Č. 11178.

Obecní volby: 1. * Ztrátou volitelnosti, jež podle § 8 odst. 8 řádu volení v obcích má stihnouti toho, kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odepírá úřad svůj vykonávati, nelze rozuměti ztrátu volitelnosti k úřadu, jejž se kdo takto zdráhal vykonávati, nýbrž ztrátu způsobilosti býti volen do obecního zastupitelstva a do obecních komisí. — 2. I v námitkovém řízení proti volbě starosty, provedené obecním zastupitelstvem, může poklesek proti formám volebního řízení býti důvodem pro zrušení volby jen za předpokladu, že mohl míti vliv na výsledek volby. — 3. Nepřijetí volby za starostu anebo resignace na úřad starostenský? — 4. Volbu osoby nevolitelné jest pokládali za vadu volebního řízení, pro kterou může politický úřad druhé stolice provedenou volbu zrušiti.
(Nález ze dne 27. března 1934 č. 5863.)
Věc: Dr. Karel Jindřich St. v T. proti zemskému úřadu v Praze o volbu starosty.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 12. května 1929 byla v městě T. vykonána volba obecního zastupitelstva, při níž byli prohlášeni za zvolené členy mimo jiné Julius H. a Richard U. K námitkám dnešního st-le zem. úřad v Praze rozhodnutím z 27. července 1929 opravil výsledek volby v tom směru, že zrušil volbu Richarda U. a prohlásil za zvolena Hugo L. V ustavující schůzi obecního zastupitelstva dne 2. září 1929 byl zvolen starostou Julius H. St-l podal proti této volbě námitky, vzal je však dne 14. září 1929 zpět, načež vládní komisař podle oznámení, učiněného okr. úřadu, předal dne 17. září 1929 řízení obecních záležitostí zvolenému starostovi.
Podáním z téhož dne se starosta Julius H. z důvodů stranicko-politických svého úřadu vzdal, a obecní zastupitelstvo vzalo resignaci ve schůzi dne 23. září 1929 na vědomí. Při doplňovací volbě, která byla vykonána ve schůzi obecního zastupitelstva, svolané na den 15. října 1929 úřadujícím náměstkem starostovým, řídila volbu komise, složená podle § 60 ob. řádu vol. z nejstaršího člena jako předsedajícího a po jednom zástupci z ostatních volebních skupin. Starostou byl zvolen Julius H., a byly vykonány i volby 1. a 2. náměstka, jakož i ostatních členů městské rady. Proti těmto volbám podal st-l námitky, v nichž uplatňoval: 1. Provedené volby jsou neplatné, poněvadž buď byla schůze obecního zastupitelstva, ve které se volby konaly, nezákonně svolána, byvši svolána starostovým náměstkem, ač měla býti, je-li věc posuzovati podle volebního řádu, svolána dohlédacím úřadem, nebo byla při volebním aktu, je-li ji posuzovati podle obecního zřízení, řízena orgánem k tomu nepovolaným, to jest nejstarším členem zastupitelstva, ač měla býti řízena starostovým náměstkem. 2. Zvolený starosta Julius H. byl k tomuto úřadu nevolitelný: a) ztratil volitelnost v roce 1928 tím, že při své resignaci na úřad starostenský přestal vykonávati svůj úřad dříve, než byla jeho resignace vzata na vědomí, b) ztratil ji však i tím, že po své volbě za starostu v září 1929 sice volbu přijal, avšak ihned na úřad resignoval z důvodu, jenž mu byl znám již v době, kdy volbu přijímal, a jenž není volebním řádem uznán za důvod, pro nějž jest dovoleno volbu nepřijmouti, takže přijetí volby stalo se jen na oko, a jest na věc hleděti tak, jakoby byl odepřel volbu přijmouti, c) volba Julia H. za starostu není v zájmu obce.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad tyto námitky v základě § 67 ob. řádu vol. jednak jako bezdůvodné, jednak jako pozdě podané z těchto důvodů: »1. Pokud st-l namítá neplatnost provedené volby proto, že schůze obecního zastupitelstva, ve které byla tato volba provedena, byla buď nezákonně svolána anebo nezákonně řízena, jest tuto námitku zamítnouti jako zcela bezdůvodnou, aniž bylo třeba řešiti ji meritorně, ježto se ani netvrdí, ani neprokazuje, že, do jaké míry a v jakém směru měly anebo aspoň mohly míti namítané skutečnosti nějaký vliv na výsledek volby. 2. Pokud se namítá nevolitelnost nově zvoleného obecního starosty Julia H. za starostu města proto, že po své resignaci v prosinci 1928 nevykonával funkcí starostenských přes to, že o jeho resignaci nebylo ještě pravoplatně rozhodnuto, a že tím podle posl. odstavce § 8 vol. řádu ob. ztratil volitelnost do obecního zastupitelstva a tím do obecní rady, jest tuto námitku zamítnouti jako pozdě podanou, ježto nedostatek pasivního volebního práva do obecního zastupitelstva lze podle řádu volení v obcích namítati pouze námitkami proti volbě obecního zastupitelstva, a to ve lhůtě v § 54 řádu volení v obcích uvedené, a proti volbě H.-ově do obecního zastupitelstva dne 12. května 1929 provedené nebyly v zákonné lhůtě námitky takové podány. Volitelnosti podle shora uvedeného ustanovení nepozbyl H. ani tím, že po své nové volbě starostou města dne 2. září 1929 úřad svůj dne 17. září t. r. nastoupil a týž den odpoledne na funkci svou znova resignoval, protože tím, že obecní zastupitelstvo vzalo to ve své schůzi dne 23. září t. r. na vědomí, stalo se jednání H.-ovo za souhlasu příslušného k tomu sboru. Z tohoto usnesení obecního zastupitelstva nebylo odvolání také podáno. Bylo tedy i tuto námitku zamítnouti. 3. Pokud se namítá nevolitelnost nově zvoleného obecního starosty Julia H. do obecní rady proto, že jeho volba starostou není na prospěch města, jest tuto námitku zamítnouti proto, že takový důvod není skutečností, která by ve smyslu řádu volení v obcích nedostatek pasivního volebního práva do obecní rady odůvodňovala.« O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Předem budiž poznamenáno, že prvou částí svých námitek, uplatňující neplatnost voleb z důvodu, že schůze obecního zastupitelstva, v níž se volby konaly, byla buď nezákonně svolána nebo nezákonně řízena, obracel se st-l nejen proti volbě Julia H. za starostu, nýbrž i proti volbě ostatních členů tehdy zvolených. Soudní stížnost nemá však již tohoto rozsahu, neboť st-l praví v úvodu, že podává stížnost do nahoře označeného rozhodnutí, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti volbě starostově, z čehož jde, že volby ostatních členů dne 15. října 1929 zvolených touto stížností dotčeny nejsou. V tomto užším rozsahu brojí pak stížnost proti všem hlediskům žal. úřadu.
Proti prvé části nař. rozhodnutí, v níž žal. úřad námitku, že provedené volby jsou neplatné buď pro jejich nezákonné svolání nebo nezákonné řízení schůze obecního zastupitelstva, odmítl řešiti meritorně z důvodu, že není ani tvrzeno ani prokázáno, že a do jaké míry a v jakém směru mohly míti namítané skutečnosti vliv na výsledek volby, uplatňuje stížnost: Žal. úřad přehlédl, že vytýkané skutečnosti nejsou prosté vady řízení volebního, odůvodňující naříkatelnost volebního aktu, nýbrž zakládají přímo zmatečnost tohoto aktu, a že prokazovati možnost vlivu na výsledek volby jest třeba jen u vad prvého druhu, nikoli však u vad druhé kategorie. Tyto činí volbu zmatečnou a musejí proto býti důvodem pro zrušení volby za všech okolností, bez ohledu, zda měly vliv na výsledek volby či nikoli. Ostatně jest, jak míní stížnost, ve zmatečnosti schůze již eo ipso zahrnut vliv na výsledek voleb ve schůzi takové provedených.
Podle tohoto obsahu vychází stížnost z názoru, že dlužno rozlišovati dva druhy vad řízení volebního a podle toho i rozdílně postupovati při rozhodování o námitkách. Za prvý druh uznává vady relativní, které — jak stížnost praví — zakládají jen naříkatelnost volebního aktu a mohou k jeho zrušení vésti jen tenkráte, mohly-li míti vliv na výsledek volby. Od těchto vad rozlišuje stížnost vady absolutní, to jest po jejím názoru takové, které činíce volební akt zmatečným, jsou způsobilé přivoditi jeho zrušení již samy o sobě, bez jakéhokoli zřetele na jejich vztah k výsledku volby. Vycházejíc z tohoto základu vyvozuje pak stížnost jako důsledek, že povinnost dovoditi v námitkách, že vytýkaná vada mohla míti vliv na výsledek volby, stihá voliče jen tenkráte, jde-li o vady na prvém místě jmenované, nikoli též jde-li o vady absolutní, jaké právě v st-lových námitkách byly uplatňovány. Z toho uzavírá stížnost, že skutečnost, že st-l v námitkách možnosti vlivu vytýkaných vad na výsledek volby neprokázal, nemohla býti žal. úřadu po právu důvodem, aby věcné rozhodování o st-lových námitkách odmítal.
Stížnosti nelze přisvědčiti.
V hlavě sedmé obecního řádu volebního jest normováno řízení opravné proti volbám do obecního zastupitelstva. Toto místo zákona dává v § 53 úřadu dohlédacímu právo zrušiti volbu osoby nevolitelné, kdežto v následujícím § 54 jest voliči v obci oprávněnému vyhraženo právo podati proti volbě námitky, o nichž rozhodne politický úřad 2. stolice. O těchto námitkách jednají pak ještě další dva paragrafy cit. hlavy, a to § 55, obsahující předpis, jakým způsobem se provádí řízení o námitkách, a § 56, mající za předmět úpravy, jak se v jeho nadpise praví, rozhodnutí o námitkách. Stanoví se pak v tomto §u, že zjistí-li úřad o námitkách rozhodující takové vady řízení volebního, které mohou míti vliv na výsledek volby, zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby, zruší buď celé volební řízení nebo příslušnou jeho část a nařídí po případě volbu novou s určením dne této volby.
Jiných předpisů, jež by se týkaly opravy příp. změny výsledku volby nebo zrušení volebního aktu do obecního zastupitelstva, v obecním řádu volebním není. Jest proto přípustnost zásahu úřadu, a to buď dohlédacího podle § 53 nebo rozhodujícího o námitkách podle § 54, proti výsledku volby, případně proti volebnímu aktu vymezena právě jen citovanými ustanoveními §§ 53 a 54, tohoto posléze uvedeného pak ve spojení s §em 56, přes jejichž hranice úřady ty volební výsledky opravovati, případně provedené volby zrušiti oprávněny nejsou.
V řízení námitkovém jsou hranice ty, jak již naznačeno, dány v § 56. Jeho obsahem dal pak zákonodárce zcela nepochybně najevo, že si nepřeje, aby provedené volby byly zrušovány pro každou vadu, jež by se ve volebním řízení sběhla, neboť nedovoluje úřadu zrušovati volby již a jen proto, že jest tu nějaký poklesek proti předpisům, jimiž se jednotlivé akty volebního řízení mají říditi, nýbrž dovoluje mu tak učiniti jen za předpokladu, že poklesek proti oněm předpisům jako vada vytýkaný mohl míti vliv na výsledek volby. Jest jasno, že zákonodárce vycházel tu z nazírání, že formální předpisy upravující postup a způsob řízení volebního nesmějí býti samy pro sebe účelem, nýbrž jen prostředkem, majícím zabezpečiti konečný cíl. Tím však jest jediné volební výsledek, jímž pak zákonodárce dává měřiti vady volebního řízení, uznávaje za podstatné jen ony, jež mohly míti vliv na výsledek volby. Jen pro vady tohoto druhu dovoluje volby zrušiti, kdežto vady jinaké při rozhodování o námitkách nerespektuje, nemaje vážné příčiny rušiti volby z akademického důvodu pro poklesek, o němž nelze míti za to, že byl v konkrétním případě způsobilý na výsledek volby jakkoli působiti.
Z toho jde, že pro řízení námitkové podle hlavy sedmé neuznává volební řád žádných vad absolutních jako důvod ke zrušení volby eo ipso, nýbrž že na všechny vady bez rozdílu pozírá s hlediska účelnosti. Nemůže proto býti uplatňován v řízení tom žádný poklesek proti předpisům, upravujícím volební řízení, jako důvod zrušovací sám o sobě beze zřetele na možnost jeho vlivu na výsledek volby, nýbrž právě jen v této spojitosti. Není-li oné možnosti vlivu na výsledek volby, není podle hlavy sedmé zákonného důvodu pro zrušení volby, nechť se již vytýkaný poklesek týká se toho neb onoho předpisu do volebního řízení jakkoli zasahujícího.
V dnešním případě nešlo ovšem o opravné řízení podle hlavy sedmé volebního řádu, neboť předmětem námitek nebyla volba obecního zastupitelstva, na něž se opravné řízení hlavy sedmé vztahuje, nýbrž volba starosty, pokud se týče ostatních členů městské rady podle hlavy deváté, v níž o řízení opravném jest obsažen předpis § 67. Předpis ten jest zcela kusý a praví jen, že námitky proti volbě starosty, náměstků, obecní rady a komisí může podati každý volič do 8 dnů ode dne volby u obecního úřadu, a že o nich rozhodne s platností konečnou úřad, uvedený v § 54 do dvou měsíců.
Zde není tedy výslovného předpisu takového obsahu, jaký jest normován v § 56 pro opravné řízení proti volbám do obecního zastupitelstva, leč z toho ještě neplyne, že námitkové řízení proti volbě starosty nebo obecní rady řídí se jinými zásadami, než jaké určil zákonodárce námitkovému řízení proti volbě obecního zastupitelstva. Vždyť také při volbách podle hlavy deváté jde jedině o výsledek volby, a námitky podle § 67 směřují proti volbě, to jest jejímu výsledku, takže ani tu není důvodu povyšovati zachovávání forem řízení volebního na sám účel a nehleděti k tomu, zda a v jaké míře byly poklesky proti oněm formám způsobilé působiti na výsledek volby. Na obsah ustanovení § 56 jest proto pozírati jako na vyjádření zásady, kterou chtěl zákonodárce míti uplatněnu při všech volbách podle obecního řádu volebního. Vyjádřiv ji v § 56 o opravném řízení proti volbám obecního zastupitelstva, neměl již nutkavého důvodu opakovati ji v hlavě deváté o volbách starosty a členů obecní rady, a postačilo mu proto vyhraditi voliči v § 67 proti volbě orgánů uvedené hlavy prostě jen právo námitek, za samozřejmého předpokladu, že i pro tyto námitky platí jeho zásadní nazírání, uložené v § 56. Kdyby opak měl býti pravda, nebylo by se možno domysliti uspokojivého výkladu, proč zákonodárce na opravné řízení proti volbám podle hlavy deváté pozírá z jiných zásadních hledisk, než na opravné řízení podle hlavy sedmé, když v obou případech jde přece jen o konečný efekt, totiž výsledek volby (sr. Boh. A 5273/26).
Za tohoto stavu nutno dojíti k závěru, že ani v námitkovém řízení proti volbě starosty, byla-li ovšem volba provedena obecním zastupitelstvem, jako jedině příslušným sborem, nemůže žádný poklesek proti formám volebního řízení býti již sám o sobě důvodem pro zrušení volby, že tedy není vad, jež by jako důvod pro zrušení volby působily absolutně, nýbrž že kterákoli vada, jež se v řízení sběhla, může býti důvodem pro zrušení volby jen za předpokladu, že mohla míti vliv na výsledek volby. Činí-li proto stížnost v uvedeném směru mezi jednotlivými vadami rozdíl, domnívajíc se, že některé vady, a to právě vady, jež byly v námitkách vytknuty, působí jako důvod pro zrušení volby absolutně, jest její stanovisko právně mylné. S ním ovšem padají i všechny dedukce, jež z něho stížnost vyvozuje a jimiž se proto netřeba dále zabývati.
Ve svých dalších částech obírá se stížnost otázkou volitelnosti Julia H. za starostu.
V námitkách uplatňováno předem, že Julius H. v roce 1928 po své resignaci na úřad starostenský přestal vykonávati funkce svého úřadu dříve, než byla jeho resignace vzata na vědomí, čímž ztratil volitelnost podle předpisů posl. odst. § 8 ob. řádu vol. Žal. úřad odmítl tuto námitku jako opožděnou, vycházeje z názoru, že tento důvod nevolitelnosti mohl býti uplatněn proti volbě obecního zastupitelstva, nemůže však již, jestliže se tak nestalo, býti uplatňován teprve proti volbě starostově.
Stížnost namítá proti tomuto hledisku, že naznačeným jednáním z r. 1928 neztratil Julius H. podle cit. § 8 volitelnost do obecního zastupitelstva, pročež nemohla býti jeho nevolitelnost uplatňována námitkami proti volbě zastupitelstva, nýbrž jen volitelnost k úřadu starostenskému, jejž se protiprávně zdráhal vykonávati, a mohla tedy býti namítána nevolitelnost jeho teprve proti jeho volbě za starostu. Ostatně má stížnost za to, že i kdyby bylo možno ustanovení § 8 obec. řádu vol. vykládati tak, že protiprávním nevykonáváním úřadu starostenského ztrácí se volitelnost i do obecního zastupitelstva, nebylo by lze námitky, uplatňující nevolitelnost teprve proti volbě starostově, odmítati jako opožděné z důvodu, že mělo býti zakročeno námitkami již proti volbě obecního zastupitelstva, protože § 54 neukládá voliči povinnost podati námitky, nýbrž uděluje mu k tomu jen právo, jehož však použíti nemusí. Nepodáním námitek vejdou ovšem volby obecního zastupitelstva v moc práva, tím však důvody, vylučující určitou osobu z volitelnosti, nepozbývají své účinnosti. Vzhledem k tomu, že předpisy veřejného práva jsou normy kogentní, nemůže skutečnost, že volby obecního zastupitelstva vešly v právní moc, brániti tomu, aby nevolitelnost osoby zvolené byla uplatňována proti volbě, jíž se osoba ta povolává na místo zvláštní důvěry jako je úřad starostenský.
Stížnosti nebylo možno přisvědčiti v žádném směru.
Pokud jde o prvou otázku, jež jest hořejšími vývody vyvolána, stanoví § 8 ob. řádu vol. v odst. 3, že vzdáti se členství zastupitelstva, rady neb komisí obecních za volebního období jest přípustno jen tehdy, jsou-li tu okolnosti pod č. 1 až 8 uvedené, nebo souhlasí-li s resignací obecní zastupitelstvo většinou svých členů. K tomu pak jest určeno v odst. 7, že zvolený jest povinen úřad svůj vykonávati do doby, než jest pravoplatně rozhodnuto, že odmítnutí volby nebo vzdání je přípustno, a dodává se v odst. 8, že kdo přes to, že příslušný sbor nebo úřad odepřel souhlas nebo uznal neoprávněnost odmítnutí nebo vzdání, odmítne přijmouti volbu neb úřad podržeti, nebo kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odepírá úřad svůj vykonávati, ztrácí volitelnost pro běžné a nejbližší volební období, při čemž ustanovení § 68 zůstávají nedotčena.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že předpis právě cit. odst. 8 vztahuje se na ustanovení odst. 3 v celém jeho rozsahu, že tedy svojí sankcí postihuje odepírání vykonávati úřad u všech orgánů v odst. 3 jmenovaných, tedy nejen u členů rady neb obecních komisí, nýbrž i u členů obecního zastupitelstva. Mezi členy obecní rady náležejí pak, jak plyne z § 9 odst. 3 a z 1. odst. § 60 (»zvolí... starostu obce, jeho náměstky a ostatní členy obecní rady...«) starosta obce a jeho náměstkové. Mluvě o odepírání úřad svůj vykonávati před pravoplatným rozhodnutím o vzdání, zahrnuje tedy předpis odst. 8 všechny případy, v nichž orgánové dosud uvedení svůj úřad odepírají vykonávati, totiž člen zastupitelstva úřad tohoto člena, prostý člen obecní rady nebo člen komise tento úřad, náměstkové pak nebo starosta úřad náměstků nebo starostenský. Přes to různost úřadů, jejichž výkon může býti tou neb onou osobou odepřen, a jež jsou takto všechny zahrnuty v abstraktní skutkové podstatě, na kterou § 8 odst. 8 uvaluje sankci nevolitelnosti, nečiní zákon v rozsahu této sankce žádného rozdílu.
Nevymezuje a neomezuje ji podle toho, který úřad odepírala ta nebo ona osoba vykonávati, neboť nestanoví, že kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odepírá úřad svůj vykonávati, ztrácí volitelnost k tomuto úřadu, jak by bylo třeba stanoviti, kdyby na příklad odpírání vykonávati úřad starostenský mělo podle vůle zákonodárcovy býti stiháno jen ztrátou volitelnosti k úřadu starostenskému a nikoli též k úřadům ostatním. Jen ona právě uvedená restringující dikce mohla by ospravedlniti tvrzení, že odpíráním vykonávati úřad před pravoplatným rozhodnutím ztrácí se podle 8. odst. § 8 ob. řádu vol. volitelnost jen k onomu úřadu, jejž ta která osoba odpírala vykonávati. Nevymezil-li proto zákonodárce výslovným ustanovením takto úzce rozsahu své sankce, nýbrž stanovil jako újmu, jež má stihnouti toho, kdo odepíral »úřad« svůj vykonávati, ztrátu volitelnosti zcela všeobecně, nutno ztrátou volitelnosti podle citovaného ustanovení rozuměti ve všech případech, na něž ustanovení to dopadá, ztrátu volitelnosti v plném jejím rozsahu, to jest ke všem úřadům podle volebního řádu volbou obsazovaným, tedy zejména i k úřadu člena obecního zastupitelstva, třeba odpírání vykonávati úřad týkalo se jen úřadu starostenského.
Ostatně sluší poukázati k tomu, že volební řád do obcí nikde nerozlišuje mezi volitelností k tomu neb onomu úřadu nebo funkci, jež se obsazují volbou podle volebního řádu, nýbrž uznává jen jedinou volitelnost a to volitelnost ve smyslu § 4 jakožto způsobilost býti volenu do obecního zastupitelstva a obecních komisí. Proti nebo vedle této volitelnosti a ovšem pak i nevolitelnosti nelze stavěti zvláštní volitelnost nebo nevolitelnost za člena obecní rady (starostu a náměstka v to zahrnujíc), jež by se pojmově, to jest svými předpoklady od oné volitelnosti nebo nevolitelnosti do obecního zastupitelstva a obecních komisí odlišovala, zvláště v tom smyslu, že osoba volitelná do obecního zastupitelstva by mohla býti nevolitelna do obecní rady. Že tomu tak skutečně jest, lze dokumentovati i tím, že kdežto pro opravné řízeni proti volbám obecního zastupitelstva jest dán i předpis § 53, podle něhož může dohlédací úřad volbu osoby nevolitelné a zvolené do obecního zastupitelstva prohlásiti z moci úřední za neplatnou, není pro řízení opravné proti volbám obecní rady dáno ustanovení analogické, jež by dovolovalo úřadu dohlédacímu postupovati obdobně, byla-li osoba nevolitelná zvolena za člena obecní rady. To ustanoviti by byl zákonodárce zajisté neopomenul, kdyby uznával zvláštní nevolitelnost do obecní rady, která nejsouc zahrnuta v nevolitelnosti do obecního zastupitelstva, by nemohla býti důvodem výluky osoby té z obecního zastupitelstva cestou opravného řízení podle hlavy šesté. Je totiž zjevno, že okolnost, aby se členy obecního zastupitelstva nestaly osoby nevolitelné, pokládal zákonodárce za tak důležitou, že ukládá k ní přihlížeti také úřadu dohlédacímu z moci úřední mimo, ba i proti vůli voličů, kteří v ostatních směrech jsou jedinými pány námitkového řízení a tím osudu volebních výsledků. Jestliže zákonodárce takto přísně pozíral na účast nevolitelných v obecním zastupitelstvu, nemohl by nazírati mírněji na účast nevolitelných v obecní radě, na místě náměstka nebo dokonce starosty, úřadech to odpovědnějších, než prosté členství v obecním zastupitelstvu, a musil by pak i proti volbám podle hlavy deváté připustiti dozorčí zákrok pro zvláštní nevolitelnost jen k těmto funkcím, nemoha výluku osoby nevolitelné ponechati jen vůli voličů. Neučinil-li tak zákonodárce, jest patrno, že k takové opatrnosti nebylo důvodů, poněvadž takové zvláštní nevolitelnosti jen k členství v obecní radě, případně k úřadu náměstka nebo starosty, zákonodárce neuznával, stanově nikoli různé druhy nevolitelnosti, jak se domnívá stížnost, nýbrž nevolitelnost jako pojem jedinou, jež ve všech případech brání již členství v obecním zastupitelstvu.
Názor, že volební řád uznává dvojí volitelnost, zejména zvláštní volitelnost do obecní rady, odchylnou od volitelnosti do obecního zastupitelstva, nemůže býti konstruován ani na základě ustanovení § 6, jenž nedovoluje, aby osoby v určitém poměru a stupni příbuzenském nebo švakrovském byly zároveň členy obecní rady (nebo téže obecní komise). Nejdeť tu o nevolitelnost do obecní rady, jež není jiná než nevolitelnost do obecního zastupitelstva, nýbrž o překážku, jež vzhledem k nahodilosti, že členem obecní rady byla zvolena též jiná osoba se zvoleným příbuzná nebo sešvakřená, brání jedné z nich podržeti mandát v obecní radě, aniž zakládá její nevolitelnost. Kdyby šlo o nevolitelnost, byly by nevolitelny obě osoby spolu příbuzné nebo sešvakřené a pak by žádná z nich nemohla býti členem obecní rady. Volební řád také překážku § 6 neoznačuje jako důvod z volitelnosti vylučující a konečně ani se zvoleným příbuzným nebo sešvakřeným jako s nevolitelným nenakládá, neboť nedává prohlásiti jeho volbu za neplatnou, jak to činí v § 53 s nevolitelným členem obecního zastupitelstva, nýbrž stanoví jiný důsledek, totiž zánik členství v obecní radě jednoho z obou zvolených ex lege.
Nemůže-li takto z ustanovení § 6 býti čerpána žádná podpora pro názor stížnosti, že podle volebního řádu jest rozlišovati mezi nevolitelností do obecního zastupitelstva a nevolitelností k jiným úřadům, a to k těm, jejichž nevykonáváním jest právě dán důvod nevolitelnosti, může naopak proti němu býti těženo z ustanovení jiného. Ustanovením tím je předpis § 5 č. 4 ob. řádu vol. Zde za důvod vylučující z volitelnosti jest uvedena skutečnost, že osoba, o kterou jde, neučinila v určité lhůtě počet ze správy obecního jmění atd., ač k tomu byla povinna. Tento předpis dopadá na různé činovníky, povinné činiti počet ze správy obecního jmění atd., zejména však i na starostu obce, a přece se mezi nimi v zákoně nikterak nerozlišuje a nestanoví se újma za nekonání povinnosti nevolitelností k úřadu, v němž uložená jim povinnost nebyla jimi splněna, zejména tedy u starosty nevolitelností k úřadu starostenskému, nýbrž pro všechny bez rozdílu nevolitelností, jak se v úvodu praví, za členy obecního zastupitelstva a obecních komisí. Ze všech těchto úvah jde, že ztrátou volitelnosti, jež podle ustanovení § 8 odst. 8 ob. řádu vol. má stihnouti toho, kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odepírá úřad svůj vykonávati, nelze rozuměti ztrátu volitelnosti k úřadu, jejž se kdo takto zdráhal vykonávati, nýbrž ztrátu způsobilosti býti volen do obecního zastupitelstva a do obecních komisí.
Mohla proto nevolitelnost Julia H., pokud byla odůvodňována tím, že v r. 1928 odpíral vykonávati úřad starostenský před pravoplatným rozhodnutím o resignaci, býti uplatňována námitkami nikoli teprve proti jeho volbě za starostu ze září 1929, nýbrž již proti volbám obecního zastupitelstva z měsíce května 1929. To se však, jak ze spisů jde a sama stížnost připouští, nestalo; tím stala se však volba Julia H., když ani dohlédací úřad na základě § 53 ji za neplatnou neprohlásil, formálně platnou. Touto formální pravoplatností volby nabyl pak Julis H. členství v obecním zastupitelstvu, a to se všemi právy, jichž členové obecního zastupitelstva požívají, tedy také s právem býti volenu do obecní rady, případně za náměstka nebo starostu, na tak dlouho, dokud členství toho nepozbyl některým ze způsobů naznačených v odst. 5 § 10 ob. řádu volebního, aniž ona jeho nevolitelnost mohla námitkami proti volbě za starostu býti dodatečně přípustně vytýkána.
Pro názor opačný, jejž zastává stížnost v druhé části nahoře uvedených vývodů, neplyne ovšem nic ze skutečnosti, na kterou stížnost poukazuje, že totiž podávati námitky proti volbě obecního zastupitelstva jest jen voličovo právo, nikoli též jeho povinnost; ostatně nelze se ani domysliti, jaký význam by tu ona skutečnost mohla míti, když stížnost sama uznává, že, nepoužije-li volič svého oprávnění, vejdou volby obecního zastupitelstva v moc práva. Vždyť bylo právě na voličovi, aby svého práva použil a tím docílil odstranění nevolitelného z účasti na řízení věcí obecních. Jestliže tak neučinil, musí pak již nésti všechny důsledky svého postupu a nemůže pak ovšem přípustně brániti ani volbě zvoleného k dalším funkcím, na něž podle zákona vzchází právo již a jen z jeho pravoplatného členství v obecním zastupitelstvu, které volič nepodáním námitek, i když se tak snad stalo jen proto, že volič o nevolitelnosti zvoleného nevěděl, sám spoluzaložil.
Podle těchto úvah byly námitky, jimiž st-l proti volbě Julia H. za starostu uplatňoval jeho nevolitelnost na základě událostí z r. 1928, proti této volbě již nepřípustny, a nepochybil proto žal. úřad, jestliže na jejich věcné řešení nevešel, nýbrž je jako opožděné odmítl.
Nevolitelnost Julia H. dovozoval však st-l ještě z událostí z měsíce září 1929. Žal. úřad zaujal k této části námitek stanovisko, že tím, že po své volbě za starostu dne 2. září 1929 úřad svůj dne 17. září 1929 nastoupil a téhož dne odpoledne na funkci svou znovu resignoval, nepozbyl Julis H. volitelnosti, protože tím, že obecní zastupitelstvo vzalo to ve své schůzi dne 23. září 1929 na vědomí, stalo se jednání H.-ovo za souhlasu příslušného k tomu sboru. Vzhledem k tomuto souhlasu obecního zastupitelstva není po názoru žal. úřadu dán resignací Julia H. důvod zániku volitelnosti podle ustanovení posl. odstavce § 8, podle něhož — v části, jež se vztahuje na takové podstaty — ztrácí volitelnost ten, kdo odmítne volbu přijmouti neb úřad podržeti přes to, že příslušný sbor (obecní zastupitelstvo) odepřel k tomu souhlas nebo uznal neoprávněnost odmítnutí nebo vzdání.
Stížnost obracejíc se proti této části nař. rozhodnutí, namítá, že při událostech ze září 1929 nešlo o resignaci na úřad starostenský, nýbrž o nepřijetí volby za starostu, a že proto obecní zastupitelstvo vzalo sice na vědomí resignaci, nikoli však nepřijetí volby, a nemůže pak usnesení obecního zastupitelstva o souhlasu s resignaci býti žal. úřadu překážkou, bránící mu přezkoumati, zda předstíranou resignaci nenastala ztráta volitelnosti.
Žal. úřad se domnívá, že při svém rozhodování je vázán usnesením obecního zastupitelstva. Usnesení obecního zastupitelstva nemůže se však v těchto otázkách dotýkati rozhodnutí zem. úřadu. Zkoumati jest jen otázky, zda přijetí volby, učiněné s prokazatelným úmyslem úřad složiti, jest skutečným přijetím volby, a zda vykonávání úřadu od doby přijetí na oko do vzetí resignace na vědomí, jest vykonáváním úřadu ve smyslu § 8 ob. řádu vol. Obě otázky jest po názoru stížnosti zodpověděti záporně. Neboť, pokud jde o prvou otázku, jest k přijetí volby třeba vážné vůle úřad vykonávati, pokud pak jde o druhou otázku, jest nutno, aby úřad byl tak dlouho podržen, dokud se obecní zastupitelstvo o nepřijetí volby neusnese. Usnesení o resignaci jest něco jiného, než usnesení o nepřijetí volby.
Znemožní-li tedy zvolený kandidát přijetím volby na oko a resignaci obecnímu zastupitelstvu rozhodovati o nepřijetí, znemožní svým jednáním na oko nastoupení oné podmínky, jež musí býti splněna, aby neztrácel volitelnost. Tyto konsekvence musí si přičísti sám sobě. Otázka schválení resignace jest prý tu bez významu, protože obecní zastupitelstvo nemůže měniti kogentní předpisy veřejného práva. K tomuto obsahu stížnosti jest uvésti:
Svou základní myšlénkou, z níž vyvěrá celá složitá konstrukce st-lových námitek, míří st-l na rozdíl mezi nepřijetím volby za starostu a resignací na úřad starostenský podle ustanovení § 8 ob. řádu vol. Rozdíl ten jeví se v tom, že kdežto za důvody, sprošťující povinnosti přijmouti volbu do obecní rady (scilicet i za starostu) uznává zákon skutečnosti v odst. 2 pod č. 1—9 uvedené, praví v odst. 3, že vzdáti se členství obecní rady jest přípustno jen tehdy, jsou-li tu okolnosti pod č. 1—8 uvedené nebo souhlasí-li s resignací obecní zastupitelstvo.
St-l dovozoval, že Julius H. byl již v době, kdy volbu za starostu přijal, rozhodnut úřad ten nepodržeti. Poněvadž však důvod, jenž jej k tomu vedl, není v odst. 2 v bodech tam vypočtených uznán za skutečnost, sprošťující povinnosti volbu do obecní rady přijmouti, nemohl, neměla-li jej stihnouti ztráta volitelnosti, provésti své rozhodnutí tím, že by odpíral volbu přijmouti, pročež volbu formálně přijal a nastoupil pak cestu resignace, při níž ztráta volitelnosti mohla býti odvrácena souhlasem zastupitelstva s resignací. V tomto vztahu jeví se st-li, že přijetí volby stalo se jen na oko, a že formální resignace byla svým
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 34 vlastním smyslem nepřijetím volby, pročež měl úřad také otázku volitelnosti posuzovati s hlediska, že Julius H. volbu za starostu přijmouti odepřel, nikoli že na úřad starosty resignoval, to jest členství v obecní radě se vzdal.
Stížnosti nebylo možno přisvědčiti.
V § 8 odst. 1 ob. vol. řádu jest stanoveno, že každý volič jest povinen volbu do obecního zastupitelstva, obecní rady a obecních komisí přijmouti. K tomu uvádí 2. odst. pod č. 1—9 celkem 9 skutečností, jež osvobozují zvoleného od povinnosti přijmouti volbu do obecní rady neb obecní komise. Odstavec třetí byl již dříve citován a praví, že vzdáti se členství zastupitelstva, rady nebo komisí obecních za volebního období jest přípustno jen tehdy, jsou-li tu okolnosti pod č. 1—8 uvedené nebo souhlasí-li s resignací obecní zastupitelstvo většinou svých členů.
Dávaje normu, že každý volič jest povinen volbu do obecního zastupitelstva, obecní rady a obecních komisí přijmouti, nepožaduje zákon na zvoleném nic jiného, než formální prohlášení, že volbu do toho neb onoho sboru přijímá. Nemaje ani možnosti postihnouti vnitřní dění v jednotlivci, spokojuje se zákonodárce s formálním prohlášením zvoleného, že volbu přijímá. Takovým prohlášením učiní pak zvolený své povinnosti, uložené mu odst. 1, plně zadost, nechť byl při tom veden pohnutkami jakýmikoli, nebo měl snad i úmysl úřad nepodržeti. Vždyť prohlášení, že zvolený bude svůj úřad vykonávati nebo aspoň po určitý čas jej podrží, zákon nepředpisuje, žádaje na zvoleném prostě jen, aby volbu přijal. Prohlásí-li proto zvolený bez výhrady, že volbu přijímá, nelze z jeho pozdějšího jednání vykonstruovati jako skutečnost, že přes svoje positivní prohlášení volbu přijmouti odepřel.
Co se týče resignace, jest — jak již řečeno — přípustna podle odst. 3 též, souhlasí-li s ní obecní zastupitelstvo většinou všech svých členů. Právo, vysloviti takto souhlas, neváže zákonodárce na žádné materiální předpoklady, a může proto souhlas ten býti přípustně udělen i resignaci, pro niž resignující třeba vůbec důvodu neuvádí. Souhlas ten právě sám jest okolností, jež podle zákona zakládá přípustnost resignace. Tím spíše může pak souhlas ten býti přípustně vysloven s resignací, pro niž se resignující dovolává vážných důvodů, při čemž již nemůže padati na váhu, vzešly-li důvody ty teprve po prohlášení zvoleného, že volbu přijímá, nebo snad již dříve před tímto prohlášením. Souhlas obecního zastupitelstva činí pak resignaci po zákonu přípustnou i v případě, že byl dán z důvodu, vzešlého resignujícímu již před tím, než učinil prohlášení, že volbu přijímá. Za tohoto posléze uvedeného předpokladu, kdy důvod, jenž přiměl resignujícího žádati o souhlas s resignací, byl tu již v době, kdy resignující učinil prohlášení, že volbu přijímá, nepřestává jeho resignace přece býti resignací a nestává se retrotrakcí k době vzniku onoho důvodu aktem, jehož vnitřním obsahem by resignující odpíral přijmouti volbu a na nějž by pak bylo právně pozírati jako na formální prohlášení, že zvolený volbu nepřijímá.
Výklad, o nějž se v tomto smyslu stížnost pokouší, vedl by k nežádoucím výsledkům. Jest přece myslitelný případ, že kandidátu, navrženému na kandidátní listině, vzejdou v době, kdy se již kandidatury nebude moci vzdáti (§ 24), poměry, jež mu sice nebrání vykonávati úřad člena obecního zastupitelstva, vážně by mu však bránily vykonávati náležitě úřad člena obecní rady, zejména úřad starostenský, nejsou však v § 8 odst. 2 uznány za okolnost, osvobozující od povinnosti přijmouti volbu do obecní rady. Tento kandidát jest pak zvolen za člena obecního zastupitelstva a v tomto zastupitelstvu starostou. Nemaje zákonného důvodu, jenž by jej osvobozoval od povinnosti přijmouti volbu na úřad starostenský, nebude moci odpírati volbu tu přijmouti, aby jej nestihla ztráta volitelnosti podle 8. odst. § 8. Podle zák. jest mu dána možnost sprostiti se výkonu úřadu starostenského beze ztráty volitelnosti cestou resignace, vysloví-li s ní obecní zastupitelstvo souhlas většinou všech svých členů. Tuto cestu zavírá mu však názor stížnosti výkladem, že o důvodu resignace, bránícím mu ve výkonu úřadu starostenského, věděl již v době, kdy volbu za starostu přijímal, v této době již byl rozhodnut úřad nepodržeti, pročež jeho prohlášení, že volbu přijímá, jest jenom přijetím na oko a zdánlivá resignace jest skutečným odepřením volbu přijmouti s důsledkem ztráty volitelnosti. Nelze proto pozírati na věci jinak, než jak se ve skutečnosti udály, a ze dvou projevů na oko konstruovati třetí projev, k němuž vůbec nedošlo, jako pravý a skutečný. Není důvodu, aby přijetí volby, jak se stalo, nebylo pokládáno za přijetí volby a resignace za resignaci.
Jestliže proto žal. úřad, shledávaje v resignaci Julia H. na úřad starostenský nikoli prohlášení, že volbu za starostu nepřijímá, nýbrž právě jen resignaci na úřad po přijaté volbě, na tomto základě zaujal stanovisko k otázce jeho volitelnosti, nelze mu právem vytýkati, že se tímto postupem ocitl v rozporu s právním řádem.
Že by pak ze základu, z něhož takto právem vycházel, nemohl žal. úřad dospěti k závěrům, k nimž v nař. rozhodnutí dospěl, stížnost nenamítá. Odvozuje jen důsledky ze svého nesprávného základního názoru, jimiž však, když základ jejich padl, netřeba se dále zabývati.
Možno proto přikročiti k další námitce, kterou brojí proti výroku, jímž žal. úřad vytýkanou okolnost, že volba Julia H. starostou není na prospěch města, neuznal za skutečnost, zbavující Julia H. pasivního práva volebního.
Stížnost vytýká, že ze zákona nelze vyvoditi, že v rámci námitek podle § 67 ob. řádu volebního může býti hleděno jen na formální skutečnosti, a uplatňuje, že, jako každé usnesení obecního zastupitelstva může býti napadáno též z důvodu účelnosti, mohou takové důvody účelnosti býti uplatňovány i proti volbě určité osoby za starostu, pokud v zákoně samém není výslovně stanoven opak. — Stížnost se mýlí.
Již v prvé části tohoto nál. bylo řečeno, že rozsah příslušnosti politického úřadu druhé stolice, rozhodujícího o námitkách podle § 67 ob. řádu vol., jest vymezen ustanovením § 56, jež dovoluje rušiti volbu jen pro vady volebního řízení, které mohou míti vliv na výsledek volby. Vadou volebního řízení lze pak rozuměti jen poklesek proti předpisům vol. řádu, nikoli též skutečnosti jinaké. Poněvadž pak předpisy volebního řádu
34* upravují i otázku volitelnosti, jest volbu osoby nevolitelné pokládati za vadu volebního řízení, pro niž může politický úřad druhé stolice provedenou volbu zrušiti.
Ve svých námitkách také skutečně uplatňoval st-l tvrzenou skutečnost, že volba Julia H. starostou není v zájmu obce, jako moment působící na otázku jeho volitelnosti, to jest jako důvod z volitelnosti jej vylučující. Žal. úřad se v nař. rozhodnutí k názoru tomu nepřiklonil, vysloviv, že takový důvod není skutečností, která by ve smyslu řádu volení v obcích nedostatek pasivního volebního práva do obecní rady odůvodňovala. Výrok ten jest pak zcela po právu, neboť volební řád spočívá na zásadě práva býti volenu do obecního zastupitelstva, obecní rady a komisí, z níž jsou přípustný výjimky jen potud, pokud tak zákon výslovně stanovil. Že by pak byl nějaký předpis, který by vylučoval z důvodu st-lem uvedeného z volby obecním starostou, stížnost sama netvrdí a ani nss neshledal.
Zbývá pak již jen poslední námitka, kterou stížnost vytýká, že žal. úřad přehlédl ustanovení § 53 ob. řádu voleb. a čl. 57 instrukce k němu vydané, podle nichž má dohlédací úřad vykonávati své přezkoumávací právo, i když nedostatek volitelnosti vyjde najevo teprve později. Domníval-li se proto žal. úřad, že nemůže vyhověti námitkám, bylo jeho povinností, aby přikázal dohlédacímu úřadu přezkoumati skutkovou podstatu, aby tak dohlédací úřad mohl své povinnosti vyhověti.
Ani tato námitka není důvodná, a to již z té prosté příčiny, že v právním řádu není vůbec předpisu, jenž by úřadu, rozhodujícímu o námitkách podle § 67, ukládal povinnost, jejíž nevykonávání mu stížnost vytýká, takže odpadá zkoumati i otázku, zda by na výkon takové povinnosti, kdyby úřadu 2. stolice byla uložena, příslušel voliči stihatelný nárok.
Tím je vyčerpán celý obsah stížnosti, jež podle toho, co uvedeno, nebyla shledána důvodnou, pročež ji bylo zamítnouti.

Citace:

Č. 11178.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 736-748.