Čís. 13441.
Na okresu nelze se domáhati pořadem práva náhrady škody za tělesné poškození pádem s okresní silnice do vodního průtoku, ježto prý okres neučinil opatření, by bylo lze silnice bez závady používati,
(Rozh. ze dne 12. dubna 1934, Rv I 1753/32.)
Žalobce domáhal se na žalovaném okresu J. v Čechách náhrady škody, již utrpěl, spadnuv v noci s okresní silnice do vodního průtoku. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Soud dovolací přihlédl předem, třebaže k tomu neměl v dovolacích spisech podnětu, k tomu, zdali pro žalobní nárok jest přípustná cesta práva, poněvadž k její nepřípustnosti jest přihlédnouti v každém období sporu z úřadu (§§ 240, 471 čís. 7, 477 čís. 6 a 513 c. ř. s.). Dospěl k závěru, že pořad práva jest vyloučen. Dovolatel domáhá se na žalovaném náhrady za poškození tělesné, které utrpěl spadnuv v noci 8 okresní silnice do vodního průtoku. Dovolatel vyvozuje zavinění žalovaného okresu z toho, že okres neučinil opatření, by bylo lze silnice na místě úrazu zvláště za noci nebezpečné bez závady používati, najmě že na silnici v kritickém místě nezřídil, jakž jest předepsáno, zábradlí ani nepostavil patníky, a že patníky, pokud v dotyčném úseku silnice jsou postaveny, jsou postaveny jeden od druhého na větší vzdálenost než jest předepsáno. Dovolatel založil tedy žalobní nárok na tom, že veřejný svaz na veřejné silnici nezřídil podle své povinnosti opatření k bezpečnému užívání jejímu potřebných a předepsaných. Pro otázku přípustnosti pořadu práva jest rozhodující, zdali povinnost k opatření, jejíž zanedbání dovolatel vytýká, jest povinností veřejnoprávní, čí soukromoprávní. Nejvyšší soud opustil již ve svých rozhodnutích dříve uznávaný názor, že každý nárok na náhradu škody jest soukromoprávní a že spor o ně náleží vždy podle ustanovení § 1338 obč. zák. na soudy, a zastává nyní v souhlase s převládajícím nyní názorem právní vědy stanovisko, že záleží na tom, zdali podstata nároku na náhradu jest založena v právní sféře veřejnoprávní či soukromoprávní, a že na soud náležejí jen spory o nároky ze sféry soukromoprávní, nikoliv i spory o nároky ze sféry veřejnoprávní (čís. 7853, 7599, 10004, 10466 a 11953 sb. n. s.). Stanovisko toto zaujal a obšírně odůvodnil i senát pro řešení kompetenčních konfliktů ve svém rozhodnutí ze dne 5. června 1931 č. j. 734/31 uveřejněném na stránce 1596 ročníku XIII. sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu z r. 1931 a dovolatel se odkazuje na odůvodnění to, s nímž i dovolací soud souhlasí a od něhož se odchýliti neshledává ani v souzeném případě důvodu. Nelze pochybovati o tom, že zřizování okresních silnic a udržování jich ve stavu bezpečném spadá do veřejnoprávní působnosti okresu, třeba se to v §§ 75 až 94 zákona ze dne 29. února 1920 čís. 126 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n., jimiž jest vytčena působnost okresních zastupitelstev, výslovně neuvádí. Podle § 75 odst. (2) tohoto zákona může okresní zastupitelstvo z důvodů veřejného zájmu zřizovati různá zařízení a ústavy pro uspokojení všech potřeb svého obyvatelstva; v podstatě stejné bylo ustanovení (2) odstavce § 75 dříve platného zákona ze dne 25. června 1864 čís. 27 z. zák. pro Čechy. Že mezi tato zařízení čítati jest i okresní silnice, ukazují jasně zákon ze dne 12. srpna 1864 čís. 46 z. zák. pro Čechy, zvláště jeho §§ 3 a 7, který rozeznává výslovně okresní silnice a v § 7 stanoví, že zřízení a udržování okresních silnic jest záležitostí okresní konkurence, a zákon ze dne 31. května 1866 čís. 41 z. zák. pro Čechy o technicko-hospodářské správě veřejných neerárních silnic, který má v §§ 22 až 27 ustanovení o správě okresních silnic. Že okresu náleží též povinnost o bezpečné založení a udržování svých silnic, jest zřejmo z ustanovení § 22, že okresní výbor, veřejnoprávní orgán okresu, jemuž jest svěřena správa okresních silnic, jest zodpovědný okresnímu zastupitelstvu zvláště za bezpečný stav všech částí silnic. Žalobní nárok dovozovaný ze zanedbání veřejnoprávní povinnosti žalovaného okresu jest založen na veřejnoprávním poměru a pořad práva pro žalobní nárok jest vyloučen.
Citace:
č. 13441. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 437-438.