čís. 13656.
Nárok vymáhajícího věřitele, by mu dlužník vydal směnku, nezanikl tím, že dlužník zatím získal na základě této směnky pravoplatný směnečný platební příkaz proti vymáhajícímu věřiteli.
(Rozh. ze dne 15. června 1934, Rv I 1216/34.)
Žalobkyně byla uznána pravoplatně povinnou, vydati žalovaným směnky. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně nepřípustnosti exekuce vedené žalovanými k vydobytí nároku na vydání směnek. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Rozsudkem nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 1932, který je exekučním titulem, bylo žalobkyni uloženo, aby žalovaným vydala mezi jiným také pět směnek — znějících celkem na 10273 Kč, bez jakéhokoli protiplnění a bez jakékoli další náhrady. Žalobkyně neprávem dovozuje, že tato její povinnost zanikla tím, že zatím získala pravoplatný směnečný platební příkaz na základě těchto směnek proti dnešním žalovaným, takže prý se zřetelem k právní a hospodářské povaze směnek jako cenných papírů znějících na řad, nemůže býti nucena k jejich vydání před zaplacením. Nárok žalovaných ze zmíněného již rozsudku ne]vyššího soudu na vydání směnek nebyl nijak omezen, nebyl také dotčen anebo zrušen tím, že si žalobkyně zatím vymohla platební příkaz, a pro tento spor nesejde ani na tom, kdy žalobkyně tuto námitku mohla v hlavním snoru na svou obranu uplatniti, když je námitka sama — jak uvedeno — bezpodstatná, ani na tom, zůstal-li nedotčeným také nárok žalobkyně z platebního příkazu směnečného.