Čís. 13225.

Nález říšskoněmeckého rozhodčího soudu jest v československé republice vykonatelný jen, došlo-li mezi stranami k písemné dohodě, jíž se tomuto soudu podrobily.
Předpis čl. XIV. čís. 3 uv. zák. k c. ř. s. platí jen pro tuzemské bursovní soudy.
Rozhodčí soud v Lipsku spolku »Deutsche Rauhfutter-Fourage-Kartoffel- und Gemüsehändler e. V. Sitz Berlin« nelze klásti na roven zdejším bursovním soudům rozhodčím, zřízeným na základě zákona ze dne 1. dubna 1875, čís. 67 ř. zák., a čl. XIII. uv. zák. k c. ř. s.
Nelze uznati za vykonatelný nárok co do příslušenství (útrat), je-li vykonatelnost odepříti nároku ve věci hlavní.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1934, R II 530/33.)
Na základě rozhodnutí rozhodčího soudu okresního v Lipsku des Bundes deutscher Rauhfutter-Fourage-Kartoffel und Gemüsehändler e V. Sitz Berlin povolil soud prvé stolice exekuci. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 79 ex. ř. jest exekuce v tuzemsku na základě nálezů rozhodčích soudů v říši Německé jen tehdy a v té míře přípustná, když a pokud jest zaručena vzájemnost. Vzájemnost ohledně vykonatelnosti výroků rozhodčích soudů mezi Československou republikou a Německou republikou byla zajištěna vládní vyhláškou čís. 131/1924. Podle této vyhlášky lze na základě cizozemského výroku rozhodčího žádati v Německé říši za rozsudek o vykonatelnost, pokud rozhodčí výrok byl vydán podle předpisů německého civ. řádu soudního a pokud nelze jej považovati za bezúčinný podle cizozemského práva rozhodného pro právní poměr, o nějž jde. Podle posledního odstavce vládní vyhlášky jest v témž rozsahu pokládati vzájemnost za zaručenou, jde-li podle § 79 ex. ř. o exekuci na základě spisů a listin, které byly zřízeny v Německé říši. Z těchto ustanovení plyne, že podle zásady vzájemnosti lze na základě říšskoněmeckého rozhodčího výroku u zdejších soudů povoliti exekuci jen, byl-li rozhodčí výrok vydán podle předpisů zdejšího soudního řádu a pokud jej nelze podle předpisů německého práva pokládati za bezúčinný. Směrodatným pro vykonatelnost říšskoněmeckého rozhodčího výroku je tedy, by výrok byl vydán podle předpisů zdejšího právního řádu. Tyto předpisy vyžadují však (§ 577 c. ř. s.) k platnosti rozhodčí smlouvy, by byla zřízena písemná rozhodčí smlouva, jinak je rozhodčí výrok bezúčinný. Jest proto trvati na tom, že nálezy německých rozhodčích soudů jsou v republice Československé vykonatelné jen, došlo-li k písemné smlouvě stran, kterou se soudu tomu podrobily. Vymáhající strana v exekučním návrhu ani netvrdí, že došlo k takové písemné smlouvě o příslušnosti, a předloženými přílohami nikterak nedoložila, že byly splněny náležitosti § 577 c. ř. s. Okolnosti, že německý rozhodčí soud pokládal se za příslušný k rozhodnutí, že šlo snad o sudiště podle splniště nebo že povinný příslušnosti rozhodčího soudu neodporoval, nestačí a jsou nerozhodně. Nelze tu použíti §§ 88 a 104 j. n. a měl exekuční návrh býti zamítnut, poněvadž vymáhající strana neprokázala písemnou smlouvu rozhodčí. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem hleděl k tomu, že šlo o soud rozhodčí, jehož nález, jak správně dovodil, byl by vykonatelný jen, kdyby byla zřízena písemná rozhodčí smlouva, jakž vyžaduje § 577, 595 čís. 1 c. ř. s. Že skutečně mezi stranami k takové písemné smlouvě o rozsudím došlo, nelze bezpečně usuzovati z nálezu, takže tento předpoklad vykonatelnosti tímto průvodním prostředkem nelze považovati za prokázaný. Podle nálezu, k němuž se v dovolacím rekursu poukazuje, lze míti jen za to, že by tu snad bylo vyhověno požadavkům čl. XIV čís. 3 uv. z. k c. ř. s. pro příslušnost bursovního soudu rozhodčího, kterýž předpis platí pro tuzemské soudy bursovní. Ale podle spisu nelze usouditi, že rozhodčí soud spolku německých obchodníků, o jehož nález tu jde, lze klásti na roveň zdejším bursovním soudům zřízeným na základě zákona ze dne 1. dubna 1875, čís. 67 ř. zák. a čl. XIII. uv. z. k c. ř. s. Dovolací rekurentka poukazuje se k důvodům uvedeným v rozh. č. 7471 a 7753 Sb. n. s. Ani ohledně útrat řízení o prohlášení vykonatelnosti nálezu, o nichž rozhodnuto bylo usnesením zemského soudu Nauenburg, nelze jí dáti za pravdu. Toto usnesení není samostatným a od ostatního podkladu odděleným rozhodnutím soudu, nýbrž souvisí právě s nálezem, jehož vykonatelnost vyslovuje, tak, že nelze uznati za vykonatelný nárok co do příslušenství, je-li odepříti vykonatelnost nároku ve věci hlavní.

Citace:

č. 13225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 127-129.