Čís. 13516.

Kdo byl propuštěn ze služby, jest povinen vykliditi služební byt, a to, i kdyby, jak má za to, propuštění nebylo důvodné.
(Rozh. ze dne 9. května 1934, Rv I 797/34.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, hajném, vyklizení hájovny, ježto byl žalovaný ze služby propuštěn. Žalovaný namítal, že byl propuštěn bezdůvodně. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolatel se snaží dovoditi, že jest na tento případ použiti ustanovení zákona ze dne 13. ledna 1914 čís. 9 ř. zák. o služební smlouvě osob ustanovených v hospodářských a lesnických podnicích ve službách vyššího druhu, t. zv. zákona o statkových úřednících. Než tento názor je nesprávný, poněvadž úkony lesního hajného vůbec a zejména i úkony žalovaného, jak jsou zjevné z tohoto sporu, nelze pokládati za služby vyššího druhu a nelze hajného považovati za úředníka. Nezbývá tedy, než použíti na souzený případ §§ 1162 a 1162 b) obč. zák., podle nichž služební poměr může býti rozvázán bez výpovědní lhůty z důležitých důvodů každou ze stran a podle nichž zaměstnanec, propuštěný zaměstnavatelem předčasně bez důležitého důvodu, má kromě nároku na náhradu jinaké škody smluvní nárok na plat za dobu, která musila projíti až do ukončení služebního poměru řádnou výpovědí. Žalovaný vyvozuje svůj nárok na další bydlení v hájovně z bezdůvodného porušení služební smlouvy žalobcem. Než z uvedených právě zákonných ustanovení nelze tento jeho nárok odůvodniti, zejména nelze z nich dovozovati, že zaměstnanec po zrušení služebního poměru zaměstnavatelem na nárok na další užívání služebního bytu, nýbrž sluší tomu rozuměti tak, že, se zaměstnancovo odškodnění vztahuje i na úbytek naturálních požitků, ale že je oprávněn požadovati náhradu a odškodnění jen v penězích. Může-li zaměstnavatel zrušiti služební poměr zaměstnance jednostranným projevem fakticky a s právními účinky, je neudržitelný právní názor žalovaného, že má přes to nárok na naturální poskytování bytu služebního, zejména, hledí-li se i k ustanovení § 1323 obč. zák., podle něhož je naturální ná- hrada škody přípustná jen, když je možná, v souzeném případě avšak této možnosti není, jelikož služební byt těsně a nerozlučně souvisí s konáním zaměstnancovy služby, žalovaný však tuto službu nekoná. Z toho vyplývá, že žalovaný nemá nárok na používání naturálního bytu, i kdyby bylo správné jeho stanovisko, že se jeho okamžité propuštění z práce bez řádné výpovědi stalo neprávem. Není proto třeba obírati se otázkou, zda měl žalobce důvody k okamžitému propuštění žalovaného, poněvadž výsledek rozřešení této otázky nemůže míti vliv na rozhodnutí tohoto sporu, v němž jde jen o vyklizení služebního bytu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud správně dovodil na základě § 1162 b) obč. zák. (srov. též §§ 21, 22, 30, 32 zákona o statkových úřednících čís. 9/1914 a § 29 zákona o obch. pom. čís. 20/1910), že žalovaný, byv ze služeb žalobcových propuštěn, je povinen služební byt vykliditi, i kdyby, jak tvrdí, propuštění nebylo důvodné. K vůli stručnosti odkazuje se, co se týče bližšího odůvodnění, na důvody napadeného rozsudku.

Citace:

Čís. 13516.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 540-541.