Čís. 13311.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Odvolací soud ve věcech pracovních může za základ svému rozhodnutí položiti jiný skutkový děj, než byl zjištěn v rozsudku prvého soudu, jen tehdy, projednal-li znovu věc a provedl-li znovu důkazy.
(Rozh. ze dne 22. února 1934, Rv II 77/34.)
Žalobě o zaplacení mzdy pracovní soud vyhověl, odvolací soud ve věcech pracovních žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji podle § 33 zákona ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n., znovu projednal a o ní rozhodl. Důvody:
S hlediska dovolacích důvodu podle čís. 2 a 3 § 503 c. ř. s. vytýká dovolatel, že odvolací soud učiní skutková zjištění, jež se odchylují od zjištění soudu prvé stolice, a že k nim dospěl ,na základě svědeckých důkazů provedených prvým soudem, ač těchto důkazů neopakoval. Výtka vadnosti odvolacího řízení jest opodstatněna. Vadnost není ovšem v tom, že odvolací soud podle § 488 c. ř. s. neopakoval důkazy v prvé stolici provedené a přes to se odchýlil od průvodních výsledků prvého soudu, nýbrž do volací důvod podle § 503 čís. 2 c. ř. s. zakládá v tomto případě porušení předpisu § 33 zákona ze dne 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n. odvolacím soudem. Jde totiž o pracovní spor o hodnotu vyšší než 300 Kč, projednaný v prvé stolici zvláštním oddělením okresního soudu pro spory pracovní, o němž platí podle § 4 odst. (2) téhož zákona ustanovení daná v tomto zákoně pro samostatné pracovní soudy. Pro takové spory nařizuje § 33 zákona, že se věc projednává před odvolacím soudem znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání. O řízení před odvolacím soudem platí tu obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními s tou změnou, že není třeba přípravných podání a že se strany mohou dáti zastupovati osobami jmenovanými v § 23. V historických zemích platí tedy pro řízení před odvolacím soudem ve sporech pracovních obdobně předpisy §§ 226 až 430 c. ř. s. s odchylkami uvedenými v § 33 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. Stanoví-li zákon o pracovních soudech, že má býti použito obdobně předpisů o řízeni před sborovými soudy první stolice, není místa pro obdobné použití jiných zákonných ustanovení a nelze proto ani obdobně použiti předpisů čtvrté části prvního oddílu c. ř. s. o opravném prostředku odvolání (§§ 461 až 501), neboť zákon o pracovních soudech upravil tento opravný prostředek a jednání o něm zvlášť a odchylně. Pro řízení před odvolacím soudem ve sporech pracovních neplatí tedy zejména předpisy (§§ 482 až 493 c. ř. s. o ústním odvolacím jednání, nýbrž odvolací soud má konati přelíčení podle všeobecných předpisů o ústním jednání (§§ 259 prvý odstavec, 171 až 203 c. ř. s.), ovšem s obmezením vytčeným v § 33 odst. (3) zákona čís. 131/1931, že o nových nárocích kterékoliv strany nelze jednati. O sepsání protokolu o ústním odvolacím jednání platí tu předpisy §§ 207 až 217 c. ř. s., nikoliv ustanovení § 493 c. ř. s. V souzené věci vychází najevo z protokolu o ústním odvolacím jednání ze dne 14. listopadu 1933, že se odvolací soud předpisem § 33 zákona o prac. soudech vůbec neřídil, neboť neprojednal. věc znovu v mezích určených odvolacím návrhem žalobcovým, aby byl rozsudek prvého soudu změněn tak, že se žalobě vyhovuje co do všech uplatňovaných nároků, a to po doplnění řízení, jemuž byla vytýkána neúplnost. Z tohoto protokolu je naopak zřejmé, že odvolací soud při ústním odvolacím jednání postupoval jen podle § 486 c. ř. s., neboť celé toto jednání záleželo v tom, že zpravodaj vylíčil sporný děj a dosavadní průběh rozepře, jakož i podstatné věci ve spisech podaných stranami v odvolacím řízení, vytkl sporné body pro odvolací řízení, přečetl návrhy stran a části rozsudku dotčené odvoláním i s rozhodovacími důvody, že pak zástupci obou stran přednesli pokud se týče podali návrhy v odvolacích spisech uvedené, načež bylo prohlášeno usnesení, že věc je zralá k rozhodnutí, a hned byl vyhlášen rozsudek.. Takto provedené řízení před odvolacím soudem ve sporu pracovním, nevyhovuje předpisu § 33 zákona čís. 131/1931, jest neúplné a trpí vadami tak podstatnými, že jimi bylo zamezeno úplné vysvedení a důkladné posouzení rozepře. Odvolací soud, řídě se formálními předpisy, jichž v tomto případě nebylo lze použiti, neprojednal znovu se stranami podstatu, sporné věci, ač byla V odvoláních vytýkána také neúplnost řízení a nesprávné hodnocení důkazů prvým soudem. Chtěl-li odvolací soud svému rozhodnutí za základ položiti jiný skutkový stav, než byl zjištěn v rozsudku prvého soudu, nemohl se obejiti bez nového projednání věci a bez vlastního provedení důkazů. Ježto však odvolací soud věc znovu neprojednal, nemohl ani učiniti řádná zjištění skutková, ale zejména nebyl oprávněn bez nového projednání věci se odchýliti od zjištění prvého soudu, že žalobce při nastoupení služby nevěděl o dalších pracích, jichž dřívější noční hlídač nekonal. Napadený rozsudek byl vydán na úplně vadném základě, čímž jest opodstatněn dovolací důvod podle § 503 čís. 2 c. ř. s. Pro tuto vadu není možné, aby dovolací soud rozhodl ve věci, nýbrž bylo podle § 35 odst. (2) zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. napadený rozsudek zrušit,i a věc odvolacímu soudu vrátiti,, by ji především podle, § 33 téhož zákona řádně znovu projednal a o ní rozhodl.

Citace:

č. 13311. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 253-255.