Čís. 13298.

Byly-li věci vylučované žalobou podle § 37 ex. ř. již právoplatně prodány veřejnou dražbou, nelze již s úspěchem vylučovali je, nýbrž jen výtěžek za ně docílený. Setrval-li i pak žalobce při své žalobní žádosti o vyloučení věcí, ač žalovaný namítl, že vylučované věci již byly právoplatně prodány, a neučinil-li návrh na změnu žalobní žádosti v ten rozum, by mu byl vydán výtěžek za vylučované předměty, jest žalobu zamítnouti.
(Rozh. ze dne 16. února 1934, R II 4/34.) Žalobu o vyloučení věcí z exekuce procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě ke svému zrušovacímu důvodu, o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud v napadeném usnesení uvádí, že není sporu o tom, že vylučované předměty (kůň, kráva a vůz) byly s realitou jako její příslušenství prodány, že příklep byl právoplatně udělen dne 25. dubna 1933, a že vylučovací žaloba byla podána 22. května 1933. V rozhodnutí čís. 8092 sb. n. s., jehož se odvolací soud sám dovolává, bylo vyloženo, že vylučovací žaloba podle § 37 ex. ř. jest přípustná i po exekučním prodeji nemovitostí, dokud se rozvrhové usnesení nestalo pravoplatným, a že i pak lze uplatniti nepřípustnost exekuce, jenže nemůže po příklepu již býti vylučována věc sama, nýbrž podle zásady »pretium succedit in locum rei« jen výtěžek za ni docílený. Byly-li tedy v souzeném případě vylučované předměty právoplatně veřejnou dražbou již prodány, nelze je již s úspěchem vylučovali, nýbrž jen výtěžek za ně docílený, a je důsledkem toho zbytečné prováděli důkazy v tom směru, zda žalobci přísluší takové právo k zabaveným a prodaným předmětům, které činí exekuci nepřípustnou, jakž odvolací soud vyslovuje a z toho důvodu rozsudek prvního soudu pro neúplnost zrušuje. Žalobce při své žádosti žalobní o vyloučení předmětů setrval, ač žalovaný namítl, že vylučované předměty již byly právoplatně prodány, a návrh na změnu žádosti žalobní v hořejším smyslu neučinil. Poněvadž k rozhodnutí o původním žalobním návrhu doplnění řízení ve smyslu napadeného usnesení není třeba, nezbylo než rekursu vyhověli a jak shora rozhodnouti.

Citace:

č. 13298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 233-234.