Čís. 13655.
Byla-li obuv vesměs zhotovena z kůže dodané objednatelem a podle smlouvy vyrábějí zhotovitel výlučně obuv pro objednatele a nesměl pro nikoho jiného obuv zhotovili, takže neměl smluvního práva s vyrobenou obuví libovolně nakládat! a ji svým jménem ve své živnosti zcizovati, nenastala ve vlastnictví objednatele k dodané kůži jejím spracováním změna, byly i výrobky zhotovené z ní od původu jeho vlastnictvím a nebylo potřebí k nabytí vlastnictví ještě odevzdání.
(Rozh. ze dne 15. června 1934, Rv I 1195/34.)
Žalované bance byla povolena k vydobytí peněžité pohledávky exekuce proti Josefu U-ovi na 40 stop hnědé telecí kůže a na 23 pánských polobotek. Žalující firma domáhala se nepřípustnosti exekuce, tvrdíc k zabaveným věcem vlastnické právo. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka vytýká dovolacím důvodem §u 503 čís. 4 c. ř. s. odvolacímu soudu nesprávnost názoru, že k opodstatnění vylučovací žaloby podle § 37 ex. ř. stačí tvrzení žalobce, že mu k zabaveným předmětům přísluší vlastnické právo, aniž by potřeboval tvrdili a prokazovali odevzdání. Žalující strana však tvrdila, že dodává vlastní kůže Josefu U-ovi, by podle smlouvy s ní uzavřené pro ni vyráběl obuv. Že dodávaná kůže jest vlastnictvím žalující strany, žalovaná strana nepopřela, namítnuvši jen, že vlastnictví specifikací zaniklo, poněvadž prý k výrobě obuvi bylo použito mimo kůže i jiných předmětů. Není tedy vlastnictví žalující Strany k dodané kůži v původním stavu sporné a vztahuje se proto názor odvolacího soudu, že není třeba odevzdání, jen na zabavení obuvi vyrobené z oné kůže. Napadený názor odvolacího soudu jest správný, neboť ustanovení §§ 414 a 415 obč. zák. vztahuje se jen na případ, kde cizí věci byly bez svolení vlastníka spracovány nebo sloučeny. Stalo-li se tak se souhlasem vlastníka, řídí se účinky spracování nebo sloučení smlouvou mezi vlastníkem a spracovatelem. Jest zjištěno, že zabavená obuv jest vesměs zhotovena z kůže dodané žalující stranou, a že podle smlouvy vyráběl Josef U. výlučně obuv pro žalující stranu a že nesměl pro nikoho jiného obuv zhotovovali. Neměl tedy smluvního práva s vyrobenou obuví libovolně nakládati a ji svým jménem ve své živnosti zcizovati, z čehož plyne, že ve vlastnictví dodané kůže nenastala jejím spracováním žádná změna, že tudíž i zhotovené z ní výrobky byly zhotoveny v mezích vlastnictví žalující strany, byly od původu jejím vlastnictvím a nebylo potřebí k nabytí vlastnictví ještě odevzdání (§ 425 obč. zák.).
Poukazuje-li dovolatelka k dotvrzení svého mylného. právního názoru na rozhodnutí čís. 6360 Gl. U. přehlíží, že tam šlo o zcela jinou skutkovou podstatu, an tam zhotovovatel štětců z koňských žíní prodaných mu na úvěr s výhradou vlastnictví, vyráběl štětce pro svou živnost a v ní je prodával.