Č. 11285.


Samospráva obecní: * Neschválí-li zemský (okresní) výbor ve smyslu § 3 odst. (1) zák. č. 77/27 ve znění zák. č. 169/30 Sb. obecní rozpočet, nemůže povoliti přirážky obecním zastupitelstvem usnesené, ani podle odst. (3) § 3 stanoviti přirážky výměrou vyšší.
(Nález ze dne 18. května 1934 č. 16945/32.)
Prejudikatura: Boh. A 11284/34.
Věc: Obec M. proti zemskému výboru v Praze o obecní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla zvýšena obecní přirážka k dani činžovní na 200% a obci byly dány směrnice pro použití výnosu obecních přirážek, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v M. schválilo ve schůzi dne 2. listopadu 1931 obecní rozpočet na rok 1932 a usneslo se vybírati 74%ní obecní přirážku k dani činžovní a 300%ní přirážku k ostatním daním podléhajícím přirážkám.
Zem. výbor, pojednav o žádosti obce za schválení obecního rozpočtu, povolení obecních přirážek a poskytnutí příspěvku podle § 11 zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/30 Sb., usnesl se neschváliti rozpočet, »poněvadž vykazuje značný schodek a o žádosti obce za příspěvek podle § 11 shora cit. zák., jímž by schodek ten měl býti uhrazen, bude lze rozhodnouti až po uplynutí lhůty obcím pro podání žádosti o příspěvek povolené, takže prozatím není známo, zda příspěvek bude obci vůbec povolen, a v kladném případě jaká bude jeho výše. Jde tu tedy prozatím o rozpočet, který nemá rovnováhy a podle něhož řádně hospodařiti není možno. Bude na obci, aby rozpočet řádný znovu projednala se zřetelem k tomu, aby omezením rozpočtové potřeby a zvýšením úhrady — zejména zavedením nových dávek a poplatků, resp. zvýšením sazeb dávek a poplatků již zavedených — bylo dosaženo rozpočtové rovnováhy. Bude-li obci povolen zemský příspěvek, o čemž bude obec zpravena dodatečně, budiž v úhradě počítáno i s tímto příspěvkem. Povoluje se, aby vybírána byla 200%ní obecní přirážka k dani činžovní a 300%ní obecní přirážka k ostatním daním přímým v obci M. na r. 1932 předepsaným, pokud přirážkám obecním podléhají. Výnosu těchto přirážek lze ve smyslu § 19 cit. zák. použiti pouze k úhradě nákladů, ke kterým je obec povinna buď na základě konkrétního již vymahatelného právního titulu (služební platy, anuity z obecního dluhu a pod.) nebo nákladů, které vznikají obci tím, že plní své zákonné povinnosti v míře nezbytné a způsobem co nejskrovnějším, který by odpovídal místním poměrům a omezeným prostředkům tak, aby nadměrným plněním povinnosti jedné nebylo ohroženo plnění povinností ostatních a právních titulů již vymahatelných. Přirážka k dani činžovní v sazbě vyšší, než za jakou obec žádala, byla povolena na základě ustanovení § 3 odst. 3 zák. č. 77/1927 ve znění zák. č. 169/30 Sb., poněvadž finanční stav obce nutně vyžaduje, aby bylo využito přípustného maxima limitu.«
Stížnost obce M. — nenapadajíc nijak výrok o povolení 300%ní přirážky k přímým daním mimo daň činžovní — obrací se nejprve proti tomu, že přirážka k dani činžovní byla zvýšena a tím rozhodováno o výši této přirážky dříve, než rozpočet obci vrácený byl definitivně upraven. Nss shledal stížnost důvodnou.
Žal. úřad opřel svůj výrok, pokud jde o zvýšení přirážky k dani činžovní, o odst. (3) § 3 zák. č. 77/1927, resp. 169/1930 Sb. Podle tohoto ustanovení zahrnuje právo vlády, pokud se týče úřadu, v odst. 1 uvedeného (t. j. úřadu povolujícího přirážky a schvalujícího rozpočet), povoliti přirážky ve výměře usnesené, v sobě též právo stanoviti přirážky výměrou nižší nebo vyšší až do meze podle § 1 přípustné. Toto právo zvýšiti nebo snížiti přirážky obecním zastupitelstvem usnesené je tudíž adnexem práva povoliti přirážky podle odst. 1 a může býti vykonáno jen, když úřad vůbec má právo tyto přirážky povoliti. Podle odst. (1) § 3 povoluje vyšší obecní přirážky než 150%ní a schvaluje rozpočty zem. neb okr. výbor. Z tohoto ustanovení je patrno, že: právo povoliti přirážky je úzce spojeno s právem schváliti rozpočet tak, že právo povoliti přirážky nemůže býti vykonáno, neschvaluje-li se také rozpočet. To vyplývá ostatně i z povahy věci samé. Přirážkou má býti kryt rozpočtový schodek (§ 24 zák. č. 329/21); dokud výše schodku není známa, nelze učiniti konečné rozhodnutí o výši přirážky.
Když tedy v daném případě žal. úřad obecní rozpočet neschválil, nýbrž vrátil jej obci k novému usnášení, nemohl současně stanoviti definitivně výši obecní přirážky a tím méně zvýšiti obcí usnesenou přirážku k dani činžovní. Je tudíž nař. rozhodnutí, pokud zvýšilo obecní přirážky k dani činžovní na 200%, nezákonné a bylo je v tomto bodě zrušiti.
Stížnost uplatňuje dále, že žal. úřad nemohl dáti obci závaznou směrnici, jak má nakládati s výnosem povolených přirážek, ježto podle § 19 zák. č. 77/1927 Sb. ve znění zák. č. 169/1930 Sb. může býti, dokud rozpočet nebyl pravoplatně stanoven, hospodařeno v rámci posledně pravoplatně stanoveného rozpočtu, pokud nejsou položky potřeby tohoto rozpočtu vyšší než položky na běžný rozpočtový rok. — Povolení přirážky k dani činžovní se stalo, jak již uvedeno, způsobem nezákonným, a bylo proto již v důsledku toho, že se zrušuje tento akt žal. úřadu, zrušiti i disposici, kterou žal. úřad učinil stran použití výnosu této přirážky. Ale i pokud se stížnost obrací proti opatření, týkajícímu se použití výnosu přirážek k ostatním daním, shledal ji nss důvodnou.
Ustanovením odst. 2 § 19 cit. zák. má býti samosprávným svazkům umožněno, aby v době, dokud rozpočet nebyl pravoplatně stanoven, hospodařily v rámci posledního pravoplatně stanoveného rozpočtu, pokud nejsou položky potřeby tohoto rozpočtu vyšší než položky na běžný rozpočtový rok. Když tedy žal. úřad rozpočet neschválil a obecní rozpočet tedy pravoplatně stanoven nebyl, mohla obec hospodařiti podle tohoto zákonného ustanovení. To jí však zabraňuje nař. rozhodnutí, když jí ukládá, aby z výnosu přirážek kryla pouze náklady, ke kterým je povinna buď na základě konkrétního již vymahatelného titulu, neb které jí vznikají tím, že plní svou zákonnou povinnost v míře nezbytné a způsobem nejskrovnějším.
Jest proto nař. rozhodnutí i v tomto směru v rozporu se zákonem.
Citace:
Č. 11285.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1043-1045.