Č. 11298.

Stavební právo (Čechy): I. Pravomoc zem. úřadu, povolovati po slyšení zem. výboru založení nové části města (§ 17 odst. 3 stav. ř. a §§ 5 a 99 org. zák. č. 125/27 Sb.) není na překážku příslušnosti obecního zastupitelstva a úřadů potvrzovacích v příčině sdělání a schválení plánu polohy. — II. Účast majitelů pozemků na řízení o sdělání plánu polohy a oprávnění jejich k opravným prostředkům. — III. Plán polohy může zahrnovati i úpravy, které jsou jinak odkázány do jiných etap řízení stavebního. — IV. Plán polohy může obsahovati určení ploch pro veřejná prostranství a jiné veřejné účely, určení, zda ulice má býti zastavěna souvislou řadou domů či ve volné soustavě, jakož i omezení výšky budov. — V. Do plánů polohy nenáleží však stanovení podoby a rozměrů jednotlivých parcel stavebních ani určení hmoty a barvy krytů střech ani výše hlavních říms a hřebenů. — VI. Náležejí do plánu polohy lázeňského místa opatření, která mají sloužiti ochraně léčebných pramenů?
(Nález ze dne 23. května 1934 č. 7109.)
Prejudikatura: Boh. A 1492/22, 2086/23, 3124/24, 3733/24, 4108/24, 5866/26, 6564/27, 8507/30, 10647/33.
Věc: Nezletilý Pavel Alfons Maria M.-W., zastoupený mateřskou poručnicí Izabellou kněžnou z M.-W. (adv. Dr. Richard Weinfurter z Plzně) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. město Lázní K. adv. Dr. Karel Kolman z Prahy) o plán polohy lázeňského města K.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká stanovení stavebních parcel, dále stanovení odluk, krytu střech a výšky hlavních říms a hřebenů v území zastavitelném ve volné soustavě, zrušuje se pro nezákonnost, pokud se týká vyřízení st-lovy námitky v příčině lázeňských budov, zrušuje se pro vadnost řízení. Ve všech ostatních bodech zamítá se stížnost pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Lázních K. usneslo se ve schůzi dne 5. července 1930 zavěsti řízení o plánu polohy. Na základě tohoto usnesení vyložil městský úřad v L. K. návrh polohového plánu k veřejnému nahlédnutí a podání případných připomínek a stížností. Dne 4. srpna 1930 podala pak Izabella M.-W. jako mateřská poručnice nezletilého st-le, přihlášeného dědice substituční podstaty jmění býv. svěřenství k.-ského a jako správkyně uvedené substituční pozůstalosti námitky a stížnost proti vyloženému plánu polohy. Městské zastupitelstvo ve schůzi odbývané dne 13. srpna 1930 schválilo návrh plánu polohy pro lázeňské místo L. K. a ohledně námitek předložených Izabellou M.-W. prohlásilo, že k námitkám těm nemohl býti vzat zřetel. Po té potvrdil zemský úřad nař. rozhodnutím po slyšení zem. výboru tento plán polohy tak, jak se na něm usneslo městské zastupitelstvo, vyloučiv z potvrzení zákaz stavby na území, které leží mimo plán polohy. Jinak námitky přednesené Izabellou kněžnou z M.-W. zamítl jednak pro bezdůvodnost, jednak proto, že nepatří do řízení o plánu polohy.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Stížnost především vytýká, že »pro vyřízení plánu polohy nebylo příslušno obecní zastupitelstvo, nýbrž podle § 17 odst. 3 čes. stav. řádu zem. výbor po slyšení zem. úřadu«, ježto jde o založení nové části města, jež podle cit. ustanovení stav. řádu může povolovati toliko zem. výbor, vyslechnuv úsudek c. k. místodržitelství. S námitkou touto bylo se vypořádati na prvém místě, třeba že příslušnost zem. výboru podle § 17 odst. 3 stav. řádu přešla podle § 5 zák. o organisaci správy politické na zem. úřad, kterýž nyní ve smyslu § 99 odst. 2 téhož zák. má si vyžádali úsudek zem. výboru; neboť je-li správným názor, že vzhledem k § 17 odst. 3 stav. řádu nebylo obecní zastupitelstvo příslušno o plánu polohy se usnésti, nebyl by se mohl zem. úřad obmeziti na pouhé potvrzení plánu polohy obecním zastupitelstvem usneseného, takže by právní účinnost jeho rozhodnutí, jež obsahuje toliko potvrzení plánu polohy, na němž se usneslo obecní zastupitelstvo města L. K., mohla býti pochybná.
Nss nemohl stížnosti v tomto jejím bodu přisvědčiti, neboť stížnost přehlíží, že povolení k založení nové části města, jež jest podle § 17 odst. 3 stav. řádu ve spojení s §§ 5 a 99 org. zák. vyhraženo zem. úřadu po slyšení zem. výboru, jest akt povahy zcela jiné než jest akt správní, jímž se tvoří plán polohy, byť i šlo o plán polohy nově zakládané části města. Povolení k založení nové části města liší se od plánu polohy podstatně jak svým účelem, tak i svým obsahem, zejména pak neobsahuje oněch regulačních disposic, jež podle § 2 stav. řádu tvoří esenciální obsah plánu polohy. Zásadní svolení k založení nové části města podle § 17 odst. 3 nemohlo by proto plán polohy nahraditi. Příslušnost v § 17 odst. 3 stav. řádu vyhražená úřadu zemskému nevylučuje tedy nikterak příslušnost obecního zastupitelstva a úřadů potvrzovacích, jejichž součinností podle § 4, pokud se týče § 8 stav. řádu, plán polohy vzniká. Námitka stížnosti, popírající příslušnost obecního zastupitelstva, je tedy bezpodstatná. Stížnost byla by mohla z ustanovení § 17 odst. 3, ať již důvodně, či bezdůvodně, vyvoditi nejvýš námitku, že usnesení obecního zastupitelstva o plánu polohy bylo předčasné, dokud nebylo dosaženo zásadního povolení k založení nové části města. Než takovéto námitky stížnost nevznáší.
Ostatní stižné body lze roztříditi do dvou skupin, z nichž prvá obsahuje námitky povahy převážně procesní, druhá pak námitky rázu materielně-právního.
Do prvé skupiny náleží především námitka, že usnesení obecního zastupitelstva ze 13. srpna 1930, jímž byl plán polohy, podle vyhlášky ze 7. července 1930 veřejně vyložený, za současného zamítnutí námitek a připomínek st-lových schválen, nebylo st-li doručeno, čímž byl zbaven možnosti usnesení obecního zastupitelstva bráti v odpor v pořadu stolic správních.
Než námitka tato spočívá na nesprávném pochopení předpisů stav. řádu o řízení o plánu polohy. Stav. řád upravuje řízení toto v § 4 v ten způsob, že projekt plánu polohy po 4 týdny veřejně vyložený předloží se obecnímu zastupitelstvu, aby o plánu polohy učinilo usnesení. Plán polohy, na němž se obecní zastupitelstvo usneslo, potvrzuje a o neshodách i sporech vzešlých z důvodu sdělání plánu mezi jednotlivými obcemi, rozhoduje okr. výbor, vyžádav si úsudek polit, úřadu okr., ve II. stolici pak výbor zemský, vyžádav si úsudek politického úřadu zemského. Jde-li o město lázeňské, potvrzuje podle § 8 plán polohy politický úřad zemský, vyžádav si dříve dobré zdání zem. výboru. Ustanovení tato nezmiňují se ani o námitkách interesentů proti vyloženému plánu polohy, ani o opravném prostředku proti usnesení, jež obecní zastupitelstvo o plánu tom učinilo. Jest arci pravda, že z předpisu, podle něhož má býti plán polohy dříve, než se o něm obecní zastupitelstvo usnese, po 4 týdny veřejně vyložen, dá se vyvoditi, že účastníci mají právo proti vyloženému plánu, tedy před usnesením obecního zastupitelstva, podávati své námitky a připomínky, neboť jinak by veřejné vyložení plánu nemělo smyslu Uváží-li se pak, že regulační disposice plánu polohy mohou míti pro majitele pozemků do plánu polohy zabraných závažné právní účinky, zasahujíce pronikavým způsobem do jejich pozemkového vlastnictví, sluší zajisté majitelům pozemků plánem polohy dotčených přiznati nejen právo námitek proti vyloženému plánu, nýbrž i nárok na jejich vyřízení, neboť jen tak dostane se jim procesní možnosti hájiti obecně přípustnými opravnými prostředky, po případě i stížností před nss-em. svého vlastnictví proti zásahům, jež v zákoně nemají opory. (Srov. zejména Boh. A 1492/22.) Z toho však nikterak neplyne, že přísluší jim právo na instanční opravný prostředek proti usnesení, jež obecní zastupitelstvo o plánu polohy učinilo. Podle ustanovení § 4, pokud se týče § 8, stává se plán polohy teprve potvrzením vyššího úřadu hotovým aktem správním a teprve tímto potvrzením nabývá právních účinků proti dotčeným majitelům pozemků. Plán polohy vzniká tedy součinností obecního zastupitelstva a úřadu potvrzovacího, a usnesení obecního zastupitelstva jest jen jednou složkou správního aktu, jímž plán polohy se tvoří. Nemajíc samo o sobě na venek právního účinku, není tedy usnesení obecního zastupitelstva způsobilým předmětem opravného řízení a není proto příčiny, aby bylo účastníkům sdělováno. Teprve přistoupí-li k usnesení obecního zastupitelstva potvrzovací výrok úřadu vyššího, nabývají regulační disposice plánu účinnosti proti interesentům a teprve tímto okamžikem může tedy býti dána příčina a musí postkytnuta býti příležitost k obraně proti zásahům, jimiž plán polohy pozemkové vlastníky postihuje.
Pojednávajíc o plánu polohy musí obecní zastupitelstvo vžiti zároveň v úvahu námitky, jež účastníci proti vyloženému projektu plánu polohy podali, neboť usnese-li se obecní zastupitelstvo na plánu polohy tak, jak byl vyložen, staví se tím eo ipso k námitkám těmto zamítavě, což předpokládá, že se s nimi musí věcně vypořádati. Než právě tak jako usnesení o plánu polohy, není ani zamítavé usnesení o námitkách, jež představuje pouhý rub přijetí projektu, ještě hotovým aktem správním. Není tedy příčiny, aby zamítavé usnesení obecního zastupitelstva o námitkách bylo účastníkům sdělováno. Jiná by ovšem byla situace, kdyby obecní zastupitelstvo námitkám těmto chtělo vyhověti, neboť příznivé vyřízení námitek vedlo by důsledně ke změně plánu polohy a k novému vyložení plánu takto pozměněného. Mimo tento případ dostane se námitkám vyřízení teprve potvrzením plánu polohy, neboť potvrzuje tento plán vyřizuje potvrzovací úřad eo ipso zamítavě námitky proti plánu podané a musí se tedy jimi i on věcně zabývati. Uzná-li potvrzovací úřad námitky důvodnými, musí důsledně potvrzení plánu odepříti, což bude míti za následek, že obecní zastupitelstvo, chce-li dosíci potvrzení plánu, musí jej pozměniti ve smyslu rozhodnutí úřadu potvrzovacího. Byl-li plán polohy potvrzen, byly námitky proti němu podané s účinkem na venek zamítnuty, z čehož následuje, že o tomto zamítavém vyřízení musí ti, kdož námitky podali, býti náležitě vyrozuměni, aby mohli poznati, z jakých důvodů námitkám jejich nebylo vyhověno. Při tom je lhostejno, zdali potvrzovací úřad zamítavé důvody z usnesení obecního zastupitelstva prostě převzal, či je nějak doplnil anebo jinými nahradil, neboť je-li v potvrzovací pravomoci obsaženo oprávnění vyhověti námitkám, jež obecní zastupitelstvo zamítlo, je v ní tím spíše obsaženo i oprávnění zamítnouti ná-
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 55 mitky i z jiných důvodů, než které obecní zastupitelstvo uznalo za podstatné.
Po těchto úvahách, jež se ve výsledku úplně srovnávají s pojetím procesních předpisů o plánu polohy, v judikatuře již opětně vysloveným (srovn. Budw. 6537/1892, Budw. A 7588/1910 a j. a obdobně také Boh. A 6564/27, 8507/30, 10647/33), nemohl nss přisvědčiti stížnosti, pokud vytýká jako vadu řízení, že usnesení obecního zastupitelstva o plánu polohy a souběžné zamítavé usnesení o námitkách st-lových nebylo st-li doručeno, a že byl mu tím neprávem odňat opravný prostředek proti tomuto usnesení.
Tím padá zároveň i výtka, že nebyly st-li sděleny důvody usnesení obecního zastupitelstva. Rozhodnutí potvrzovacího úřadu o st-lových námitkách bylo podle stavu spisů důvody opatřeno a stížnost po této stránce ani žádné námitky nevznáší.
V další své procesní námitce shledává stížnost vadu řízení v tom, že o námitkách st-lových nebylo konáno žádné šetření, jímž podle mínění stížnosti bylo řádné vyřízení těchto námitek podmíněno. I zde stížnost přehlíží, že řízení o plánu polohy jest upraveno způsobem zvláštním a podstatně odchylným od forem procesních, jež jsou pro jiná řízení ve věcech stavebních předepsány. Zejména není pro řízení o plánu polohy předepsáno komisionální šetření, jež stav. řád obvykle požaduje, jako na př. v řízení o rozdělení jednotlivého pozemku na staveniště (§ 12), o stanovení stavební čáry (§§ 18 a násl.), o povolení stavební (§§ 27 a násl.). Vysvětlení této procesní různosti není těžko se domysliti. Stačí si uvědomiti, které jsou duševní pochody při tvorbě plánu polohy. Účelem plánu polohy jest zabezpečiti co možná dokonalý stavební vývoj města. Stavební řád v § 2 vytknul zásadní hlediska, jimiž mají se regulační disposice plánu polohy říditi. Jsou to zájem zdravotní, zájem komunikační a zájem estetický. Jakým způsobem má býti regulace řešena, aby zájmům těmto bylo vyhověno, lze poznati z pouček, jež podává nauka o výstavbě měst a odborné zkušenosti provedenými regulacemi získané. Jakým způsobem a do jaké míry lze tyto abstraktní poučky applikovati na konkrétní regulační projev, jest otázka odborného hodnocení a odvažování výhod a nevýhod různých myslitelných řešení se zřetelem na danou místní situaci, zejména též na dochovaný stav městského celku. Tyto poměry místní jsou však zpravidla obecně známy, zejména u orgánů obce projekt plánu polohy připravujících lze podrobnou jejich znalost předpokládati. Žádný z uvedených koeficientů tvorby plánu regulačního není tedy takové povahy, aby vyžadoval zvláštních šetření za účasti těch, kdo budou disposicemi plánu polohy jako vlastníci pozemků dotčeni. Účast těchto interesentů v řízení o plánu polohy může v podstatě záležeti toliko v kritice zvolených řešení regulačních a v případných podnětech k řešení odchylnému, jež.snad podle mínění interesentů vůdčím myšlenkám v § 2 stav. řádu vytčeným a konkrétním podměrům místním lépe vyhoví než regulace do projektu plánu polohy pojatá. Příležitost k této kritice je však interesentům poskytnuta právě tím, že mohou proti vyloženému projektu plánu polohy podávati své námitky a připomínky. Posouzení jejich kritiky a jejich případných podnětů pro řešení alternativní jest však stejně jako volba řešení do plánu pojatého- otázkou odborného hodnoceni, o které zákon pečuje tím způsobem, že právní účinnost plánu polohy váže na potvrzení úřadů vyšších, u nichž, pokud se týče, u jejichž pomocných orgánů odborných předpokládá dostatečné vědomosti odborné, kterých je k věcnému posouzení zvolených regulačních řešení, jakož i k posouzení kritiky v námitkách a připomínkách interesentů obsažené zapotřebí. Vytýká-li tedy st-l zcela všeobecně jako vadu řízení, že o jeho námitkách a připomínkách nebylo konáno šetření, nemá pro tuto svou výtku ani v positivních předpisech zákonných ani v povaze pochodů, jimiž plán polohy se tvoří, dostatečné opory.
Vedle této všeobecné procesní výtky namítá stížnost zvlášť, že v nař. rozhodnutí chybí odůvodnění, proč nebylo vyhověno oné st-lově námitce, v níž bylo s podrobnou motivací uplatňováno, že komunikační síť plánu polohy jest založena na supposici, že bude zřízena nová okresní silnice z města K. do M., do níž se síť komunikační v regulovaném území navržená na východním obvodu tohoto území soustřeďuje, přes to, že zřízení této nové okresní silnice netoliko není požadováno veřejnými zájmy dopravními, nýbrž že by se dokonce příčilo jak soukromým zájmům K.-ského velkostatku a současně i veřejným zájmům lesně-hospodářským, tak i estetice krajinné v sousedství dvou lázeňských měst tak závažné. Stížnost však přehlíží, že žal. úřad na zmíněnou námitku zcela zřetelně odpověděl v ten smysl, že komunikační síť regulovaného území je tak uspořádána, že je zcela nezávislá na splnění předpokladu, že bude zřízena nová okresní silnice z K. do M. Tím dostalo se st-li motivovaného vyřízení této jeho námitky, je-li však správným názor žal. úřadu, že sporná regulace jest organicky zcela nezávislá na zřízení zmíněné okres, silnice, pak je lhostejno, zdali projektu silničnímu stojí v cestě překážky, byť i byly nepřekonatelné. Z toho důsledně plyne, že žal. úřad neměl ani příčiny zabývati se námitkami proti zřízení nové okresní silnice uplatňovanými.
Stížnost ovšem polemisuje proti mínění žal. úřadu, že sporná regulace není podmíněna zřízením nové okresní silnice. Než ve vývodech, jimiž st-l snaží se dovoditi, že usnesená a potvrzená regulace, nebude-li okresní silnice zřízena, nebude výhovo váti zákonným požadavkům podle § 2 stav. řádu na plán polohy kladeným, vznáší se před nss otázka, která v řízení správním nebyla st-lem vůbec nadhozena. Než i kdyby snad nebylo procesní překážky § 5 zák. o ss, šlo by tu jen o hodnocení účelnosti uspořádání komunikační sítě plánem polohy pro regulované území stanovené, jež nss není povolán přezkoumávati (Boh. A 3733/24). Pokud pak stížnost žal. úřadu vytýká, že opomenul provésti šetření o tom, zdali řečená síť komunikační může obstáti i bez předpokládané okresní silnice, stačí poukázati k tomu, že otázky tohoto druhu lze posouditi již na základě grafického znázornění regulačních čar a výškových úrovní v plánu polohy obsaženého, aniž je k tomu zapotřebí zvláštních šetření.
Ostatní námitky stížnosti jsou rázu převážně materielně-právního, namítajíce, že určité regulační disposice vybíhají z rámce přípustného obsahu plánu polohy. Námitky této skupiny přiměly nss, aby se všeobecněji zabýval právní otázkou po přípustnosti obsahu plánu polohy.
Nejprve jest nutno objasniti základní otázku, zdali a do jaké míry jsou z regulačních disposic plánu polohy vyloučeny vztahy, jejichž řešení
55* stav. řád v důsledku etapového uspořádání v řízení ve věcech stavebních odkazuje do jiných etap procesních, zejména do řízení parcelačního a do řízení o stavebním konsensu. Stížnost hájí názor, že úpravy odkázané do jiných, procesně jinak vybudovaných etap řízení, zásadně do plánu polohy nenáležejí. Jakousi oporu pro toto své stanovisko má stížnost v úvaze, že procesní postavení účastníka jest v těchto jiných etapách řízení výhodnější, než v řízení o plánu polohy, poskytujíc účastníku při komisionálním zjišťování skutkového základu úředního rozhodnutí účast intensivnější, takže přesunutím těchto úprav do řízení o plánu polohy, v níž účast interesentů omezena jest na popsané již řízení námitkové, byli by tito zkráceni v procesních možnostech, jež chce jim zákon při řešení těchto úprav poskytnouti. Než váha této argumentace se zeslabuje, uváží-li se zásadní rozdíl v právní povaze plánu polohy s jedné a individuelních konsensů (parcelačních a stavebních) s druhé strany. V těchto řízeních jde o zkoumání individuelního projektu, který může se nad to různým způsobem dotýkati i práv a zájmů sousedů, kdežto v řízení o plánu polohy jde o úpravu generelní, při níž hledá se generelní formulování požadavků veřejných zájmů v § 2 stav. řádu vytčených pro celé regulované území, resp. pro celou stavební oblast obce. Již z toho plyne, že procesní posice poskytnutá účastníku v řízení o plánu polohy nemusí býti identická a stejně intensivní jako v řízeních konsensních, jež mají účel a právní výsledek zcela jiný. Jest ovšem pravda, že regulační disposice plánu polohy mohou po nejedné stránce prejudikovati jak řízení parcelačnímu, tak i vlastnímu stav. řízení konsensnímu, avšak omezení, jež z disposic plánu polohy pro žadatele za rozdělení pozemků na staveniště a pro žadatele za stav. konsens vyplývají, jsou jen výslednicí onoho rozřešení kolise mezi veřejnými zájmy v § 2 stav. řádu vytčenými a soukromými zájmy majitelů pozemků. Nalézti toto rozřešení jest však právě nejvlastnějším úkolem plánu regulačního, jenž má podle § 2 stav. řádu dokonale vyhověti zájmům veřejným i za cenu citelných obětí na svobodě pozemkového vlastnictví. Lze připustiti, že oběti tyto mohou za okolností býti velmi tíživé, nejsouce dostatečně vyváženy výhodami, jichž vlastník pozemku z regulace získává a že mohou jednotlivé vlastníky postihovati ve velmi nestejné míře. Než platné právo dosud se nepostaralo, ač sluší toho snad litovati, o náležité vyrovnání nerovnoměrných obětí, jež vlastníkům pozemků v zájmu veřejném ukládá. Vlastník pozemku není ostatně ani v řízení o plánu polohy zcela bezbranný proti újmám, které na něj regulační disposice plánové uvalují, maje netoliko v námitkách a připomínkách proti vyloženému plánu polohy po ruce prostředek obranný, nýbrž i v kontrole, kterou úřady potvrzovací nad obsahem plánu polohy vykonávají, jakousi záruku, že nebudou mu plánem polohy ukládány újmy větší, než jakých zájmy veřejné podle úmyslu zákona vyžadují.
Po této povšechné úvaze lze přistoupiti ke zkoumání přípustnosti jednotlivých sporných regulačních disposic, jež do plánu polohy města K. byly pojaty.
Obsah plánu polohy jest právně určen v §§ 1 a 2 stav. řádu. Podle § 1 mají se do plánu polohy pojmouti všechna náměstí, třídy, ulice a silnice, dle potřeby stoky a potrubí a jejich výšková úroveň, pak veškeré parcely pozemkové a stavební i s budovami na nich vystavěnými. Až po- tud má tedy plán polohy jen konstatovati stav v době jeho sdělání fakticky existující. Vedle tohoto v podstatě deskriptivního obsahu má však podle § 2 do plánu polohy býti zakresleno všeliké regulování, které se právě provádí, nebo které provésti v době nejblíže příští se zamýšlí. Tato složka plánu polohy má tedy povahu opatření, jímž se stanoví regulativní směrnice pro příští stavební vývoj obce. Podle § 5 platí plán polohy pro veřejné silnice, ulice a náměstí v něm upravené ohledně směru, polohy a výškové úrovně a to tak, že v tomto trojím ohledu smí se od plánu polohy státi úchylka jen jeho změnou, provedenou ve stejném řízení, jaké je v § 4 předepsáno pro sdělání plánu polohy. Tohoto řízení jest zapotřebí též k rozšíření plánu polohy přes meze území do něho pojatého. Z ustanovení § 5 nelze však vyvozovati, že obsah plánu polohy jest omezen na stanovení směru, polohy a výškové úrovně veřejných prostranství, neboť podle ustanovení § 2 odst. 2 sluší při všelikém regulování hleděti vždy k poměrům místním a vyhověti dokonale potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze a jízdy a požadavkům estetickým. Má-li však regulační obsah plánu polohy dokonale vyhověti těmto potřebám a požadavkům, nemůže se plán polohy omezovati na stanovení směru, polohy a výškové úrovně veřejných prostranství, nýbrž musí býti schopen takového regulativního obsahu, jehož je třeba, aby všechny tyto potřeby a požadavky byly náležitě zabezpečeny. Sluší proto souhlasiti s právním názorem žal. úřadu, že obsah plánu polohy není omezen na vztahy uvedené v § 5, jak za to má stížnost. Právní názor žal. úřadu kryje se v tom úplně s právním názorem, jejž nss ve své ustálené judikatuře (srov. Boh. A 2086/23, 3124/24, 5866/26 a jiné a již také Budw. A 5875, 6034 a j.) důsledně zastává. Obsahové hranice plánu polohy podávají se tedy jednak z účelu regulování zákonem vytčeného, jednak z generelní povahy jeho regulačních disposic, jimiž stanoví se jen povšechné směrnice příštího stavebního vývoje obce. S tímto povšechným rázem regulačních disposic plánu polohy nedalo by se ovšem srovnali, kdyby plán polohy předbíhal řešení otázek a vztahů vyhražených zvláštním řízením konsensním, jež stav. řád předepisuje. Než plán polohy nepozbývá svého generelního rázu již tím, že důsledky jeho disposic postihnou snad jen několik málo pozemků anebo po případě jen pozemek jediný, jak je tomu na příklad tehdy, když se určitý pozemek vyhražuje pro budovu veřejnou nebo pro veřejný sad a pod. Záleží jen na tom, že regulační disposice vyplynula z povšechných hledisek, jež regulaci ovládají. Z těchto povšechných hledisek může však pramenití nejen vyhražení určitých ploch pro veřejná prostranství a jiné veřejné účely, nýbrž i určení způsobu zastavění určitých ulic (srov. Boh. A 2086/23, 3134/24, 5866/26 a j.), tedy zejména určení, zda ulice má býti zastavěna souvislou řadou domů či ve volné soustavě, jakož i omezení výšky budov ve větších nebo menších obvodech regulovaného území (srov. Boh. A 4108/24 a j.). Neboť jsou to právě disposice tohoto obsahu, jimiž lze zabezpečiti veřejné zájmy zdravotnické, komunikační a estetické, kterým plán polohy ve své regulační složce má dokonale vyhověti. Je-li však zásadně přípustno, aby plán polohy v zájmu zdravotnictví a estetiky stavební určil způsob zastavění, plyne z toho další důsledek, že se plán polohy může týkati i takových stránek způsobu zastavění, jež zaručují, že stanovený způsob zastavění nebude při provádění jednotlivých staveb mařen. Není tedy nepřípustné, stanoví-li plán polohy míru zastavění buďsi v procentech rozlohy pozemku nebo snad i jinou relací a není také nepřípustno tímže způsobem předepsati odluku budovy od prostranství veřejného a pozemku sousedního, neboť nejde při tom o nic jiného, než o záruky, že zásady volné soustavy budou při provádění staveb zachovány. Témuž účelu může sloužiti i předpis, že na jedné parcele stavební smí býti zřízena jen jediná budova. Naproti tomu nedá se srovnati s generelní povahou regulačních disposic plánu polohy, stanoví-li se v něm co do podoby a co do rozměrů již také jednotlivé parcely stavební, jež podle předpisu II. části stav. řádu mají býti určeny v řízení zvláštním, které je podmíněno návrhem parcelantovým. Proti tomu nelze argumentovati ustanovením § 1 stav. řádu, podle něhož mají do plánu polohy býti pojaty i parcely stavební, neboť předpis ten týká se jen evidenčního a nikoli také regulačního obsahu plánu polohy. Stanovení podoby a rozměrů jednotlivých parcel stavebních přesahuje tedy pojmové hranice regulačního plánu. Z vůdčích myšlenek svrchu vytčených dalo by se snad nejvýše vyvoditi, že je možno generelně předepsati minimální rozsáhlost parcel stavebních, kdyby toho buďsi v zájmu zdravotním anebo v zájmu estetického účinu zejména za účelem zachování rázu předepsané volné soustavy bylo zapotřebí. Ježto však není úkolem plánu polohy stanoviti rozměry a podobu jednotlivých stavebních parcel, nemůže také býti jeho úkolem stanoviti přesně v metrech svrchu zmíněné odluky, ježto odlukou určuje se šířka nezastavitelného pruhu stavební parcely, šířku tuto nelze však určití nezávisle na rozměrech parcely při sdělávání plánu polohy ještě neznámých.
Z jiné příčiny nelze uznati za přípustno, aby plánem polohy byla generelně stanovena hmota a barva krytu střech nebo výše hlavních říms a hřebenů, zejména jde-li o území vyhražené volné soustavě. Směrnice stanovené regulačním plánem s hlediska stavební estetiky mohou snad za okolností předepisovati, že budoucí zastavění určitého pozemkového komplexu musí býti po stránce architektonické řešeno jednotně (srov. Boh. A 2086/23). Tím však není ještě řečeno, že je možno uložiti stavebníku, aby zřizoval ve volné soustavě své budovy v určitém slohu stavebním, neboť nelze říci, že estetickému požadavku může vyhověti jen budova zřízená ve zcela určitém slohu stavebním. Předepisuje-li se však určitý druh a barva krytu střech a stejná výše všech hlavních říms a hřebenů, vylučuje se tím použití slohů stavebních, při nichž se vůbec střech nepoužívá, pokud se týče, zabíhá se do podrobností stavebních projektů, čímž může volnost uměleckého tvoření projektujícího architekta býti i na újmu estetického účinu omezována. Proti použití esteticky závadných hmot. tvarů a barev poskytuje ostatně stavební řád v § 36 prostředky, jimiž lze konkrétnímu esteticky závadnému stavebnímu projektu dostatečně čeliti.
Pídě se těmito všeobecnými úvahami mohl nss stížnosti přisvědčiti jen pokud se obrací proti tomu, že v plánu polohy stanoví se pro volnou soustavu odluka budovy od hranice pozemku nikoli jen nějakou relací, nýbrž pevně v metrech, a pokud se zde předepisuje kryt střech červenými taškami a výška hlavních říms a hřebenů, jakož i pokud se v něm jednotlivé parcely stavební co do rozměrů a co do podoby vymezují. V ostatních svrchu dotčených bodech nemohl však nss sporné regulační disposice plánu polohy uznati nezákonnými. Vhodnost sporných úprav nepříslušelo ovšem nss-u, jehož kognice je podle svého určení omezena na otázky právní, přezkoumávati. (Srov. Boh. A 3733/24 a j.).
V řízení námitkovém bylo také uplatněno, že stanovený způsob zastavění dotýká se též lázeňských budov, t. j. budov, jichž je třeba ku provozu lázní st-li náležejících. St-li je prý znemožněno budovy tyto rozšířiti a nově zříditi způsobem účelu jejich vyhovujícím. Námitku tuto vyřídil žal. úřad v ten smysl, že »na budovy potřebné pro provozování lázní jest dostatečně pamatováno a že pro ně jsou stanoveny úchylky«. Než vyřízení toto jest ve své povšechnosti tak neurčité, že není možno posouditi, zdali žal. úřad konkrétně uvážil, zdali majiteli lázní bude ponechána možnost účelně rozšířiti a doplniti komplex budov k provozování lázeňských podniků potřebných. . Nemá také proto nss možnost, aby v rámci své jurisdikce přezkoumal důvodnost námitek, jež stížnost v této příčině vznáší, ačkoli jde též o právní otázku, zda neuvalují se zde snad na st-le omezení v jeho vlastnické svobodě, jež nejen že by se nedaly směrnicemi v § 2 odst. 2 stav. řádu vytčenými odůvodniti, nýbrž jsou snad s nimi dokonce v rozporu, ježto padají zde na váhu závažné »poměry místní«, zejména lázeňský ráz města K. a mimo to bezvadné trvání a provozování »lázní a léčivých zřídel«, jež podle § 2 lit. b) zák. zdrav. č. 68/1870 ř. z. jsou postaveny i pod státní ochranu a nesmějí tedy býti zanedbávány ani při sdělávání plánu polohy, jenž právě potřebám zdravotnickým má plnou měrou hověti. Po této úvaze musil nss nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušiti pro vadnost řízení.
Stížnost se konečně obrací proti tomu, že do slovných vysvětlivek plánu polohy nebyl pojat zákaz jakéhokoliv kopání a vrtání v celém zastavitelném obvodu, jakož i zákaz zřizování studní a jakýchkoli žump pro fekálie a odpadky přesto, že opatřením revírních báňských úřadů byl pro léčivé prameny st-lovy zřízen ochranný prostor, v němž jest třetím osobám zakázáno prováděti jakékoliv kopání a vrtání a zřizovati studně. Žal. úřad nevyhověl tomuto požadavku st-lovu s tím, že stavební zařízení tohoto druhu vyžadují stav. povolení, takže přípustnost jejich zkoumati a povolení k nim udííeti náleží do stav. řízení konsensního. Nss nemohl uznati, že st-l byl nějak zkrácen ve svém subj. právu tím, že do vysvětlivek plánu polohy nebyl pojat zákaz jím požadovaný, neboť z toho, že zákaz takový nebyl by snad vzhledem k širokému znění § 2 odst. 2 stav. řádu v plánu polohy nepřípustným, nedá se ještě vyvoditi právní nárok jednotlivého zájemníka, aby do plánu polohy pojato bylo opatření na ochranu jeho individuelních práv a zájmů. Ostatně zákazy dané báňskými úřady na ochranu léčivých pramenů (§ 18 obec. hor. zák.) nejsou ve své právní účinnosti nikterak dotčeny tím, že nebyly do vysvětlivek plánu polohy recipovány. Pokud pak jde o práce jiné než hornické (na př. zakládání studní), nemůže jim býti bráněno na základě zákona horního, nýbrž toliko prostředky, jež poskytuje řád stavební, který již v § 36 dává úřadu stav. možnost chrániti náležitě zdravotní a jiné zájmy veřejné, k nimž sluší zajisté i zachování léčivých pramenů i bezvadné provozování lázeňského podniku počítati. Zdali a jakým způsobem mohl by se i majitel lázní v konsensním řízení stavebním této stavebně-právní ochrany, jakožto svého práva dovolávati, nepříslušelo nss-u ve sporu o přípustnost obsahu plánu polohy zkoumati.
Po těchto úvahách slušelo ke stížnosti nař. rozhodnutí jen v bodech svrchu vyznačených zrušiti jednak pro nezákonnost, jednak pro vadu řízení, ve všech ostatních bodech pak však bylo nutno stížnost pro její bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

Č. 11298.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1078-1088.