čís. 13686.
Vyrovnací řád z roku 1914.
Z přihlášky a žádosti o udělení hlasovacího práva o sobě neplyne, že se věřitel vzdal mlčky svého oddělného práva. Otázku, zda se věřitel vzdal mlčky svého oddělného práva, jest posuzovati podle jednotlivého případu s hlediska hmotněprávního podle § 863 obč. zák.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, Rv I 549/34.)
Pro pohledávku žalované firmy za žalobcem bylo vloženo na žalobcových nemovitostech zástavní právo. Dne 5. března 1931 bylo o jmění žalobce zahájeno vyrovnací řízení, k němuž žalovaná firma přihlásila svou pohledávku a žádala, by jí bylo uděleno hlasovací právo. Žalované bylo přiznáno hlasovací právo, žalovaná se však k vyrovnacímu roku nedostavila. Vyrovnání bylo skončeno přijetím 45% vyrovnací kvóty, jež byla žalované zaplacena. Když pak žalovaná vedla k vydobytí celé pohledávky exekuci vnucenou dražbou žalobcových nemovitostí, domáhal se na ní žalobce žalobou, o niž tu jde, by bylo uznáno právem, že nárok žalované zanikl zaplacením a že jest proto exekuce nepřípustná. Žalobce odůvodňoval žalobní nárok tím, že se správným splněním závazků, převzatých ve vyrovnávacím řízení, sprostil úplně veškerých povinností proti žalované, ježto tím, že žalovaná nárok na oddělné uspokojení při vyrovnávacím řízení neuplatňovala a celou svou pohledávkou ve vyrovnávacím řízení hlasovala, nemá nyní právo hojiti se na dlužníku jinak než, jak by jí příslušelo z vyrovnávacího řízení. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Soud zjistil přihláškou žalované firmy k vyrovnávacímu řízení žalobce, že žalovaná žádala, by byla zapsána do seznamu věřitelů, aby pohledávka uznána byla likvidní a aby jí bylo hlasovací právo uděleno. V přihlášce není zmínky o vzdání se práva oddělného. Soud má dále zjištěno, že v ředitelství žalované firmy akc. spol. nikdy nebylo jednáno o tom, že by se firma vzdala práva na oddělné uspokojení. Na základě tohoto zjištění soud žalobu zamítl, ježto žalobní prosba odporuje platným předpisům i judikatuře (čís. 2973, 6978 sb. n. s.). Pouhým podáním přihlášky k vyrovnávacímu řízení nevzdává se ještě strana práva uplatňovati nárok proti dlužníku jinak, a to tak, jak platné zákonné předpisy poskytují možnost. Nikde v zákoně nestojí, že podáním přihlášky k vyrovnávacímu řízení je věřitel prekludován pokud se týče ipráva oddělného. Aby takovému věřiteli, který je jinak se svou pohledávkou platně na majetku dlužníkově kryt, nebylo přiznáno právo hlasovací, jest rozhodnouti vyrovnávacímu komisaři k návrhu správce a dlužníka, kteří mají právo činiti odpor a hlasovací právo popírati. Že se v souzeném případě tak nestalo není věcí žalované firmy, a to tím méně, ana při roku, když se hlasovalo, nebyla přítomna. Že ani sám žalobce nepokládal a nepokládá ve skutečnosti pohledávku žalující strany knihovně zajištěnou za uhaslou zaplacením vyrovnací kvóty, vychází na jevo z toho, že žalobce ještě po skončeném vyrovnání jednal se žalovanou stranou o zaplacení její pohledávky a o způsobu jejího zaplacení. Vzhledem k této okolnosti, která z vyrovnacích spisů byla zajištěna, nelze ani v jednání žalované strany, že totiž přes to, že jinak byla kryta, hlasovala proti vyrovnání, spatřovati jednání, které by bylo proti dobrým mravům. Je sice pravda, že takový věřitel, který by měl velkou pohledávku a při tom zajištěnou, svým hlasováním mohl by vyrovnání zmařiti na úkor dlužníka i ostatních věřitelů, kterým vyrovnání bývá někdy na prospěch, ač sám potom hojil by se jiným způsobem, než měli by možnost učiniti ostatní. O této námitce bylo by však uvažovati jen, kdyby takový věřitel, vědomě využívaje nepříznivých okolností pro dlužníka, jsa při hlasovacím roku přítomen přes odpor domáhal se práva hlasovacího v úmyslu vyrovnání zmařiti. Tomu však tak v souzeném případě není. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V souzeném případu jest těžiskem sporu právní posouzení věci, neboť jde o otázku, zda žalovaná strana tím, že jako knihovní věřitelka přihlásila celou svou pohledávku zajištěnou právem zástavním na nemovitostech strany žalující, k vyrovnacímu řízení a žádala, by jí uděleno bylo právo hlasovací, vzdala se oddělného práva. Soud odvolací v souhlasu s názorem prvého soudu, k jehož výstižným důvodům se poukazuje, jest toho názoru, že podání přihlášky k vyrovnacímu řízení s ucházením se o udělení práva hlasovacího v tomto řízení není činem, jímž by věřitel dával na jevo vůli, že se chce vzdáti svého práva oddělného, t. j. práva na oddělné uspokojení ze zástavního práva. Konkursní řád,. na jehož ustanovení § 70 vyr. ř. odkazuje, sice v § 105 stanoví, že oddělný věřitel má ve své přihlášce uvésti, do které výše jeho pohledávka asi bude kryta z práva oddělného, nestanoví však, jaké následky má opomenutí tohoto předpisu. Předpis ten má význam jen pro rozsah hlasovacího práva, o němž rozhoduje vyrovnací komisař, neboť jednání ve vyrovnacím řízení o hlasovacím právu má jen za účel, by se zjistilo, zda a jakou částkou je věřitel oprávněn k hlasování. Pokud tedy odvolatel poukazuje k tomu, že žalovaný ucházením se o přiznání práva hlasovacího a také skutečným hlasováním rozhodoval o tom, zda vyrovnání bude či nebudě přijato, jest uvésti, že bylo věcí dlužníka neb vyrovnacího správce, by se opřel přiznání práva hlasovacího pro stranu žalovanou. Nelze pak ani z této okolnosti ani z toho, že se žalovaná strana ve své přihlášce k vyrovnacímu řízení ani slovem nezmínila o svém oddělném právu, ano že žádala, by s přihlášenou pohledávkou byla zapsána do seznamu věřitelů a jí pro celou pohledávku tu bylo uděleno právo hlasovací, usuzovati, že by takto nejen mlčky, ale zřejmě dala na jevo, že od svého tak důležitého pro ní práva oddělného upouští. Pro to není zákonné opory, když zákon nestanoví, že by podáním přihlášky k vyrovnacímu řízení s nárokem na přiznání práva hlasovacího byl věřitel pokud se týče práva oddělného prekludován a také z okolnosti té nedá se dovozovali projev vůle, který by směřoval ku vzdání se oddělného práva. Také ani přijetí vyrovnacích splátek, konaných žalující stranou nelze pokládali za takovýto čin, neboť věřitel může přijmouti na svou pohledávku platy od dlužníka kdykoliv a v jakékoliv výši bez nepříznivých pro sebe následků.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy správně seznaly, že tím, že žalovaná přihlásila svoji pohledávku k vyrovnacímu řízení a žádala, by pohledávka ta byla uznána likvidní a aby jí bylo uděleno hlasovací právo, nevzdala se ještě práva na oddělené uspokojení ze zástavy pro tuto pohledávku zřízené. Z ustanovení § 39 odstavec třetí vyr. ř., který by zde mohl přijíti v úvahu, neplyne, že hlasováním za celou pohledávku se věřitel vzdává oddělného práva. Jest to předpis formální, upravující jen objem hlasovacího práva. Nelze-li však odvoditi tento důsledek ani z hlasování, jest tím méně možno tak učiniti z pouhé přihlášky a žádosti za udělení práva hlasovacího. Otázku, zda se věřitel vzdal mlčky svého oddělného práva, jest posuzovati podle jednotlivého případu s hlediska hmotněprávního podle § 863 obč. zák. Nebyly však ani tvrzeny, tím méně prokázány skutečnosti, z nichž by mohlo býti usuzováno na takové vzdání se, Otázku tuto nelze směsovati s otázkou, zda žalované vzhledem k jejímu nespornému právu oddělnému, jehož se nevzdala, příslušelo právo hlasovací vůbec neb jak dalece.