Čís. 13503.
Bylo-li pravoplatně rozhodnuto o žalobě manžela na manželku o rozvod manželství tak, že se manželství stran rozvádí od stolu a lože z viny obou stran, překáží žalobě, jíž se domáhá manželka rozvodu manželství z výhradně viny manželovy, námitka rozepře rozsouzené.
(Rozh. ze dne 4. května 1934, R I 384/34.)
Žalobu manželky Marie Sch-ové proti manželu Arnoštu Sch-ovi o rozvod manželství od stolu a lože soud prvé stolice odmítl, vyhověv námitce zahájené rozepře.
Důvody:
Soud, obmeziv jednáni na námitku zahájené rozepře, zjistil na základě důkazu spisy krajského soudu Ck XII a 167/32/37, že žalovaný Arnošt Sch. podal proti žalobkyni Marii Sch-ové žalobu o rozvod manželství od Stolu a lože a že rozsudkem ze dne 30. září 1932 bylo manželství stran Arnošta Sch. a Marie Sch-ové rovedeno od stolu a lože z viny obou stran, a že žalobkyně (tehdy žalovaná) proti tomuto rozsudku podala odvolání, o němž dosud není pravoplatně rozhodnuto. Nenabyl tudíž rozsudek ten dosud moci práva. Z uvedeného spisu bylo dále zjištěno, že žalobkyně, tehdy žalovaná, ve sporu tom přednesla stejné skutkové okolnosti, které uplatňuje v žalobě nyní podané. Podle ustanovení § 233 c. ř. s. má zahájení sporu v zápětí, že, pokud spor trvá, nesmí býti o nároku ani u téhož ani u jiného soudu právní rozepře provedena. Žaloba za zahájení sporu pro týž nárok podaná, má býti k návrhu nebo z úřední moci odmítnuta. V souzeném případě jde o totožný nárok, o kterém bylo již rozhodnuto ve sporu Ck XII a 167/32 rozsudkem ze dne 30. září 1932, takže námitka rozepře zahájené ve smyslu § 233 c. ř. s. je odůvodněna. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, nepřihlížeje k uplatněnému odmítacímu důvodu, o žalobě dále jednal. Důvody: Soud procesní odmítl žalobu s odůvodněním, že uplatňuje nárok totožný s oním, který jest již předmětem sporu zahájeného pod č. j. Ck XII a 167/32. Žalobkyně právem vytýká v rekursu, že tento předpoklad není správný. Ve věci č. j. Ck XII a 167/32 domáhá se žalobou rozvodu Arnošt Sch. a navrhuje rozvod ten z výhradně viny strany žalované. Tato, bráníc se žalobě, navrhuje výhradně její zamítnutí. Ve sporné záležitosti, o niž nyní jde, domáhá se tehdejší žalovaná, nyní žalobkyně, rozvodu z výhradně viny svého, nyní žalovaného manžela a uplatňuje při tom důvody, které ve sporu prvém vůbec nepřišly na přetřes, jako to, že žalovaný ji a svou rodinu dne 10. května 1929 zlomyslně opustil, zanechav je bez prostředků, ba dokonce výživu jejich znemožňuje tím, že už po více měsíců neposílá potvrzení, že jest na živu, čehož je třeba k exekučnímu vymáhání vyživovacích příspěvků. Každá strana tedy opírá svůj nárok o jiné skutečnosti, jí tvrzené, a z toho plyne, že v obou žalobách jsou uplatňovány nároky různé, ačkoliv obě žaloby mají za předmět rozvod téhož manželství. Nelze proto užiti ustanovení § 233 c. ř. s. a nelze se proto dovolávati ani toho, že ve věci Ck XII a 167/32 bylo již manželství v první a nyní zatím i ve druhé stolici rozvedeno z viny obou stran, když o rozepři nebylo dosud rozhodnuto pravoplatně (viz též Právník, ročník 1907, rozh. čís. 720,
sb. nejv. soudu čís. 1005, 5170).
Nejvyšší soud na dovolací rekurs žalovaného zrušil usnesení obou nižších soudů a odmítl žalobu.
Důvody:
Rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 23. února 1934 bylo pravoplatně rozhodnuto o žalobě manžela Arnošta Sch-a na žalovanou Marii Sch-ovou o rozvod manželství v ten způsob, že se manželství stran rozvádí od stolu a lože z viny obou stran. Žalobě, kterou se domáhá v souzeném případě manželka Marie Sch-ová rozvodu manželství z výhradně viny žalovaného manžela Arnošta Sch-a, překáží tudíž námitka rozepře rozsouzené, k níž jest podle § 240 poslední odstavec c. ř. s. přihlížeti z úřadu. Uvedeným rozhodnutím bylo totiž mezi týmiž stranami pravoplatně již rozhodnuto i o právním důvodu i o právním nároku, o němž má býti rozhodováno k žalobě, o niž jde, ježto byla řešena nejen otázka, že se povoluje rozvod manželství, nýbrž i otázka oboustranné viny, když bylo vysloveno, že jsou na rozvodu vinny obě strany. Nemůže proto žádná z těchto otázek býti již předmětem rozhodování soudního a nemůže zejména býti již rozhodnuto, že vinu na rozvodu má toliko žalovaný manžel, jak se domáhá žalobkyně žalobou. Rozsudek toho obsahu byl by vzhledem k uvedenému rozhodnutí nejvyššího soudu právně nemožný.