Čís. 13389.

Skutečnost, že nemovitost byla vydražena a přiklepnuta, ač nebyl vyřízen návrh na zrušení exekuce podle § 39 čís. 6 ex. ř., podepsaný i vymáhajícím věřitelem, není nezhojitelným zmatkem podle § 477 c. ř. s. a § 78 ex. ř., k němuž by bylo přihlížeti z úřadu v každém období řízení.
Nebylo-li zrušovacímu návrhu před početím dražby vyhověno a udělen-li právoplatně příklep, nelze již účinky příklepu odstraniti zrušením exekučního řízení.
(Rozh. ze dne 23. března 1934, R I 217/34.)
K vydobytí peněžité pohledávky spořitelny v Ú. byla stanovena exekuční dražba dlužníkovy nemovitosti na 30. června 1933 v 9 hodin dopoledne u okresního soudu v Ú. Dne 28. června 1933 došel okresního soudu v Ú. návrh dlužníka na zastavení exekuce, ježto vymáhaná pohledávka byla zcela zapravena. Tento návrh, jenž byl vymáhající věřitelkou spolupodepsán, byl soudní kanceláří předložen exekučnímu soudci teprve dne 30. června 1933 o 1/2 4. hod. odpoledne, kdy již soudce, neznaje stav věci, vnucenou dražbu provedl a příklep vydražiteli udělil. Soud prvé stolice pak návrh na zastavení exekuce dne 1. července 1933 zamítl, ježto již dne 30. června 1933 o 3/4 10 dopoledne byl L-ovi udělen příklep. Rekursní soud změnil k dlužníkovu rekursu napadené usnesení v ten rozum, že se exekuce zastavuje a příklep ze dne 30. června 1933 se zrušuje. Důvody: Ani vymáhající věřitelka ani dlužník se nedostavili k dražebnímu roku a nemohli proto podle § 187 ex. ř. napadati udělení příklepu. Příklep jest již pravoplatný. Prvý soudce vychází patrně z toho, že jeho usnesení, jímž byl udělen příklep, není povahy řízení jen upravující, že jest tudíž jím podle § 425 c. ř. s. a § 78 ex. ř. vázán, a ježto toto usnesení v době vyřízení návrhu, o nějž nyní jde, bylo již vydáno, že nemohl již návrhu vyhověti. Toto stanovisko, pro něž zdánlivě mluví zákon, nelze bez dalšího schvalovati, ježto jest připustiti výjimky ze zásady § 425, druhý odstavec, c. ř. s. Že tomu tak, prokazuje dostatečně projednávaný případ, v němž věcně zcela opodstatněný návrh nebyl soudci nedopatřením soudní kanceláře včas předložen, následkem čehož bylo pokračováno v exekuci, pro niž již nebylo zákonného podkladu. Trpí tudíž postup exekučního soudu zřejmou nesprávností, jež měla, jakmile vyšla najevo, býti podle §§ 419, 430 c. ř. s. a § 78 ex. ř. z úřadu napravena a již jest v každém případě napraviti (srov. čís. 6544 sb. n. s.). Tomu není na závadu, že zatím příklep, udělený L-ovi, nabyl právní moci. Podle §§ 156, 237 ex. ř. přechází sice pravoplatným udělením příklepu vlastnické právo k vydražené nemovitosti na vydražitele, leč tato zásada neplatí bez omezení, nedošlo-li k udělení příklepu řádným způsobem. Nelzeť o tom pochybovati, že zákon měl v §§ 156 a 237 ex. ř. na myslí jen případy, v nichž dražební řízení bylo provedeno podle zákona, čemuž však v souzeném případě tak není, ježto jest zřejmo, že při řádném postupu nebyla by bývala dražba provedena ani udělen příklep. Vymáhající věřitel vede exekuci, aby byla jeho vykonatelná pohledávka vydobyta. Byl-li již úplně uspokojen, nemá další vedení exekuce účelu a exekuce má býti zastavena. Pohledávka spořitelny v Ú. byla dlužníkem zcela zapravena, vymáhající věřitelka spolupodpisem návrhu na zastavení exekuce dne 28. června 1933 to exekučnímu soudu oznámila a bylo proto podle tehdejšího stavu exekuci zastaviti podle § 39 čís. 6 ex. ř. a upustiti od provedení dražby. Nestalo-li se tak, nebyla provedena dražba ani udělen příklep podle zákona. Nelze pochybovati o tom, že příklepu, k němuž došlo nezákonnou cestou, nelze poskytnouti zákonnou ochranu, ježto opačný názor byl by v příkrém rozporu s právním citem (viz Randa: Vlastnictví, 4. vydání str. 142).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jak rekursní soud správně zdůraznil, nabylo usnesení o udělení příklepu moci práva. Povinná se ani nepokusila toto usnesení rekursem zvrátiti, neboť napadala rekursem jen usnesení ze dne 1. července 1933, jímž její návrh na zrušení exekuce podle § 39 čís. 6 ex. řádu byl zamítnut. Skutečnost, že nemovitost byla vydražena a přiklepnuta, ač nebyl vyřízen návrh na zrušení exekuce i vymáhajícím věřitelem spolupodepsaný, nezakládá nezhojitelný zmatek podle § 477 c. ř. s. a § 78 ex. ř., k němuž by bylo přihlížeti z úřadu v každém období řízení. Rekursní soud nebyl proto oprávněn, by pravoplatný příklep zrušil, třebaže byl toho názoru, že exekuční soud měl zrušovací návrh, ještě před dražbou na soud došlý, včas vyříditi a tak zameziti, by k dražbě a udělení příklepu nedošlo. Nebyla-li povinná při dražebním roku přítomna, a nevznesla-li odpor proti udělení příklepu, nemohla ovšem usnesení o příklepu ani napadati rekursem (§ 187 ex. ř.). Nebylo-li zrušovacímu návrhu před početím dražby (§ 200 čís. 3 ex. ř.) vyhověno, a udělen-li pravoplatně vydražiteli příklep, jímž jako pravotvorným aktem nabyl vlastnictví vydražené nemovitosti (§§ 156, 237 ex. ř.), pokročilo exekuční řízení již tak daleko, že jeho účinky nemohou býti odstraněny zrušením exekučního řízení a proto první soudce nepochybil, nevyhověv v tomto období návrhu na zrušení exekuce. Rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. 6544, jehož se dovolává rekursní soud, nehodí se na souzený případ, ježto má docela jiný skutkový podklad. Zde nejde vůbec o zřejmé nedopatření prvého soudu, jež by bylo lze napraviti jako v případě čís. 6544 sb. n. s., nýbrž o zákonné právní účinky příklepu, třebaže k němu došlo opomenutím úředním, jež nelze odstraniti podle ustanovení §§ 419 a 430 c. ř. s.

Citace:

č. 13389. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 370-372.