Čís. 13527.

Manželi, jenž jest nezaviněně bez zaměstnání a pobírá nepatrnou podporu nezaměstnaných (průměrně 30 Kč týdně), nelze uložiti placení výživného manželce.
(Rozh. ze dne 11. května 1934, Rv I 896/34.)
K žalobě manželky uznal procesní soud prvé stolice na rozvod manželství z viny žalovaného manžela, zamítl však pro tentokráte žalobu, pokud se domáhala na žalovaném placení výživného 300 Kč měsíčně. V tomto směru uvedl v důvodech: Podle § 91 obč. zák. jest žalovaný manžel žalobkyně povinen poskytovati jí podle svého jmění a svých příjmů slušné výživné. Po této stránce jest však výpovědí žalovaného jako, strany ve spojení s legitimací jeho vystavenou ústřední sociální pojišťovnou ze dne 15. prosince 1930 a sdělením obecního úřadu v M. zjištěno, že žalovaný posledně pracoval u akc. společnosti J. od 15. října do 12. listopadu 1931, pokud ,se týče u Václava N-a od 6. dubna do 13. září 1930, a že od této doby jest vůbec bez zaměstnání, pobírá podporu nezaměstnaných průměrně 30 Kč měsíčně, aniž by měl jiný příjem, a že ho mimo to živí S-ová, s níž společně žije. Z těchto zjištěných okolností vyplývá a jest soud přesvědčení, že žalovaný nyní nemá ani dostatečných příjmů pro svou osobu a svou výživu a že není mu za nynějších okolností možné, by byl s to něčím na výživu žalob- kyne přispívati. V uvážení této okolnosti bylo žalobní žádání žalobkyně, by žalovaný byl uznán povinným poskytovati jí výživu 300 Kč měsíčně, pro tentokráte jako neodůvodněné zamítnouti a bude na žalobkyní, by se později domáhala na žalovaném poskytování výživy, až se jí podaří prokázati, že má žalovaný dostatečných příjmů, by jí mohl na výživu přispívati. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, vyhověl však odvolání žalobkyně a uznal žalovaného povinným platiti žalobkyní výživné měsíčních 90 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Nelze souhlasili s názorem prvého soudu, že žalovaný nemůže býtí odsouzen, by platil výživné, protože každý manžel jest povinen, by se o manželku staral, ať má manželka jmění nebo výdělek, nebo nemá. Kdyby měl býti manžel zproštěn vyživovací povinnosti proto, že jest bez zaměstnání, bylo by snadno obcházeti zákonný předpis § 91 obč. zák. tím, že by se manžel, kdyby mu hrozilo v dohledné době placení výživného, zbavil jmění neb opustil výdělečné zaměstnání. Žalovaný jest 54 roků stár. Že jest práce neschopen, tvrzeno nebylo. Byl v době podání žaloby ve službách firmy Ř. jako sezónní dělník, od 14. září 1932 jest bez zaměstnání a béře podporu týdenních 30 Kč, jmění nemá. I když jest obecně známo, že za nynější hospodářské kříse jest v každém oboru zaměstnání nesnadno najíti práci, přece jest uznati, že manžel v nejlepším mužném věku, práce schopný, přičiní-li se řádně, může nalézti zaměstnání, kterým si vydělá tolik, by alespoň částečně mohl plniti zákonnou povinnost živiti manželku. Podle § 1 zákona čís. 4/1931 sb. z. a n. jest povinností manželovou, by se všemožně snažil nalézti a vykonáváti takovou činnost, by poctivým způsobem mohl plniti zákonný závazek proti manželce. Zákon stanoví v § 91 obč. zák., že manžel jest povinen, by poskytoval manželce podle svého jmění slušnou výživu, což jest vykládati tak, že nerozhodují jen přechodné majetkové poměry, nýbrž že záleží na všeobecné možnosti a schopnosti k výdělku.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaného a změnou napadeného rozsudku obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
S vývody dovolacími, uplatňujícími důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s. jest souhlasiti, neboť odvolací soud nesprávně věc posoudil po stránce právní, uznav, že žalovaný je přes svou nezaviněnou nezaměstnanost povinen poskytovati žalobkyní výživné 90 Kč měsíčně. Tento výklad neodpovídá ani předpisu § 91 obč. zák. ani § 1 alimentačního zákona čís. 4/1931 sb. z a n., neboť obě tato zákonná ustanovení, vykládají-li se ve své souvislosti, stanoví povinnost vyživovací jen za předpokladu, že k vyživování povinný má buď jmění nebo dostačující výdělek anebo aspoň možnost a schopnost vykonávali přiměřenou výdělečnou činnost, což podle zjištění ohledně dovolatele nedopadá. Tento výklad je podporován i ustanovením § 16 — I dílčí novely k obč. zák. — upravujícím rovněž zákonnou vyživovací povinnost, ovšem nemanželského otce k dítěti, ano výslovně uvádí, »od určení míry zaopatřovací povinnosti budiž upuštěno, pokud je podle poměrů nemanželského otce zcela vyloučeno, by mohl k zaopatření něčím přispívati«. O tom, že žalovaný by
34* toho času tak učiniti mohl netřeba se šířiti, zjištěno-li, že od listopadu 1931 je nezaviněně bez zaměstnání a pobírá podporu nezaměstnaných průměrně 30 Kč týdně.

Citace:

Čís. 13527.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 558-560.