Čís. 13651.
Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Ustanovení § 14 vyr. ř. se týká i oddělných práv, jichž bylo v posledních šedesátí dnech před zahájením vyrovnacího řízení nabyto na dlužníkově pohledávce, jež mu byla při zahájení vyrovnacího řízení sice zabavena, ale byla vymáhajícímu věřiteli přikázána jen k vybrání.
Zánik oddělného práva podle § 14 vyr. ř. není konečný, nýbrž jest podmíněn tím, že vyrovnací řízení bude po potvrzení vyrovnání prohlášeno za skončené, oživne však, bude-li vyrovnací řízení zastaveno. Dokud není jisto, zda budou splněny předpoklady pro konečný zánik anebo pro oživnutí oddělného práva, nelze zrušiti exekuci zabavením pohledávky. Jest však k návrhu nebo z úřadu zrušiti přikázání pohledávky k vybrání, jež jest na roveň klásti zpeněžení pohledávky ve smyslu § 14 odst. (2) vyr. ř.

(Rozh. ze dne 15. června 1934, R I 581/34.)
Usnesením ze dne 9. února 1934 byla povolena proti Václavu S-ovi exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek. Usnesením ze dne 22. února 1934 bylo zahájeno o jmění Václava S-a vyrovnací řízení. Návrh vyrovnacího správce na zrušení exekuce soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud k návrhu vyrovnacího správce zrušil exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek. Důvody: Podle § 14 vyr. ř. zahájením vyrovnacího řízení zanikají práva na oddělené uspokojení, kterých věřitelé nabyli exekucí v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení pro pohledávky, které nemají přednostního práva. Práva ta oživnou, bylo-li řízení zastaveno a nebyl-li prohlášen konkurs současně nebo na návrh podaný do 15 dnů po zastavení vyrovnacího řízení. Řízení zahájené ke zpeněžení věcí nebo práv, které byly zabaveny v oné lhůtě, musí býti exekučním soudem zrušeno z úřadu nebo na žádost vyrovnacího komisaře nebo na návrh vvrovnacího správce. Byly-li již zpeněženy věci nebo práva, k jichž zabavení došlo ve lhůtě, smí býti výtěžek vydán oddělnému věřiteli jen, bylo-li vyrovnací řízení zastaveno a po jeho zastavení nebyl již prohlášen konkurs. Poněvadž zákon nerozeznává, které věci nebo části majetkové jsou předmětem exekuce, naopak výslovně uvádí jako exekuční předmět i práva, vztahuje se ono ustanovení vyrovnacího řádu na exekuce všeho druhu, kterými vymáhající strana nabývá práva na oddělené uspokojení, tudíž i na exekuce na pohledávky. Proto prvý soud měl k návrhu vyrovnacího správce exekuci zrušiti. Názor vymáhající strany, že pohledávky již dnem 14. února 1934 přešly na ni s účinkem, jako by jí je povinná strana úplatně postoupila a že se pokládá proto se svou pohledávkou za uspokojenu (§ 316 ex. ř.), není správný, neboť to platí podle § 316 ex. ř. tehdy, když zabavená pohledávka byla přikázána na místo placení, nikoli však, když byla přikázána jen k vybrání, kde vymáhající strana má jen práva v § 308 ex. ř. uvedená. Přikázání zabavených pohledávek k vybrání tudíž není zrušení exekuce podle § 14 vyr. ř. na závadu. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele potud, že nevyhověl návrhu vyrovnacího správce na zrušení exekuce zabavením pohledávek a že zrušil jen exekuci přikázáním pohledávek k vybrání.
Důvody:
Ustanovení § 14 vyr. ř. č. 64/31 sb. z. a, n. se týká ovšem jen těch oddělných práv, jichž bylo v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení nabyto na věcech nebo právech patřících v době zahájení vyrovnacího řízení dlužníkovi (rozhodnutí č. 11426 sb. n. s.). V souzeném případě jde o takové oddělné právo, any zabavené pohledávky dlužníkovy byly v době zahájení vyrovnacího řízení vymáhajícímu věřiteli přikázány jen k vybrání, takže nenastaly účinky § 316 ex. ř., nýbrž jen § 308 ex. ř., a dlužník zůstal dále majitelem pohledávek (rozh. č. 9133 sb. n. s.). Zánik takového oddělného práva není však konečným, nýbrž podmíněným tím, že vyrovnací řízení bude po potvrzení vyrovnání prohlášeno za skončené, oživne však, bude-li vyrovnací řízení zastaveno (§ 14 odst. (1) druhá věta vyr. ř.). Dosud není jisto, zda budou splněny předpoklady pro konečný zánik, anebo pro oživnutí oddělného práva a nelze proto zrušiti exekuci zabavením pohledávek. V tomto směru není poukaz k rozhodnutí čís. 9133 sb. n. s. případný, an tam byly podmínky pro konečný zánik oddělného práva již splněny zastavením vyrovnacího řízení. Avšak podle § 14 odstavec (2) vyr. ř. má k návrhu nebo z úřadu exekuční soud zrušiti jen řízení zahájené ke zpeněžení věcí neb práv, které byly zabaveny v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení. Přikázání pohledávek k vybrání jest na roveň klásti zpeněžení pohledávek, an má tím dosáhnouti vymáhající věřitel uspokojení své pohledávky právě tak, jako zcizením zabavených movitých věcí dražbou nebo z volné ruky. Bylo proto zrušiti jen exekuci přikázáním zabavených pohledávek k vybrání a proto rozhodnuto, jak se stalo.
Citace:
č. 13651. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 738-739.