Č. 11250.

Vojenské věci: Příslušnost kárných výborů k odnětí hodnosti důstojnické podle § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. pro poklesky, spáchané důstojníky bývalé rakousko-uherské armády v době, nežli se stali čsl. vojenskými gážisty, nebyla ustanovením § 1 odst. 9 vl. nař. č. 203/1923 Sb. změněna.
(Nález ze dne 30. dubna 1934 č. 8765.) Věc: Arpád W. v Z. proti odvolacímu kárnému výboru u min. nár. obrany o odnětí vojenské hodnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem z 23. října 1930 oznámilo mno velitelství 10. pěší divise v B., že podle spisů, které připojilo, učinil st-1— nadporučík m. sl. zem. vojenského velitelství v Bratislavě — v roce 1919 v záznamních listech 1 a 2 nesprávné údaje o svém předběžném vzdělání, jejichž správnost zaručoval svojí ctí a vlastnoručním podpisem, že toto jednání nebylo v roce 1920 přejímací komisi mno známo a že tudíž byl jmenovaný O. V. 1920 č. 73 str. 730 přijat do čsl. vojska jako gážista. Proto mno nařídilo, aby bylo učiněno příslušné opatření podle čl. V úvodu k sl. př. A-XIV.
Velitelství 10. pěší divise v B. nařídilo na to výměrem ze 3. listopadu 1930 podle § 15 odst. 1 d) zák. č. 154/1923 Sb. ve znění zák. č. 55/ 1927 Sb., jakož i podle § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. zavedení kárného řízení před kárným výborem 10. pěší divise. O zavedení tohoto řízení byl st-1, tehdy v G., okres Zlaté Moravce, zpraven výměrem kárného výboru z 12. listopadu 1930 a vyzván, aby případnou změnu svého pobytu po dobu kárného řízení oznámil ihned kárnému výboru.
Po provedeném výslechu st-le okr. úřadem v Zlatých Moravcích z 19. prosince 1930 usnesl se kárný výbor I. stolice v neveřejné poradě z 30. března 1931 podle § 84 odst. 9 d) instr. sl. př. A-XIV odkázati kárnou věc st-lovu k závěrečnému projednání, a výměrem kárného výboru ze 16. června 1931, adresovaným st-li jako notářskému adjunktu v G., byl tento předvolán na den 30. června 1931 do B. před kárný výbor s podotknutím, že nedostaví-li se neodůvodněně k závěrečnému tomu pro- jednání, provede se řízení i v jeho nepřítomnosti. Dále bylo st-li sděleno, že jeho cesta ke kárnému výboru, jakož i zpět, jest cestou služební a náklady na ni hradí vojenská správa podle § 20 sl. př. H-IV-1, cestovní rozkaz že jest přiložen, a kdyby ho st-1 nemínil použiti, aby jej kárnému výboru vrátil. Výměr byl doručen st-li dne 18. června 1931.
Podáním z téhož dne oznámil st-1 kárnému výboru, že mezi časem byl přeložen do Z., okres Trnava, a následkem toho, že nemá možnosti dostaviti se dne 30. června t. r. ve své kárné věci k ústnímu jednání. Současně žádal, aby kárné spisy byly zaslány místně příslušné kárné komisi podle jeho nového bydliště, ježto by se rád hájil osobně a nemá možnosti, aby tak daleko cestoval. Doručený mu cestovní rozkaz vrátil a žádal dále, aby jeho věc nebyla aspoň 6 měsíců projednávána, poněvadž podá resignaci jako důstojník mimo službu a doufá, že jí bude vyhověno, čímž by se vyřídila konečně pro něho nejvýš nepříjemná otázka jednání, které před 12 roky jako poměrně mladý člověk nepromyšleně vykonal.
Kárný výbor výměrem z 24. června 1931, doručeným st-li v den konaného ústního jednání, t. j. 30. června 1931, nevyhověl st-lově žádosti o prodloužení termínu závěrečného projednání o 6 měsíců, neshledav okolnosti v žádosti uvedené za dostačující (odůvodněné), a dodal: »Předvolávám Vás tudíž ještě jednou k závěrečnému projednání na den a hodinu, jak uvedeno v předvolání, které jsem Vám zaslal dne 16. června 1931 a které jste mi potvrdil. — Zároveň Vás upozorňuji na poučení uvedené na druhé straně doručeného Vám již předvolání. — Nedostavíte-li se k závěrečnému projednání, bude toto jednání provedeno ve Vaší nepřítomnosti a obhájce bude Vám určen ex offo.« Zároveň byl při- pojen nový cestovní rozkaz s vyzváním, aby jej st-1 vrátil, nemíní-li ho použíti.
Podle zápisu o závěrečném projednání před kárným výborem z 30. června 1931 »obviněný se nedostavil, ačkoli byl k závěrečnému projednání řádně předvolán, příjem předvolání potvrdil a vlastní rukou podepsal. Svoje nedostavení omlouvá velkou vzdáleností. Kárný výbor nedostavení obviněného neuznal za dostatečně ospravedlněné a vyslovil, že se závěrečné projednání provede v nepřítomnosti obviněného za určení kapitána Adolfa C. obhájcem«.
Konečným usnesením kárného výboru 10. divise v B. z 30. června 1931 byl st-1 uznán vinným poškození dobrého jména vojska porušením povinností úředních i stavovských podle § 12 odst. 1 zák. č. 154/1923 Sb. ve znění zák. č. 55/1927 Sb., jehož se dopustil činem jemu za vinu kladeným a byl potrestán podle § 23 odst. 4 d) cit. zák. odnětím vojenské hodnosti, při čemž se mu ve smyslu § 22 odst. 1 c) téhož zák. nezapočítává pro zvýšení služného celá doba řízení před kárným výborem od 12. listopadu 1930 do 30. června 1931.
Do tohoto usnesení vznesl st-1 odvolání, kterému odvolací kárný výbor na základě závěrečného projednání ze 6. října 1931, k němuž se st-1, ač řádně obeslán, opět nedostavil, nevyhověl, rozhodnuv konečným usnesením z téhož dne v nepřítomnosti obviněného takto: »Odvolací kárný výbor u mno nesouhlasí s konečným usnesením kárného výboru I. stolice a činí proto podle § 25/5-b) zák. ze 4. července 1923 č. 154 Sb. ve znění zák. č. 55/1927 Sb. a podle § 101/3-b) instr. sl. př. A-XIV toto nové konečné usnesení: Arpád W. ... jest vinen, že roku 1919 v záznamních listech 1 a 2 učinil nesprávné údaje o svém předběžném vzdělání, jejichž správnost zaručil svojí ctí a vlastnoručním podpisem, kteréžto jednání nebylo roku 1920 přejímací komisi mno při projednávání přihlášky obviněného známo, a jmenovaný byl O. V. 1920 č. 73 str. 730 přijat do čsl. vojska jako gážista. Jednání to jest takové povahy, že by bylo způsobilo nepřevzetí obviněného do čsl. vojska, kdyby bylo známo přejímací komisi, takže by setrvání obviněného v hodnosti způsobilo poškození dobrého jména vojska; proto podle čl. V. úvodu sl. př. A-XIV usnesl se odvolací kárný výbor na odnětí hodnosti.«
Toto konečné usnesení odvolacího kárného výboru mno bylo výnosem ze 6. listopadu 1931 potvrzeno podle § 25 odst. 7 zák. ze 4. července 1923 č. 154 Sb. ve znění zák. č. 55/1927 Sb. Současně přeložilo mno výnosem téhož data a jednacího čísla st-le do počtu mužstva v záloze a vzhledem k jeho klasifikaci »k řadové službě nezpůsobilý, místních služeb schopen« propustilo jej z branné moci.
Rozhoduje o stížnosti vznesené do cit. konečného usnesení odvolacího kárného výboru musel se nss zabývati především námitkou stížnosti, že nař. rozhodnutí jest proto nezákonným, že odvolací kárný výbor není příslušným rozhodovati o st-lově poklesku, spáchaném před jeho přijetím do čsl. vojska, protože podle § 1 odst. 9 vl. nař. č. 203/1923 Sb. podléhají vojenští gážisté pravomoci kárných výborů jen pro poklesky zmíněné v odst. 1 § 1 cit. vl. nař. (porušení povinností úředních a služebních a porušení povinností stavovských), kterých se dopustili v době, kdy již byli vojenskými gážisty, kdežto vyšetřování a posuzování poklesků dříve spáchaných vymyká se prý příslušnosti kárných výborů.
Zákon č. 154/1923 Sb. o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby v řízení správním, ve znění, jehož se mu dostalo zákonem č. 55/1927 Sb., obsahuje jednak předpisy hmotného práva o činech spadajících do vojenské kázeňské pravomoci (§§ 2 a 12), o trestech kázeňských (§§ 4 a 23), o promlčení trestnosti (§ 9), — jednak předpisy formální upravující příslušnost kárných výborů (§§ 2 odst. 2, 3, 14), jich složení a řízení před kárnými výbory. K provedení tohoto zákona bylo vydáno prováděcí vl. nař. č. 203/1923 Sb., nyní ve znění vl. nař. č. 90/1927 Sb. Z těchto předpisů je vidno, že upravují pouze kázeňské stihání a trestání vojenských osob uvedených v § 3 cit. zák., resp. § 1 vl. nař. a že předpokladem příslušnosti kárných výborů v těchto případech jest 1. po stránce věcné: že jde o jednání neb opomenutí naznačené v § 2 odst. 1 a) až c) zák. cit., a je-li podezření, že jím bylo zároveň ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska (§ 2 odst. 2 cit. zák.), nebo že byly porušeny povinnosti úřední a služební (§ 12 odst. 2) nebo povinnosti stavovské (§ 12 odst. 3), 2. po stránce osobní: že jde o čsl. vojenské gážisty v činné službě i mimo činnou službu (§§ 3 a 12 odst. 1 zák.) a 3. po stránce časové: že činy zmíněné pod č. 1 byly spáchány za účinnosti zák. č. 154/1923 Sb., nebo sice před jeho účinností, nastavší dnem 26. října 1923 (§ 39 zák.), pokud nebyly dosud pravoplatně vyřízeny (§ 38 cit. zák.), ale v době, kdy osoby zmíněné pod č. 2 již byly čsl. vojenskými gážisty. »Posuzování a vyšetřování poklesků dříve spáchaných — jak výslovně stanoví § 1 odst. 9 vl. nař. č. 203/1923 Sb. ve znění vl. nař. č. 90/1927 Sb. — vymyká se příslušnosti kárných výborů.« Shledá-li kárný výbor v těchto případech skutkovou podstatu kárného poklesku prokázanou, vysloví některý z kárných trestů zmíněných v § 23 zák. č. 154/1923 Sb. resp. § 45 vl. nař. č. 203/1923 Sb., mezi nimiž jest i odnětí vojenské hodnosti.
O zcela jiném předmětu jedná však zák. č. 194/1920 Sb. upravující přejímání gážistů býv. armády rak.-uher., rak. neb uher. do čsl. branné moci a zaopatřovací nároky vojenských gážistů, kteří se na čsl. národu provinili. Podle cit. zák. a vl. nař. č. 514/1920 Sb., zákon provádějícího, rozhoduje o přijetí ministr nár. obrany podle vlastního uvážení, vyslechna zvláštní poradní sbory, t. j. osobní a stížnostní komisi (§ 2 cit. vl. nař.), resp. revisní komisi (§ 3 téhož vl. nař.). Tyto poradní sbory měly provésti resp. revidovati »šetření o mravní hodnotě a státní spolehlivosti uchazečově a zjistiti zejména, zda žadatel vzhledem k své minulosti politické i vojenské, jakož i ke svým vlastnostem mravním vyhovuje požadavkům kladeným na čsl. vojenského gážistů, čili zda jest hoden, aby byl převzat do čsl. vojska jako vojenský gážista« (§ 2 odst. 3 cit. vl. nař.). Na základě výsledků šetření měly jmenované komise činiti návrhy na přijetí neb zamítnutí přihlášky o převzetí (§ 2 odst. 4 a § 3 odst. 2 cit. vl. nař.). Předpis § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. pak stanovil: »Vyskytnou-li se dodatečně námitky proti vojenským gážistům do čsl. vojska již převzatým, jest příslušným k projednání disciplinární výbor, s výjimkou § 23.« Podle § 37 zák. č. 154/1920 Sb. »na místo disc. výborů (čestných rad), o nichž se zmiňují zákony dosud platné, tedy i vl. nař. č. 514/1920 Sb. vydané na základě zák. č. 194/1920 Sb., nastupují kárné výbory podle části II, tohoto zákona«, t. j. podle zák. č. 154/1923 Sb. (srov. sl. př. A-XIV čl. I a V úvodu).
Podle znění prve zmíněného § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. běží tedy v podstatě o obnovu řízení skončivšího převzetím vojenského gážisty bývalé armády do čsl. vojska s tou odchylkou od normální obnovy, že nerozhoduje o obnově úřad vyslovivší převzetí vojenského gážisty, t. j. ministr nár. obrany, nýbrž orgán jiný: disc. výbor resp. nyní kárný výbor. Předpokladem příslušnosti kárného výboru v těchto případech jest pak 1. po stránce věcné: že se vyskytly po převzetí nové skutečnosti či průvody (námitky), týkající se mravní hodnoty a státní spolehlivosti převzatého gážisty jakožto předpokladu jeho převzetí do čsl. vojska, a to takového rázu, že kdyby byly bývaly známy již poradním sborům činným při projednávání přihlášky zmíněného gážisty, byly by nepochybně způsobily jeho nepřevzetí do čsl. vojska (čl. V odst. 1 a 4 úvodu k sl. př. A-XIV), 2. po stránce osobní: že jde o gážistu býv. rak.-uher. (rak. neb uher.) armády do čsl. vojska převzatého, tedy vojenskou osobu, která v den státního převratu (28. října 1918) byla gážistou býv. armády (čl. V odst. 2 úvodu k sl. př. A-XIV) a 3. po stránce časové: že jde o takové skutečnosti (činy, chování, projevy), které nastaly resp. byly spáchány před rozhodnutím o převzetí gážisty do čsl. vojska (čl. V odst. 2 úvodu k sl. př. A-XIV).
Podle výsledku provedeného šetření o obnově řízení rozhodne pak kárný výbor buď zastavením řízení resp. zproštěním (pokud by šlo o takové námitky, které obviňují gážistu bývalé armády z činů zakládajících skutkovou podstatu kárných poklesků), nebo vysloví odnětí hodnosti (čl. V odst. 4 úvodu k sl. př. A-XIV), t. j. povolí obnovu řízení a v řízení obnoveném vysloví pak důsledky plynoucí ze zjištěných skutečností, nastavších v době před převzetím gážisty, které byly přejímací komisi neznámy a činí jej nehodným převzetí do čsl. vojska, takže by setrvání jeho v činné službě, pokud se týče ponechání hodnosti způsobilo poškození dobrého jména vojska (čl. V odst. 7 úvodu k sl. př. A-XIV). Považuje se proto převzetí za zrušené a kárný výbor vysloví odnětí hodnosti.
Srovná-li se podle toho, co shora uvedeno, právní základ činnosti, podmínky příslušnosti a konečné rozhodnutí kárného výboru při výkonu kázeňské pravomoci podle zák. č. 154/1923 Sb. ve znění zák. č. 55/1927 Sb. a vl. nař. č. 213/1923 Sb. ve znění vl. nař. č. 90/1927 Sb. s jedné strany a právní základ činnosti jich, věcná příslušnost a konečný výrok při rozhodování o obnově řízení podle zák. č. 194/1920 Sb. resp. § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. s druhé strany, jest zřejmo, že jde v podstatě o zcela jinou činnost, zcela různé podmínky příslušnosti věcné a že též konečné rozhodnutí má zcela jinou povahu, takže odnětí hodnosti není v posléz uvedeném případě kázeňským trestem, nýbrž důsledkem nepřevzetí do čsl. armády pro dodatečně zjištěný nedostatek předpokladů jeho. Z toho plyne, že zákon č. 154/1923 Sb. nemohl se dotknouti předpisů o hmotných základech a podmínkách příslušnosti kárných výborů založených zákonem č. 194/1920 Sb. a vl. nař. č. 514/1920 Sb., ale zachoval je v platnosti § 37 zák. č. 154/1923 (čl. V odst. 1 sl. př. A- XIV), a že předpisy týkající se příslušnosti jich pro výkon kázeňské pravomoci nelze vztahovati na onu jejich činnost, kterou kárné výbory mají vykonávati místo dřívějších disc. výborů podle § 7 vl. nař. č. 514/ 1920 Sb. Proto neplatí ani ustanovení § 1 odst. 9 vl. nař. č. 203/1923 Sb. (ve znění vl. nař. č. 90/1927 Sb.), dané pro obor kázeňské pravomoci kárných výborů, t. j. k provedení zák. č. 154/1923 Sb. (ve znění zák. č. 55/1927 Sb.) a vylučující příslušnost jich v příčině poklesků kárných, zmíněných v § 1 odst. 1 téhož vl. nař., t. j. porušení povinností úředních a služebních podle § 2 a porušení povinností stavovských podle § 3 cit. nař., pokud byly spáchány v době, kdy vojenský gážista ještě nebyl čsl. vojenským gážistou, — na případy, ve kterých kárný výbor rozhoduje podle § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. o obnově řízení v příčině převzetí gážisty do čsl. armády. Pro posléz uvedené případy nebylo ani v zák. č. 194/1920 Sb., ani ve vl. nař. č. 514/1920 Sb. stanoveno podobné omezení časové, jako jest stanoveno v § 1 odst. 9 vl. nař. č. 203/ 1920 Sb. ve znění vl. nař. č. 90/1927 Sb., neboť příčilo by se to již pojmu obnovy řízení, kterou právě ono ustanovení normuje.
Mohl tudíž žal. úřad i v případě st-lově, v němž bylo řízení k pří- Kazu mno výnosem z 23. října 1930, resp. výměrem velitelství 10. divise v B. ze 3. listopadu 1930 nařízeno výslovně podle § 7 vl. nař. č. 514/1920 Sb. (resp. čl. V úvodu sl. př. A-XIV), podrobiti své rozhodovací činnosti ve smyslu cit. předpisů i takové jednání st-lovo, kterého se dopustil nesporně v době, kdy sice ještě nebyl čsl. vojenským gážistou, ale ve vlastnosti své jako vojenský gážista, který byl v den státního převratu v bývalé armádě, pokud jen tato jednání nebyla přejímací komisi při převzetí známa a pokud jsou toho rázu, že by byla způsobila jeho nepřevzetí do čsl. vojska, kdyby jí byla bývala známa. Že by tyto předpoklady nebyly v daném případě splněny, stížnost netvrdí a ze správních spisu nevyplývá.
Jest proto věcná příslušnost žal. úřadu i pro st-lovy delikty z oné doby zákonem odůvodněna.

Citace:

č. 11250. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 951-956.