Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13353.


Při povolení odkladu exekuce nelze přihlížeti k morální škodě navrhovatelově, nýbrž jen ke škodě majetkové.
(Rozh. ze dne 8. března 1934, R II 83/34.) Soud prvé stolice povolil odklad exekuce proti advokátu. Rekursní soud zamítl návrh na povolení odkladu exekuce. Důvody: Odklad exekuce lze povoliti jen, bylo-li by pokračování v exekuci spojeno pro toho, kdo odklad navrhuje, s nenahraditelnou neb těžce nahraditelnou újmou majetkovou (§ 44 prvý odstavec ex. ř.). Žalobce tvrdil, že by mu bylo ztíženo budoucí vyúčtování s jeho společníkem Dr. A-em (»likvidování případných budoucích pohledávek«) a že by provedená exekuce těžce ho kompromitovala u jeho mandantů. Toto nebezpečí nelze po doručení usnesení exekuci a přikázání povolujících odstraniti odložením exekuce. Z toho však, že ztíženo bude vyúčtování s Dr. A-em, vůbec nehrozí rekurentu přímá majetková újma. Že by však žalovaní nebyli s to neb ochotni vrátiti vybrané částky, kdyby podle výsledku sporu k tomu byli zavázáni, ani žalobce netvrdí, ačkoliv by to vlastně byla jediná hmotná škoda, která by mu z nepovolení odkladu mohla hroziti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel se snaží vyvrátili jen názor napadeného usnesení o otázce, zda bez povolení odkladu mohlo by provedení exekuce ho těžce kompromitovati u jeho mandantů a tím mu způsobili ztrátu jeho klientů (poddlužníků) a majetkovou újmu, avšak marně. Jest souhlasili s odůvodněním napadeného usnesení, že toto nebezpečí nelze již po doručení usnesení, třeba jen exekuci povolujících, odstraniti odkladem. Je pouhou ničím nedoloženou domněnkou stěžovatelovou, že by klienti navrhovatelovi, kdyby je důsledkem přikázání pohledávek žalovali vymáhající věřitelé o zaplacení zabavených pohledávek, nepředali mu další zastupování, po případě odňali odevzdaná již zastupování a nelze k ní přihlížeti, nehledíc ani k tomu, že by příslušné žaloby nebyly podle § 308 ex. ř. podány od vymáhajících věřitelů jménem jeho, nýbrž jménem povinného. Jakým způsobem a v jakém úmyslu věřitelé postupují, vymáhajíce své pohledává proti povinnému, je pro otázku povolení odkladu ve prospěch třetí osoby (§ 37 ex. ř.) vedlejším. Totéž platí o tom, zda jejich vymáhaná pohledávka jest jinak dostatečně zajištěna. Předpokladem pro povolení odkladu je podle § 44 prvý odstavec ex. ř. nebezpečí nenahraditelné nebo těžce napravitelrié újmy majetkové pro navrhovatele, kdežto nebezpečí pro uspokojení vymáhajícího věřitele je jen podle druhého odstavce předpokladem pro uložení jistoty. K morální škodě navrhovatelově zákon vůbec nepřihlíží, nýbrž jen ke škodě majetkové.
Citace:
č. 13353. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 310-311.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).