— Čís. 9757 —
421
Čís. 9757.
To, co bylo plněno, třebas nucené, na základě právoplatného rozhodnutí, nelze žádati zpět, i když bylo rozhodnutí právně mylné, leda že by bylo zase zrušeno.
(Rozh. ze dne 21. března 1930, Rv I 219/30.)
Žalobce domáhal se na své manželce vrácení toho, co jí byl plnil na výživném, dohnán byv k plnění exekucemi. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolatel nemůže to, co plnil, byť i nuceně, dohnán byv exekucí, na základě právoplatného rozhodnutí, žádati zpět ani, kdyby snad rozhodnutí to bylo právně mylné a odpůrkyni nárok ten přiznaný přiznán býti neměl, neboť i rozhodnutí právně mylné tvoří mezi stranami právo (§ 12 obč. zák.), leda že by bylo, pokud právní řád k tomu prostředky poskytuje, zase zrušeno, o což se však zde nejedná. Neprávem zaujal , dovolatel stanovisko, že prý odpůrkyně vyživovací nárok neměla, že jí tedy neměl býti přiznán a že to, co n,a základě rozhodnutí jí jej přiznávajícího obdržela, musí prý podle § 1435 obč. zák. vrátiti. Tuto t. zv. kondikci causa finita nemá, protože, když rozhodnutí tvořící exekuční titul nebylo zrušeno vůbec, natož ex tunc, jak by k naplnění povahy této kondikce třeba bylo, nelze říci, že důvod platů, jež odpůrkyni na základě rozhodnutí toho konal, pominul.
Citace:
Č. 11314. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1130-1133.