Čís. 13480.
Zavázal-li se manžel soudním smírem zaplatili manželce na úplné vyrovnání jakýchkoliv nároků z jakéhokoliv důvodu, zejména pak z důvodu výživného za dobu minulou, přítomnou i budoucí jednotnou částku, aniž uvedeno, co vypadá na výživné, nelze na základě tohoto soudního smíru povolili na manželovo výslužné exekuci podle druhého odstavce § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., nýbrž jen podle prvého odstavce téhož paragrafu.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1934, R I 387/34.)
Manžel zavázal se soudním smírem zaplatili manželce 5000 Kč. K vydobytí tohoto nároku navrhla manželka proti manželi povolení exekuce zabavením dvou třetin výslužného manžela s omezením, že mu musí zůstati volným roční příjem 3000 Kč. Soud prvé stolice exekuci povolil. Rekursní soud vyhověl rekursu dlužníkovu potud, že povolil exekuci zabavením jen jedné třetiny výslužného dlužníkova s omezením, že mu musí zůstati volných ročně 4000 Kč. Důvody: Jest přisvědčiti rekursu, pokud první soud povolil zabavení dvou třetin výslužného s omezením, že dlužníku musí zůstati volných 3000 Kč ročně. Strana vymáhající a s ní i soud první stolice vycházejí patrně z předpokladu, že jde o pohledávku výživného ve smyslu odst. (2) § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924 čís. 177 sb. z. a n. Avšak v rozsahu tu stanoveném je možná exekuce jen na pohledávky výživného příslušejícího podle zákona. Takovou pohledávkou však není pohledávka ze smíru mezi stranami o výživném, neboť, i když manželův závazek k vyživování manželky spočívá v zákoně, přece jen v případě smíru odvozuje se z dohody mezi manžely. Nejde tedy již o pohledávku ze zákona, kterou jako takovou určil soud, nýbrž o závazek ze smlouvy a o pohledávku ze smíru, tudíž neprivilegovanou, pro jakou podle odst. (1) § 2 výše cit. zákonů je možno výslužné zabaviti jen do jedné třetiny, vždy však tak, že dlužníku musí zůstati volných ročně 4000 Kč. Pokud tedy byla exekuce povolena v rozsahu větším, odporovala zákonu; ostatně podle smíru, který je tu exekučním titulem, nezavázala se strana povinná 5000 Kč zaplatiti výhradně jako výživné, nýbrž na vyrovnání »jakýchkoliv nároků z jakéhokoliv právního důvodu«; již podle toho smluvený závazek není ryze vyživovací, což tím více dokazuje nesprávnost názoru prvního soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Smírem uzavřeným ve sporu Břetislava S-a proti Heleně S-ové o rozvod manželství zavázal se žalobce zaplatiti žalované na úplné vyrovnání jakýchkoliv nároků z jakéhokoliv právního důvodu zejména pak z titulu výživného jak za dobu minulou tak i přítomnou i budoucí, jednotnou částku 5.000 Kč a neuvedly strany, jaká částka z narovnaného obnosu vypadá na výživné. Jelikož z exekučního titulu není zřejmo, zda celý obnos 5.000 Kč či jaká část jiná vypadá na výživné, nelze již z toho důvodu povoliti na výslužné exekuci podle druhého odstavce § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924 čís. 177 sb. z. a n., nýbrž jen podle odstavce prvého, jak to správně učinilo napadené usnesení. Za tohoto stavu není zapotřebí zabývati se otázkou, zda smírem byla změněna zákonná povaha výživného.