Č. 11060.

Zaměstnanci veřejní: * Za úřední cesty, konané ve vlastním kontrolním obvodu, přísluší úředníkům důchodkové finanční kontroly jen paušální náhrada, stanovená v § 6 zák. č. 28/1920 Sb.
(Nález ze dne 10. února 1934 č. 2628.)
Věc: Matěj K. v Ž. proti ministerstvu financí o náhradu služebních výloh.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, důchodkový kontrolor v H., předložil podáním ze 3. prosince 1928 cestovní účet, doložený služebním deníkem za měsíc listopad 1928, a žádal za vyrovnání tohoto cestovního účtu resp. rozdílu mezi vyplaceným paušálem za měsíc listopad 1928 a skutečnými náležitostmi vykázanými v cestovním účtě. Dále žádal o přiznání tohoto nároku i na roky minulé a to buď o paušální náhradu za rok 1925 v částce 1500 Kč za rok 1926 a 1927 v částce 4000 Kč a za dobu od 1. ledna 1928 do 31. října 1928 v částce 1000 Kč, úhrnem tudíž 6500 Kč, nebude-li na něm požadováno dodatečně předložení detailovaných cestovních účtů, anebo o přiznání rozdílu mezi vyplacenými paušály a částkami vykázanými v dodatečných cestovních účtech. Za týmž účelem předložil dne 3. ledna 1929 další cestovní účet za měsíc prosinec 1928 i s deníkem za tento měsíc. — — —
Výměrem z 31. května 1930 nevyhovělo gfř v Bratislavě žádosti st-lově o vyrovnání cestovních výloh za úřední cesty v letech 1925 až 1928 proto, že podle zák. č. 28/1920 Sb., § 6 a vl. nař. č. 157/1920 Sb. přísluší a vyplácí se st-li jako příslušníku důchodkové kontroly cestovní a dietní paušál.
Odvolání podanému proti tomuto výměru nevyhovělo min. financí nař. výnosem z těchto důvodů: St-l jako úředník důchodkové kontroly nemá nároku na náhradu cestovních výloh a normální diety za cesty konané ve svém služebním obvodu, ježto podle § 6 zák. z 12. prosince 1919 č. 28 Sb. z roku 1920 přísluší úředníkům důchodkové kontroly místo diet paušální náhrada a ježto jim přísluší dále vedle dietního paušálu zvláštní cestovní paušál. Těmito paušály jsou hrazeny veškeré výlohy, jež úředníkům důchodkové kontroly vzejdou při službě v jejich služebním obvodu. Ustanovení § 58 služ. pragm. pozbylo podle 2. odst. § 214 plat. zák. platnosti dnem účinnosti tohoto zák. a podle § 206 téhož zák. zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o předmětu (náhrada služebních výloh), jenž má bytí upraven vl. nař. zmíněným v § 147 plat. zák., takže není místná jeho námitka, že cestovní a dietní paušál, stanovený § 6 zák. z 12. prosince 1919 č. 28 Sb. z roku 1920, byl zrušen 1. odst. § 214 plat. zák.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda úředníkům důchodkové kontroly přísluší za cesty, konané v jejich služebním obvodu, alternativně buď nárok na cestovní a dietní paušál, buď nárok na náhradu cestovních výloh a normální diety, jsou-li výdaje toho kterého úředníka vyšší než stanovený cestovní a dietní paušál, či pouze nárok na cestovní a dietní paušál bez ohledu k tomu, jaké výdaje skutečně úředníku cestou vzešly.
Podle § 214 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb. pozbývají dnem účinnosti tohoto zák. platnosti, pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, kromě ustanovení již v předchozích paragrafech zrušených všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně. Zejména zrušují se pak podle odst. 2 § 214 plat. zák. mimo jiné i předpisy § 58 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. jednající o vedlejších požitcích a náležitostech státních úředníků pragmatikálních. O náhradě služebních výloh stanoví § 147 plat. zák., že vl. nař. se upraví nárok na náhradu služebních výloh — zejména při úředních výkonech mimo úřad (úředních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod.), jakož i při cestách, za něž se poskytuje náhrada podle obdoby předpisů platných pro úřední cesty, při přeložení, stěhování — jakož i veškeré otázky s tím související. Než v tomto směru stanoví § 206 plat. zák. úchylku potud, že — pokud nebudou vydána vl. nař. podle § 147 — zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny tímto vl. nařízením, a že teprve dnem účinnosti toho kterého nař. se zrušují veškeré dosavadní předpisy o předmětech, které tím kterým nař. budou upraveny. Ježto však úprava, slíbená v § 147 plat. zák., dosud vydána nebyla, platí po rozumu § 206 plat. zák. předpisy dosavadní i nadále.
Takovým předpisem jest přes opačné tvrzení stížnosti ustanovení § 6 zák. č. 28/1920 Sb. o reorganisaci finanční stráže, jenž stanoví, že místo diet přísluší úředníkům důchodkové kontroly paušální náhrada roční částkou, a to podle hodn. tříd různě odstupňovaná v XI. hodn. třídě až do VII. hodn. třídy v mezích od 804 Kč do 1200 Kč. Vedle dietního paušálu stanoví se cestovní paušál podle rozlohy kontrolního obvodu a podle rozsahu služby ministerstvem fin., a to bez rozdílu hodn. tříd roční částkou od 480 Kč do 960 Kč (§ 6 odst. 3 zák. č. 28/1920 Sb.). Kdyby nebylo tohoto zákonného ustanovení, příslušely by i úředníkům důchodkové kontroly jako státním úředníkům pragmatikálním diety a cestovné za týchž předpokladů a v normované výši, jak tomu jest u ostatních úředníků státních pragmatikálních. Než zákonodárce upravuje otázku diet a cestovného úředníků důchodkové kontroly při služebních výkonech mimo úřad v jejich kontrolním obvodu v zák. č. 28/1920 Sb. samostatně a zvláště, tím však vylučuje nárok úředníků důchodkové kontroly na normální diety a cestovné, kteréž by jim jinak příslušely jako státním úředníkům pragmatikálním podle všeobecných o tom platných předpisů. Že tomu tak, patrno ze znění § 6 odst. 1 zák. č. 28/1920 Sb., kdež se praví, že: Místo diet — to jest tedy místo jinak zásadně náležejících diet — přísluší úředníkům důchodkové kontroly paušální náhrada roční částkou tam uvedenou, jakož i podle odst. 3 § 6 zák. toho: Vedle dietního paušálu i paušál cestovní. Ze znění a smyslu těchto ustanovení nutno usouditi dále, že úprava obsažená v § 6 zák. č. 28/1920 Sb. platí pro úředníky důchodkové kontroly bez ohledu k tomu, zda v konkrétním případě úředník důchodkové kontroly přiznáním dietního a cestovního paušálu hmotně získá či nikoliv. Ze zák. č. 28/1920 Sb. nikterak neplyne, že cit. ustanovení jeho § 6 jest pro úředníky důchodkové kontroly ustanovením jen subsidiárním a že vstupuje tedy v platnost jen tehdy, když skutečné výlohy úředníka tohoto druhu činí méně než stanovený roční paušál. Nevýhodné tyto důsledky v konkrétním případě neodůvodňují samy o sobě ještě nárok úředníka důchodkové kontroly na náhradu rozdílu toho.
Správnost toho, co bylo uvedeno, potvrzuje také úvaha, že zákonodárcem použitý výraz »paušál« znamená úhrnečnou částku, kterou někdo dává nebo obdrží úhrnně, celkem, generálně a to na místě zevrubné a skutečně příslušející částky.
Dietní a cestovní paušál přiznává zákon úředníkům důchodkové kontroly proto, že předpokládá, že úředníci ti budou nuceni jako orgánové důchodkové kontroly za tímto účelem častěji ve svém kontrolním obvodě cestovati a že jim důsledkem toho vzniknou výlohy (viz důvodovou zprávu k vlád. návrhu zák. č. 28/1920 Sb., tisk posl. sněmovny Nár. Shrom. č. 1870 z roku 1919). Aby nemusili úředníci ti předpoklady pro přiznání diet a cestovného v každém případě zvláštními účty požadovati a prokazovati a aby jim v každém případě nemusily býti zvláště vyměřovány a poukazovány, stanovil zákonodárce tyto jejich pravděpodobné výlohy úhrnně, paušálně, a vyplácí se paušál dietní a cestovní úředníkům důchodkové kontroly v měsíčních předem splatných částkách spolu s jejich ostatními služebními požitky. Než z výrazu »Dietní a cestovní paušál« a z účelu toho normování plyne, že neposkytuje se paušál ten všem úředníkům důchodkové kontroly bez jakéhokoliv omezení a rozdílu, nýbrž jen tehdy, když jsou úeřdníci ti přiděleni důchodkovému kontrolnímu úřadu a k jejich úředním povinnostem náleží prováděti důchodkovou kontrolu v jejich kontrolním obvodu, a tedy hlavně kontrolu vnější mimo úřad. Stanoví proto § 7 vl. nař. č. 157/1920 Sb., že při onemocnění a dovolené, trvají-li tyto déle 14 dnů, nepřísluší žádný z obou paušálů, že při kratším přerušení služby nepříslušejí paušály pouze tehdy, byla-li nutná substituce úředníkem, který byl povolán za tím účelem od jiného úřadu. To platí v případech, omezuje-li se služební výkon úředníka důchodkové kontroly na úkony kontroly ve vlastním kontrolním obvodu. Naproti tomu určuje § 7 vl. nař. č. 157/1920 Sb., že příslušníkům důchodkové kontroly, konajícím službu mimo jejich služební obvod, přísluší kromě všeobecně stanovených ná- kladů cestovních též nárok na normální diety, že však v těchto případech dlužno po tu kterou dobu vypadající dietní a cestovní paušál zastaviti, jakož i že v případě, že by úředník důchodkové kontroly zanedbal hrubě svoje cestovní povinnosti, že mu finanční úřad II. stolice
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 14 může oba paušály vybrané za dobu, po kterou se tak stalo, nehledíc k dalším následkům, k náhradě předepsati. Z ustanovení těchto nelze, jak činí stížnost, usuzovati, že by obráceně úředník důchodkové kontroly byl oprávněn žádati diety a cestovné v plné výši, jak příslušejí zásadně podle všeobecných předpisů ostatním státním úředníkům pragmatikálním, kdyby v tom kterém případě diety a cestovní výlohy jeho byly vyšší, než činí jemu poskytnuté paušály ať jednotlivě, ať v celku.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že za úřední cesty konané ve vlastním obvodu přísluší úředníkům důchodkové kontroly jen cestovní a dietní náhrada stanovená v § 6 zák. č. 28/1920 Sb. Nař. rozhodnuti, zbudované na tomto právním názoru, je proto ve shodě se zákonem.

Citace:

Č. 11060.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 423-426.