Čís. 13163.

Ustanovení § 3 zákona ze dne 21. prosince 1932 čís. 1 sb. z. a n. na rok 1933, jímž byla lhůta jednoho roku, stanovená druhým odstavcem § 256 ex. ř., prodloužena na dva roky, nelze použíti, uplynula-li již lhůta podle původního doslovu druhého odstavce § 256 ex. ř. v době nabytí účinnosti zákona čís. 1/1933 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1934, R I 1021/33.)
Vymáhající věřitelka nabyla zástavního práva na svršcích zabavením dne 16. listopadu 1931. Návrh na pokračování v prodejovém řízení soud prvé stolice usnesením ze dne 22. února 1933 zamítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by v exekučním řízení dále po zákonu postupoval. Důvody: Nelze sice přisvědčiti stěžovatelce, že v exekučním řízení řádně pokračovala, když, byvši vyrozuměna o tom, že dne 29. ledna 1932 (v den nařízené dražby) převezení nemohlo býti vykonáno, poněvadž byt dlužnice byl nalezen uzavřený, neučinila přes rok žádný další návrh, neboť nebylo věcí soudu, by z úřadu dražbu po druhé nařídil. Avšak podle § 3 zákona ze dne 21. prosince 1932 čís. 1 sb. z. a n. byla lhůta jednoho roku ustanovená v § 256 ex. ř. prodloužena na dva roky. Tento zákon nabyl podle § 9 účinnosti dnem vyhlášení, to jest dnem 5. ledna 1933 a jeho ustanovení platí i na exekuční řízení, ve kterých před počátkem jeho účinnosti nebyla dosud dražba vykonána. Jelikož zástavního práva vymáhající strany bylo nabyto výkonem exekuce dne 16. listopadu 1931, neuplynula ještě dvouletá lhůta, takže toto právo doposud nezaniklo a nebylo důvodu, pro který první soud návrh na pokračování v prodejovém řízení zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s rekursním soudem, že exekuční právo zástavní nabyté vymáhající věřitelkou zájmem svršků dne 16. listopadu 1931 ještě nepominulo, poněvadž lhůta jednoho roku stanovená původním doslovem § 256 ex. ř. byla podle § 3 zákona ze dne 21. prosince 1932 č. 1 sb. z. a n. z r. 1933 prodloužena na dva roky. Tohoto zákona na souzený případ nelze použíti. Nabyl účinnosti teprve dnem 5. ledna 1933; jednoroční lhůta původního § 256 ex. ř. však uplynula již dne 16. listopadu 1932. Tímto dnem pominulo již exekuční právo zástavní pro pohledávku vymáhající věřitelky a neobživlo s účinností zákona ze dne 21. prosince 1932 čís. 1 sb. z. a n. z r. 1933, neboť jest přisvědčiti mínění rekursního soudu, že nebylo řádně pokračováno v řízení prodejovém. Exekuční soud má sice podle § 16 ex. ř. povolený prodej provésti z úřadu, pokud exekuce nebo prodejové řízení nebyly zastaveny, než i na vymáhající straně jest, přihlížeti k tomu, zdali v řízení jest pokračováno, a sezná-li, že se tak neděje, zakročiti o pokračování. Tato dbalost se vyžaduje na vymáhajícím věřiteli; nestačí podati jen návrh na prodej a dalšímu řízení nevěnovati pozornost. V souzeném případě vymáhající věřitelka tuto dbalost nezachovala; byla dodatkem na platebním příkaze ze dne 29. ledna 1932 zpravena o tom, že povolená a ustanovená dražba nebyla provedena, ano převezení svršků do dražebny nemohlo bytí provedeno, poněvadž byt dlužnice byl po několika pokusech nalezen patentním zámkem a nástrčkem uzamčen a bez poškození nemohl býti otevřen. Přes to vyčkávala nečinně až do 18. února 1933, kdy navrhla pokračování v prodejovém řízení. Již z tohoto sdělení vyplývalo, že exekuční soud pro uvedenou překážku v řízení pokračovali nehodlá, což stalo se zvláště jasným, když nadále vymáhající věřitelce nedošla žádná zpráva o dalším opatření soudu ke provedení prodeje. Za takového stavu vymáhající věřitelka musila seznati, že jest potřebí jejího zakročení, by v řízení bylo pokračováno a neměla s ním čekati až do 18. února 1933. Exekuční právo zástavní zaniklo proto podle ustanovení § 256 ex. ř. již 16. listopadu 1932.

Citace:

č. 13163. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 31-32.