čís. 13682.
Vymáhající věřitel, jenž vědomě navrhl exekuci na věc nepatřící povinnému, nýbrž osobě třetí, ručí jí za škodu tím vzniklou.
Třetí osoba svou škodu spoluzavinila a musí ji nésti stejným dílem, věděla-li včas o exekuci na její věc a nepodnikla nic na obranu svého práva.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, Rv I 1747/32.)
Žalobci měli, motorovou trojkolku uloženu v garáži spolku Č. Spolek Č. dal trojkolku do úschovy žalovanému speditéru, jenž zažaloval skladné proti spolku Č. a, vysoudiv spor, vedl k vydobytí této pohledávky exekuci na trojkolku, jež pak byla v dražbě prodána. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaném zaplacení 14000 Kč (prý cena trojkolky), tvrdíce, že žalovaný, podávaje exekuční návrh, věděl, že trojkolka nenáleží spolku Č., nýbrž žalobcům. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zjistil, že žalovaný učinil návrh, by mu k vydobytí pohledávky proti klubu Č. povolena byla exekuce zabavením a prodejem trojkolky v jeho úschově jsoucí, a že, čině tento návrh věděl, že trojkolka není jměním strany povinné (klubu Č.), nýbrž že je vlastnictvím žalobců. Mylně má odvolací soud za to, že žalovaný nejednal protiprávně, poněvadž prý se zabavení stalo správně podle předpisů §§ 253, 262 ex. ř. a návodu pro soudní vykonavatele a poněvadž prý žalobci o tomto .
zabavení věděli a tudíž měli možnost brániti se proti němu žalobou podle § 37 ex. ř. Předpisy §§ 253, 262 ex. ř. a návodu pro výkonné orgány upravují jen formálně výkon exekuce, majíce na mysli pravidelný případ, že předměty v držení povinného, patří k jeho volnému jmění a že proti úkoji vymáhajícího věřitele z nich není závady. Není-li tu těchto podmínek, může se postižená strana brániti (§§ 37, 258 ex. ř.). Nižší soudy mylně používají v souzeném případě zásady § 1305 obč. zák., neboť žalovaný nevykonával poctivě své právo, navrhnuv, aby pro jeho pohledávku za klubem Č. byla exekučně zabavena a prodána trojkolka patřící žalobcům, neboť maje pohledávku za Č., měl právo ukojiti se exekučně z jejího jmění a ne ze jmění žalobců. Navrhnuv vědomě exekuci přímo na jmění žalobcův, ač z korespondence a z úspěšné obrany žalobců proti dražbě trojkolky podle čl. 382 obch. zák. musil dobře věděti, že žalobci s tím nesouhlasí a že se proti placení úschovného brání, jednal obrny sině a dopustil se tím zavinění ve smyslu § 1297 obč. zák., při čemž na věci nemění nic, že bylo postupováno ve formě exekučním řádem předepsané. Žalovaný je práv ze škody vzniklé žalobcům, poněvadž tato škoda je v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním. Důležito však je zjistiti, zda žalobci včas věděli o zabavení a o hrozícím prodeji trojkolky, neboť, věděli-li to a nepodnikli nic na obranu svého práva, zavinili spolu svou škodu a musí ji nésti stejným dílem se žalovaným. V tom směru se spokojil prvý soud poukazem na § 272 ex. ř., což odvolací soud právem prohlásil za nedostačující a nerozhodné, leč sám z té okolnosti, že žalobce byl přítomen při vynesení rozsudku proti Č. jako vedlejší intervenient, neprávem vyvozuje, že prý žalobci musili věděti, že povede žalovaný exekuci na jejich trojkolku. Tato vědomost z dosud zjištěných okolností nevyplývá. Bude tedy třeba nejprve v tomto směru učiniti potřebná zjištění, a pak zabývati se výší škody.