Čís. 13711.
I spor o výpověď úpadce z bytu jest přerušiti podle § 8 (1) konk. ř. ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Doručil-li první soud dovolací spis podle § 507 prvý odstavec c. ř. s. správci konkursní podstaty, aniž ho dříve vyzval, aby do lhůty zároveň určené prohlásil, zdali do sporu vstupuje čili nic, a konkursní správce vrátil dovolací spis, aniž však výslovně prohlásil, že odmítá vstoupiti do sporu, nelze z toho usuzovati, že se odmítnutí vstoupiti do sporu stalo mlčky.
(Rozh. ze dne 28. června 1934, Rv II 543/34.) Proti soudní výpovědi z bytu podal žalovaný námitky, jimž procesní soud prvé stolice nevyhověl a ponechal výpověď v platnosti. Odvolací soud rozsudkem ze dne 27. února 1934 vyhověl námitkám žalovaného a zrušil výpověď. Dne 28. března 1934 byl na jmění žalovaného vyhlášen úpadek.
Nejvyšší soud přerušil řízení podle § 8 konk. řádu a uložil soudu prvé stolice, by spisy znovu předložil, bude-li ve sporu pokračováno.
Důvody:
Podle spisu byl za doyolací lhůty prohlášen úpadek na jmění žalovaného usnesením ze dne 28. března 1934. Podle § 8 (1) konk. ř. přerušují se prohlášením konkursu veškeré zahájené spory, ve kterých jest úpadce žalobcem nebo žalovaným, mimo spory o nároky, které se vůbec netýkají jmění náležejícího do konkursní podstaty. V souzeném případě jde o spor o výpověď z bytu po podání námitek, v nichž žalovaný proti výpovědi namítal, že smlouva nájemní byla uzavřena dne 18. listopadu 1931 na dobu pěti let, a že žalobce nemá důvodu k předčasnému zrušení nájemního poměru. K úpadkové podstatě nenáležejí jen úpadcovy věci v užším slova smyslu (§ 293 obč. zák.), nýbrž i všechna jeho práva, věcná i osobní (§ 292 obč. zák.), pokud mají majetkovou hodnotu a nejsou z exekuce vyloučena. K těmto právům patří i právo nájemní a pachtovní, jakž plyne z ustanovení §§ 25 a 26 konk. ř., podle nichž může konkursní správce nájem a pacht vypověděti. Dotýká se tudíž žaloba, domáhající se vyklizení a odevzdání úpadcova bytu, jmění patřícího k úpadkové podstatě (sr. rozh. čís. 6249 a 12927 sb. n. s.). Přerušení řízení při prohlášení konkursu nastává ve kterémkoli období řízení již podle zákona (§ 8 konk. ř.) a má účinky uvedené § 163 c. ř. s. V souzeném případě podal žalobce přes to proti rozsudku druhé stolice dovolání dne 30. března 1934, tedy po prohlášení konkursu a žalovaný — úpadce — do volací odpověď. Tyto procesní úkony i té i oné strany nemají však právního účinku proti odpůrci (§ 163 druhý odstavec c. ř. s.). První soud doručil dovolací spis podle § 507 prvý odstavec c. ř. s. správci konkursní podstaty, aniž ho dříve vyzval, bý do lhůty zároveň určené prohlásil, zdali do sporu vstupuje čili nic (§ 9 (2) konk. ř.). Konkursní správce vrátil dovolací spis podáním, aniž však výslovně prohlásil, že odmítá vstoupiti do sporu. Obsah podání toho není dostatečným dokladem pro úsudek, že se odmítnutí vstoupiti do sporu stalo mlčky. Ježto prvý soud nepostupoval po prohlášení konkursu podle § 9 (2) konk. ř., nelze toho času rozhodnouti o žalobcově dovolání, nýbrž bylo se usnésti, jak ve výroku uvedeno.