Čís. 13664.
Konkursní řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Ve sporu proti úpadci o nárok na oddělené uspokojení, přerušeném podle § 8, odstavec první, konk. ř. není zapotřebí, ba není ani přípustné, uděliti lhůtu správci konkursní podstaty k vyjádření, zda do sporu vstupuje. Stalo-li se přece tak, neplatí domněnka, že, nevstoupí-li správce podstaty do sporu ve lhůtě, kterou určil procesní soud, platí to za odmítnutí.
Jest na žalobci, by prostě navrhl pokračování ve sporu proti správci podstaty a tomuto jest ponecháno, by se zachoval podle předpisů civilního soudního řádu, jako každá jiná strana sporu.
(Rozh. ze dne 21. června 1934, R I 650/34.)
Za sporu žalující Občanské záložny s Marií V-ovou byl na jmění žalované vyhlášen úpadek. Usnesením ze dne 2 září 1933 byl správce konkursní podstaty žalované vyzván, by do 14 dnů po doručení tohoto usnesení vstoupil do sporu jinak že to platí za odmítnutí. Dne 3. března 1934 navrhla žalobkyně pokračování ve sporu. Dne 14. března 1934 se procesní soud prvé stolice usnesl, že se rok stanovený na den 20. března 1934 ponechává v platnosti a rok tento se určuje k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na pokračování ve sporu a o návrhu žalované na přerušení sporu, neboť správce konkursní podstaty odmítl vstoupiti do sporu a tudíž měl býti návrh na pokračování doručen přímo úpadkyni Marii V-ové (§ 9 odst. (2) konk. ř.). Usnesením ze dne 20. března 1934 zamítl procesní soud návrh správce konkursní podstaty ze dne 14. března 1934, by řízení ve sporu bylo prohlášeno za zmatečné a přerušeno, aby rok byl zrušen a by žalující strana byla odsouzena k zaplacení výloh podání do 14 dnů pod exekucí. Důvody: Správce konkursní podstaty byl usnesením tohoto soudu ze dne 2. září 1933 vyzván, by do lhůty 14 dnů po doručení tohoto usnesení vstoupil do sporu, jinak, že to platí za odmítnutí. Správce konkursní podstaty do sporu nevstoupil a tudíž oprávněně odpůrce úpadců, žalující strana, navrhla pokračování ve sporu (§ 9 odst. (2) konk. ř.). Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu ze dne 14. března 1934 a ze dne 20. března 1934 a uložil prvému soudu, by po provedeném šetření o návrhu žalobkyně ze dne 3. března 1934 a o návrhu žalované ze dne 14. března 1934 znovu rozhodl. Důvody: Předpokladem pro přerušení sporu podle § 7 pokud se týče 8 konk. ř. je vyhlášení konkursu. Pro pokračování ve sporu proti úpadci je třeba, by správce konkursní podstaty do sporu vstoupil, a podle § 8 odst. (3) lze v řízení pokračovati teprve po zkušebním roku. Bude tedy na soudu prvé stolice, aby šetřením konkursního soudu zjistil, zda pohledávka, o kterou jde, byla v konkursu přihlášena, jak se o přihlášce vyjádřil správce konkursní podstaty a v jakém období jest konkursní řízení. Poněvadž tato zjištění první soud neprovedl, bylo napadené usnesení zrušiti a soudu prvému naříditi, by doplně zjištění, rozhodl bez nařízení ústního jednání.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by o věci znovu rozhodl.
Důvody:
Napadeno jest usnesení rekursního soudu, jímž bylo usnesení prvého soudu bez výhrady právní moci zrušeno a věc mu vrácena, aby po provedeném šetření, avšak bez nařízení ústního jednání, jak uvedeno v důvodech, o přerušení sporu a o pokračování v něm znovu rozhodl. Jde sice o otázku, zda má býti spor přerušen, avšak, ač taková nařízení nemohou podle § 192 druhý odstavec c. ř. s. opravným: prostředkem býti napadena, nejde o takový důvod přerušení, jaký mají na mysli §§ 191 a 192 odstavec prvý c. ř. s., a jest proto otázku připuštění dovolacího rekursu, správně rekursu řešiti podle všeobecných pravidel. Poněvadž pak rekursní soud nenařídil prvému soudu výslech stran, nejde o rozhodnutí podle § 527 druhý odstavec c. ř. s. a jest proto dovolací rekurs, správně rekurs podle § 514 odstavec prvý c. ř. s. přípustný. Není však důvodný. Podle obsahu žaloby a jejího pojmenování »hypotekární žaloba« mínila žalující strana, jak sama praví nyní v rekursu, podati skutečně hypotekární žalobu, ač žalobní návrh tomu plně neodpovídá. Jde proto o spor na oddělné uspokojení podle § 7 odstavec (2) konk, ř. čís. 64/31 sb. z. a n., jenž se podle § 8 odstavec (1) konk. ř. přerušuje prohlášením konkursu o jmění žalované úpadkyně. Avšak k pokračování v takto přerušeném sporu není zapotřebí ba není ani přípustné uděliti lhůtu správci konkursní podstaty k vyjádření se, zda do sporu vstupuje, an § 9 konk. ř. to předpisuje jen pro spory, v nichž jest úpadcem žalobce anebo jimiž se uplatňuje nárok na vyloučení věcí, a jen v takových sporech platí právní domněnka podle § 9 odstavec (2) konk. ř., že , nevstoupí-li správce podstaty do sporu ve lhůtě, kterou určil procesní soud, platí to za odmítnutí. O takový spor však nejde. Jest proto udělení lhůty procesním soudem v usnesení ze 14. března 1934 pro onu právní domněnku bezúčinné, ano nelze onoho zákonného ustanovení ani obdobně použiti na spory jiné. Prohlášení správce podstaty, zda vstupuje do sporu, čili nic, jest procesním úkonem, jejž nelze vykonali mlčky (§ 863 obč. zák.), an to zákon výslovně nepřipouští, a nelze proto z opomenutí správce, vyjádřiti se ve lhůtě procesním soudem mu neprávem udělené o tom, zda vstupuje do sporu, čili nic, vyvozovali, že odmítl do sporu vstoupiti, zejména, když již před udělením lhůty podáním z 2. září 1933 navrhl, aby řízení bylo prohlášeno za zmatečné následkem vyhlášení konkursu na jmění žalované. Ve sporech o nároky na oddělné uspokojení lze podle § 7 odstavec (2) konk. ř. pokračovati i po prohlášení konkursu, avšak vždy jen proti správci konkursní podstaty a není pokračování odloženo až po zkušebním roku (§ 8 odstavec (3) konk. ř.), poněvadž oddělné nároky se ke konkursu nepřihlašují. Bylo tedy na žalující straně, by prostě navrhla pokračování ve sporu proti správci podstaty a tomuto jest ponecháno, aby se zachoval podle předpisu civ. s. řádu, jako každá jiná strana sporu. Dokud žalující strana tak neučinila nelze ve sporu pokračovati. Jsou proto všechny skutečnosti pro rozhodnutí této otázky nesporné a netřeba konati šetření nařízené rekursním soudem.