Č. 11181.

Církevní věci. — Jazykové právo (Slovensko): * Podmínkou nároku duchovního na kongruu podle zák. č. 122/26 Sb. je na Slov. také znalost státního jazyka.
(Nález ze dne 28. března 1934 č. 5268.)
Věc: Jan P. ve V. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o kongruální požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týkají zápočtu doby pro vyměření kongruy, se zrušují pro vadnost řízení; jinak se obě stížnosti zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: 1. Výměrem z 25. srpna 1930 upravil zem. úřad v Bratislavě na základě § 3 zák. z 25. července 1926 č. 122 Sb., pokud se týče na základě § 169 vl. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. včas podanou fassi st-lovu a stanovil po předchozím šetření a příslušných opravách ryzí příjem spojený s duchovním místem a funkcí evang. aug. vyznání faráře ve V. na dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1930 (1. lustrum) v roční částce Kč 2148,15. Poněvadž jmenovaný účinkoval ve veřejné duchovní správě, pokud se týče ve veřejné církevní službě od 1. července 1924, stanovena ke dni 1. ledna 1926 ve smyslu §§ 11 až 13 vl. nař. č. 124/28 Sb. jeho započítatelná doba 1 rokem 6 měsíci, a podle toho upravena jeho kongrua a doplňky na ni. Zároveň poznamenáno, že nemohla býti započítána doba ztrávená od 17. června 1923 do 30. června 1924 na evang. aug. vyznání kaplanské stanici v Budapešti ve smyslu ustanovení odst. 2 § 13 vl. nař. č. 124/28 Sb. a dále, že st-l má nárok na doplatek kongruových platů jen od 16. září 1929, t. j. ode dne složení zkoušky ze slovenštiny ve smyslu bodu 3 § 3 vl. nař. č. 124/28.
Výměrem z 29. července 1931 zamítl žal. úřad odvolání st-lovo a současně zrušil tu část výměru, vztahující se na zápočet služební doby z těchto důvodů: »Bod 3 § 3 vl. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. předpisuje splnění podmínek pro dosáhnutí nároku kongruy. Takovou podmínkou je mezi jiným i znalost státní řeči, obsažená v § 8 zák. čl. 6:1840, pokud se týče v § 4 zák. čl. 14:1898 a § 3 zák. čl. 13:1909, kterou ponechal v platnosti § 6 zák. č. 122/26 Sb., pokud se týče § 3 odst. 3 vl. nař. č. 124/28 Sb. a jíž jmenovaný vyhověl tím, že dne 16. září 1929 složil jazykovou zkoušku a tímto dnem nabyl právního nároku na výplatu kongruy a též na počítání služební doby pro zvýšení nejnižšího příjmu podle §§ 11—12 tohoto vl. nař. Otázka volitelnosti duchovního podle ústavy evang. aug. vyznání církve na Slov. a jejího volebního statutu je autonomní věcí téže církve a nepřichází v úvahu jako důvod pro stanovení nároku na kongruu podle zák. č. 122/1926, pokud se týče vl. nař. č. 124/1928 Sb.«
Proti tomuto výnosu směřuje první stížnost.
2. Zemský úřad v Bratislavě vydal na to nový výměr z 5. října 1931 tohoto znění:
»Poněvadž referát min. škol. výnosem z 29. července 1931 zamítl odvolání Jana P., evang. aug. vyzn. faráře ve V., podané proti výměru zem. úřadu z 25. srpna 1930 ve věci výplaty kongruálních požitků před složením zkoušky ze státní řeči, současně však zrušil tu část napadeného výměru, která se vztahuje na započítání služebních let jmenovaného duchovního, pozměňuje zem. úřad svůj výměr z 25. srpna 1930 a na základě zák. č. 122/1926 Sb., pokud se týče na základě §§ 11, 12 a odst. 3 § 3 vl. nař. č. 124/1928 Sb. přeřazuje uvedeného duchovního do nových platů takto: Jmenovaný účinkuje ve veřejné duchovní správě pokud se týče ve veřejné církevní službě na systemisovaných stanicích od 16. září 1929. Následkem toho má nárok na počáteční kongruu Kč 9000,— a náleží mu 1. trienálka ode dne 1. října 1932, kterýžto nárok musí však uplatniti zvláštním oznámením (§ 178 vl. nař. 124/1928 Sb.). Poznamenává se, že nemohla býti započítána doba ztrávená od 1. června 1924 do 15. září 1929 na stanici ve V., poněvadž duchovní nesplnil podmínku stanovenou v bodu 3 § 3 vl. nař. č. 124/1928 Sb. a obsaženou v § 8 zák. čl. uh. 6:1840, pokud se týče v § 4 zák. čl. uh. 14:1898 a § 3 zák. čl. 13:1909, kteroužto podmínku ponechal v platnosti § 6 zák. č. 122/26 Sb., t. j. neprokázal do 16. září 1929 znalost státního jazyka.« .... V dalším přiznán doplněk kongruy od 1. října 1929 a podle současně vydaného platebního poukazu jevící se čistý přeplatek na vyplacených zálohách na kongruu 1617 Kč předepsán st-li k náhradě.
Výměrem z 19. března 1932 zamítl žal. úřad podané odvolání ve věci počítání služebních let za účelem zvýšení kongruy a ponechal v platnosti odvoláním napadený výměr z těchto důvodů:
»Referát min. škol. po stránce formální poukazuje na svůj výnos z 29. července 1931. Co se důvodů po stránce meritorní týká, sděluje se, že vzhledem na § 8 zák. čl. 6:1840, pokud se týče § 4 zák. čl. 14:1898 a § 3 zák. čl. 13:1909, který ponechává v platnosti § 6 zák. č. 122/26 Sb., pokud se týče § 3 vl. nař. č. 124/28 Sb., jest podmínkou dosažení kongruy znalost státního jazyka, které st-l vyhověl tím, že dne 16. září 1929 složil jazykovou zkoušku, kterýmžto dnem nabyl právního nároku jak na výplatu kongruy, tak i na započítání služebních let za účelem zvýšení kongruy (§§ 11—12 vl. nař. č. 124/28). Důvody odvolání, že otázka kongruy po převratě upravena nebyla, neboť čsl. stát prý předpřevratové zákony neuznal, a že zák. č. 122/26 Sb., pokud se týče vl. nař. č. 124/28 Sb. řešily tuto otázku podle nových zásad, neodpovídá právnímu stavu vzhledem k čl. 2 zák. č. 11/1918 Sb., což dále zjevně dokazuje i ta okolnost, že samotné vl. nař. č. 124/28 Sb. § 177 odvolává se na určité předpisy uher. kongruového zák. a že bylo úmyslem zákonodárcovým ponechati jazykové opatření uher. zákonodárství v platnosti dokazuje důvodová zpráva vl. nař. č. 124/28 Sb., která uvedené jazykové opatření výslovně uvádí. Důvod jako by odst. 3 § 3 vl. nař. č. 124/28 Sb. se vztahoval na ustanovení ústavy církve evang. aug. vyznání na Slov., jest nemístný, nakolik otázka volitelnosti duchovního jest otázkou autonomní a jest oddělena od otázky přiznání kongruy podle zák. č. 122/26 Sb., pokud se týče vl. nař. č. 124/28 Sb.«
Proti tomu výměru míří druhá stížnost.
O stížnostech uvažoval nss takto:
1. Rozhodnutím žal. úřadu z 29. července 1931 bylo vysloveno jednak, a) že nárok na kongruové doplňky přísluší st-li teprve ode dne složení jazykové zkoušky, jednak b) byla zrušena ta část upravovacího výměru zem. úřadu, jíž bylo vysloveno, že započítatelná doba st-lova ke dni 1. ledna 1926 činí 1 rok 6 měsíců, podle kteréhožto zápočtu stanovena pak výše kongruy. Proti prvé části tohoto výroku namítá stížnost, že dřívější ustanovení o jazykových zkouškách, jež čsl. stát po převratu neuznal, byla zrušena §em 6 zák. č. 122/26 a že nově upravené podmínky přiznání nároku na kongruu nemají výslovného ustanovení o jazykové zkoušce a že není požadavek ten obsažen ani v »ostatních podmínkách« zmíněných v § 3 vl. nař. č. 124/28, jimiž nutno rozuměti toliko předpisy, dané k dosažení hodnosti faráře v § 105 ústavy evang. aug. vyznání církve na Slov. a ve statutu o volbě faráře. Tím, že st-l byl 17. ledna 1926 řádně zvolen farářem, vyhověl oněm »ostatním podmínkám« uvedeným v § 3 bod 3 nař. č. 124/28 Sb. Nss nemohl však vývodům stížnosti po této stránce přisvědčiti.
Především nutno uvážiti, že §em 6 zák. č. 122/26 Sb. nebyla zrušena všechna ustanovení dřívějších kongruových zákonů, nýbrž jenom ta, která novému zákonu odporují. Měl tedy zákonodárce na zřeteli, že určité předpisy z dosavade platných zákonů zůstávají i nadále v platnosti, jak patrno ostatně i z toho, že odst. 6 a 7 § 1 zák. výslovně s těmito předpisy počítá. I když pak zákon v § 1 odst. 4 vyslovuje, komu přísluší nárok na kongruu, dlužno uvážiti, že nová úprava děje se tu vedle stanoveného požadavku čsl. státního občanství jen s hlediska předběžného vzdělání, kdežto ostatní případné podmínky zůstávají nedotčeny, zejména takové, jež souvisejí s ustanovením duchovním správcem vůbec a možností dalšího zastávání této funkce v tom směru, aby to bylo v souhlasu s ostatními státními zákony a státní správou kultovou. S tohoto stanoviska nutno ostatně pohlížeti i na ustanovení obsažené v § 7 zák., které vedle obvyklé klausule prováděcí, obsažené v § 8 zák., zmocňuje vládu k vydání »ustanovení nutných k provedení« zákona, který sám je stručný a neřeší věc do detailů.
S těchto hledisek nutno pak pohlížeti i na ustanovení § 3 vl. nař. č. 124/1928 Sb., který stanoví, že nárok na kongruu přísluší duchovním jen tehdy, jsou-li 1. čsl. státními občany, 2. mohou-li prokázati předepsané předběžné studium gymnasijní a 3. splnili-li jinaké podmínky předepsané pro ustanovení při správě farních úřadů, jakož i při jiné veřejné duchovní správě na místech systemisovaných se souhlasem státní správy kultové... atd. Takovou jinakou podmínkou je však i znalost státního (dříve maďarského) jazyka, obsažená v § 3 zák. čl. 13:1909, doplňujícím §§ 4—6 zák. čl. 14:1898, a požadovaná ve smyslu § 8 zák. čl. 6:1840, podle něhož k zastávání míst farářů, kazatelů, kaplanů a kooperatorů bez rozdílu náboženství mohou býti používány jen osoby, znalé státního (dříve maďarského) jazyka. Předpis tento byl v důsledku čl. 2 zák. č. 11/1918 převzat i do čsl. právního řádu a změněn §em 1 zák. z 23. července 1919 č. 449 Sb. o zákonné ochraně Čs. republiky pouze potud, že na místo dříve požadované znalosti maďarského jazyka nastupuje nyní požadavek znalosti československého jazyka co státního; předpis tento nebyl však — jak plyne z vývodů shora uvedených — zrušen ani zák. č. 122/1926 Sb.
Je-li však podle toho průkaz o znalosti čsl. jazyka jednou — (tedy i vedle podmínek s hlediska jednotlivých církví autonomně požadovaných) — z podmínek předepsaných s hlediska zákonů státních pro ustanovení při správě farních úřadů, jakož i při jiné veřejné správě na místech systemisovaných se souhlasem státní správy kultové — a není-li mezi stranami sporno, že o takové místo tu jde — pak je i jednou z podmínek, za jichž splnění přísluší duchovnímu nárok na kongruu. Poněvadž pak pro vznik nároku vůbec požaduje se současná existence všech podmínek, znamená to, že chybí-li jedna z nich, nemůže nárok na kongruu vůbec vzniknouti. Poněvadž pak stížnost sama nepopírá, ba sama doznává, že st-l průkazu o znalosti jazyka slovenského nabyl teprve dnem složení zkoušky dne 16. září 1929, plyne z toho, že před tímto dnem nemohl st-li nárok na kongruové doplňky vůbec vzniknouti a nelze proto v tom, že žal. úřad vyslovil, že teprve od tohoto dne přísluší st-li nárok na kongruu, shledati nějakou nezákonnost.
Na tom nemění nic otázka, zda st-l z určitých důvodů (zdravotních, nemožnost konversace) nemohl dříve zkoušku složiti, neboť důvody ty by nanejvýše mohly býti podkladem k zvláštní žádosti, jejíž vyhovění by leželo ve volné úvaze žal. úřadu (analog. podle odst. 3 § 3 zák. čl. 13:1909), nejsou však podkladem nějakého subj. nároku, z něhož by se poškození práv dalo vyvozovati (§ 2 zák. o ss) a nemohou nahraditi nedostatek podmínky, jejíž existence dává teprve vznik nároku. Proto také nelze ani v tom, že žal. úřad tyto skutečnosti nevzal v úvahu při svém výroku, od kdy vzniká st-li nárok na kongruu, spatřovati nějakou podstatnou vadu. Ani poukaz stížnosti na to, jak bylo postupováno u duchovních jiných církví vůbec, nemůže na shora uvedeném nic měniti, poněvadž předmětem zkoumání nss-u je otázka zákonitosti rozhodnutí nyní naříkaného. Je tedy stížnost po této stránce bezdůvodná.
Jinak má se však věc s námitkou stížnosti, že žal. úřad nebyl oprávněn zrušiti i tu část výměru zem. úřadu, týkající se zápočtu let do služební doby, která nebyla odvoláním napadena. Stížnosti nutno přisvědčiti potud, že pokud jde o zápočet let do služební doby nebyl výměr zem. úřadu v Bratislavě z 25. srpna 1930 st-lem vůbec napaden, a že žal. úřad zrušiv tuto část výměru, šel ultra petitum strany.
Žal. úřad tento svůj zákrok odůvodnil pouze ve věci samé, totiž tím, že nabyl-li st-l právní nárok na výplatu kongruy dnem složení jazykové zkoušky, nabyl tím také teprve od tohoto dne nároku na počítání služební doby pro zvýšení nejnižšího příjmu podle §§ 11—12 nař. č. 124/1928 Sb. Formálně však tento zákrok úřadu není v nař. rozhodnutí vůbec odůvodněn a není z něho patrno, zda úřad zde postupoval snad z dozorčí moci a na základě kterého zákonného ustanovení, jež by mu poskytovalo oprávnění k takovému zákroku. Odvodní spis žal. úřadu sice oprávnění úřadu k zákroku tomu vidí v § 81 spr. ř. (vl. nař. č. 8/1928 Sb.) a dovozuje, že tu šlo o porušení veřejného zájmu tím, že by státní pokladna byla zatížena nesprávným výdajem. Leč vývody odvodního spisu nemohou po této stránce nahraditi nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí a bylo proto pro tento nedostatek, znamenající podstatnou vadu a znemožňující nejen straně obranu jejích práv, ale i nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí, toto zrušiti v jeho druhé části, týkající se zápočtu let pro výměru kongruy, podle § 6 zák. o ss.
2. Poněvadž pak jen na tomto výroku žal. úřadu, zrušujícím onu část výměru zem. úřadu v Bratislavě z 25. srpna 1930, která se vztahovala na zápočet služební doby, zakládal se výměr zem. úřadu v Bratislavě z 5. října 1931, jímž tento pozměnil svůj původní výměr v té části, která odvoláním nebyla napadena a o níž obě stížnosti tvrdí, že z ní nabyla strana práv, a že úřady nebyly oprávněny ji zrušiti, bylo nutno i druhé nař. rozhodnutí z 19. března 1932, potvrdivší tento druhý, pozměňující výměr zem. úřadu z 29. července 1931, po stránce formální s poukazem na výnos z 29. července 1931, ke stížnosti sub. 1. právě zrušený, zrušiti rovněž podle § 6 zák. o ss, poněvadž vada zatěžující prvé nař. rozhodnutí zatěžuje tak i rozhodnutí druhé. Následkem toho nebylo možno obírati se již dalšími meritorními námitkami druhé stížnosti.

Citace:

Č. 11181.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 753-758.