Čís. 13552.

Pokud jest ve smyslu vyrovnacího řádu ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. zák. vyrovnacím řízením dotčen nárok na placení doživotní renty, k jejímuž placeni se vyrovnací dlužník před zahájením vyrovnacího řízení zavázal smlouvou, zejména, pokud jest oprávněný odkázán na kvótu z jednotlivých dávek, či jest nárok na placení renty určití jednotnou částkou (kapitalisovati), z níž by pak bylo dlužníku platiti kvótu jako z každé jiné pohledávky podrobené vyrovnání podle schváleného vyrovnání.
(Rozh. ze dne 17. května 1934, Rv II 13/33.)
Žalovaný zavázal se svého času platiti žalobkyni měsíčních 300 Kč až do její smrti, kterýžto důchod platil řádně až do 15. září 1930. Dne 20. prosince 1930 bylo o jmění žalovaného zahájeno vyrovnací řízení. Do zahájení tohoto vyrovnání za dobu do konce roku 1930 měla žalobkyně proti žalovanému již splatnou pohledávku z důvodu oné renty 1050 Kč. Žalobkyně přihlásila k vyrovnání žalovaného svou pohledávku z důvodu renty částkou 55350 Kč a bylo jí též přiznáno hlasovací právo 00 do této výše pohledávky. Vyrovnání bylo uzavřeno na 70'% kvótu a žalovaný se zavázal těchto 70% z přihlášených pohledávek splatiti v deseti stejných po sobě jdoucích čtvrtletních splátkách, počínaje dnem 15. července 1931 s jednoměsíční lhůtou vyčkávací. Žalovaný před žalobou zaplatil žalobkyni na tuto vyrovnávací kvótu 1753 Kč 50 h a zbytek 2121 Kč složil do soudní úschovy. Žalobě, by žalovaný byl uznán povinným svoliti, by žalobkyní bylo vyplaceno složených 2121 Kč, vyhověl procesní soud první stolice potud, že uznal žalovaného povinným svoliti, by žalobkyni bylo vyplaceno ze složené částky 1860 Kč. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc procesnímu soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Jest řešiti otázku, zda a jak dalece jest ve smyslu vyrovnacího řádu ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. vyrovnacím řízením dotčen nárok vymáhajícího věřitele na placení doživotní renty, k jejímuž placení se vyrovnací dlužník před zahájením vyrovnacího řízení zavázal smlouvou, zejména, zda jest oprávněný odkázán na kvótu z jednotlivých dávek, či zda jest nárok na placení renty určití jednotnou částkou (kapitalisovati), z níž by pak bylo dlužníku platiti kvótu jako z každé jiné pohledávky podrobené vyrovnání podle schváleného vyrovnání. Jest rozeznávati mezi opětujícími se dávkami splatnými již před zahájením vyrovnacího řízení a těmi, jichž splatnost nastane později. Ony jest posuzovati jako jiné před zahájením vyrovnacího řízení dospělé pohledávky, při těchto však jest podle § 15 vyr. řádu rozlišovati mezi dávkami opětujícími se jen po určitou dobu a dávkami neurčitého trvání. V obou posléz uvedených případech nastupuje na místo opětujících se dávek kapitalisování nároku, které se provede u dávek na určitou dobu ujednaných jich součtem po srážce zákonných úroků za mezičasí uvedené v § 14 (3) odst. vyr. ř. Tento součet jest pak pohledávkou věřitele, z níž dostane kvótu, určenou potvrzeným vyrovnáním. Naproti tomu u dávek neurčitého trvání provede se kapitalisace podle odhadní hodnoty pohledávky v době zahájení vyrovnacího řízení. Toto ocenění se děje podle pravidel počtu pravděpodobnosti (pojišťovací matematiky) s ohledem na okolnosti případu. I tu nastupuje pak na místo původního nároku na placení opětujících se dávek (renty), nárok na placení jed¬ notné sumy, pokud se týče její kvóty. Účelem tohoto hmotněprávního opatření zákona bylo důsledné provedení zásady o stejném nakládání se všemi věřiteli, jichž pohledávky nepožívají přednostního práva (§§ 46 a 47 vyr. řádu). Oba nižší soudy nepostupovaly ve smyslu těchto zákonných ustanovení. Prvý soud řešil spor na jiném základě než bylo žalováno, přiznav žalobkyni nárok na placení neztenčených smluvených dávek (renty), ale jen do celkové výše nepopřené prý odhadní hodnoty jejího původního nároku, a podle toho vypočetl, že jest žalovaný v prodlení s částkou 1860 Kč. Odvolací soud proti doslovu zákona neuznal v zásadě nárok žalobkyně na »odbytné« a poněvadž tento .nárok jest podkladem žaloby o uvolnění deposita, zamítl žalobu v celém rozsahu. Nejvyšší soud nemůže ve věci sám ihned rozhodnouti nemaje dostatečný skutkový podklad. Odvolací soud se vzhledem k svému odchylnému názoru nezabýval otázkou kapitalisace rentových pohledávek žalobkyně, ač žalovaný v odvolání napadl výpočet žalobkyně, která ve vyrovnacím řízení jako svou pohledávku přihlásila a ve sporu uplatnila patnácteronásobek celkového ročního příjmu na rentách. Žalovaný již v žalobní odpovědi namítal nepřiměřenost, tvrdě, že odhadní hodnota nároku vzhledem ke stáří žalobkyně činí 19793 Kč 20 h, přiměřenost popíral i v odvolání a činí tak i v dovolací odpovědi. Prvý soud zjistil z vyrovnacích spisů, že žalovaný ve vyrovnání nepopřel odhadní hodnotu renty udanou žalobkyní ve výši 54300 KČ po srážce dávek splatných před zahájením vyrovnání, a z toho usuzuje, že by bylo proti dobrým mravům, kdyby ji nyní ve sporu popíral. Poukazuje při tom k § 63 vyrov. řádu ze 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n. Leč, nehledíc k tomu, že vyrovnací řád z roku 1914 nemá obdobného ustanovení, nelze za to míti, že žalovaný pouhým nepopřením výši pohledávky uznal. Vždyť podle vyrovnacího řádu z roku 1914 zjišťovaly se přihlášené pohledávky jen k vůli hlasování bez jakýchkoliv účinků na skutečný poměr mezi věřitelem a dlužníkem. Proto právě nelze z pouhého nepopření přihlášené pohledávky a z pozdějšího vytýkání její nepřiměřenosti usuzovati ani na prohřešení se proti dobrým mravům. Nemůže býti bráněno dlužníku, by dojde-li ke sporu o zaplacení pohledávky nebo její kvóty, neuplatňoval závažné námitky proti její pravosti neb výši. Nezbylo proto, než aby oba rozsudky byly zrušeny (§§ 496 čís. 3 a 513 c. ř. s.) a věc byla vrácena procesnímu soudu, na němž bude, by vhodným způsobem působil k tomu, by otázka odhadní hodnoty nároku žalobkyně v čase zahájení vyrovnacího řízení byla náležitě objasněna a aby provedl potřebné snad důkazy a pak dle uvedených směrnic znovu rozhodl.

Citace:

Čís. 13552.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 594-596.