Č. 11066.

Církevní věci. — školství. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Řím.-kat. biskup je legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí úřadu o tvrzeném nároku řím.-kat. církevní obce proti obci politické na příspěvek k úhradě potřeb řím.-kat. školy. — II. Sporný nárok takový je — pokud opak není prokázán — povahy veřejnoprávní. — III. Rozhodnutí okr. úřadu o odvolání do usnesení obecního zastupitelstva, zamítajícího vznesený nárok církevní obce, není konečné.
(Nález ze dne 14. února 1934 č. 1826.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 10668/33, ad II. Boh. A 9592/32.
Věc: Michal B., biskup v R. (adv. Dr. Adolf Kostečka z Prahy) proti okresnímu úřadu v Gelnici (za zúč. obec Š. adv. Dr. Ludv. Ruhmann z Prahy) o úhradu potřeb řím.-kat. církve ve Š.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Přípisem z 5. prosince 1928 obrátil se řím.-kat. farní úřad ve Š. na obecní zastupitelstvo tamtéž se žádostí o valorisaci příspěvku na úhradu potřeb katolické církve, stanoveného výnosem uher. min. vnitra z 15. září 1890 na ročních 167 zl. 07 kr. Po projednání žádosti obecní radou a finanční komisí povolilo obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 25. května 1929 žadatelce pro rok 1928 a 1929 k dosavadní stanovené částce přídavek ročních 2000 Kč. Usnesení to bylo pak schváleno ve schůzi okr. výboru gelnického dne 19. srpna 1928.
Podáním ze 7. května 1930 obrátil se řím.-kat. farní úřad ve Š. jménem církevní obce na obecní zastupitelstvo tamtéž opětně se žádostí, aby roční příspěvek na potřeby katolické církve valorisován byl a to na delší dobu na 3341,40 Kč.
Ve schůzi obecní rady dne 13. května 1930 bylo pak k této žádosti usneseno navrhnouti obecnímu zastupitelstvu její zamítnutí, poněvadž finanční situace obce nedovoluje rozpočet obce dalšími mimořádnými výdaji zatížiti; obec nechť církevní obci poskytuje jen částku, k níž byla dosud zavázána. Usnesení to bylo řádně v obci vyhlášeno od 14. května 1930 do 27. května 1930 a v mimořádné schůzi obecního zastupitelstva řádně svolané dne 14. června 1930 schváleno (poměrem hlasů 17:2) s tím dalším podotknutím, že obec neměla nikdy v úmyslu příspěvek církevní obci valorisovati, a v létech 1928 a 1929 byl pouze mimořádně povolen přídavek, mající charakter daru jednou pro vždy.
Proti tomuto usnesení odvolal se řím.-kat. farní úřad jménem církevní obce Š.; odvolání to zamítl však okr. úřad v Gelnici na základě § 31 zák. čl. XXII: 1886 a nař. č. 96/1928 nař. výměrem a usnesení obecního zastupitelstva potvrdil z těchto důvodů:
»Obec Š. jako báňská osada svého času obdržela od eráru menší královská výsostná práva (regalie) s tím závazkem, že bude hraditi potřeby katolického kultu. Pod tímto titulem podle zápisu o kanonické visitaci z roku 1854, i dnes platné, náleží řím.-kat. církvi ve Š. z pokladny
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 15 obecní roční částka 167 zlatých 7 krejcarů. Uher. min. vnitra ve svém rozhodnutí dne 15. září 1890 zavázalo obec Š., že je povinna částku roční ve svém rozpočtu zajistiti a řím.-kat. církvi vypláceti. Obec této své povinnosti vždy dostála a částku řádně vyplácela. Je tu tedy s jedné strany právo, s druhé strany povinnost, na kterémžto stavu je možno něco měniti jen obapolnou dohodou. Následkem podané žádosti řím.-kat. církve, aby částka ta byla dnešním poměrům přiměřeně zvýšena, valorisována, usnesl se obecní zastupitelský sbor ve svém zasedání dne 25. května 1929, že na léta 1928 a 1929 mimo ročního povinného příspěvku 167 zl. 7 kr. vyplatí též částku po 2000 Kč a usnesení toto bylo i okr. výborem okresu gelnického dne 19. srpna 1929 schváleno. Řím.-kat. církev podala v roce 1930 opětovně žádost, aby částka 167 zl. 7 kr., t. j. 334,14 Kč byla valorisována. Zastupitelský sbor tuto žádost většinou hlasů zamítl, proti čemuž řím.-kat. církev podala odvolání. Ježto v této otázce jedná se o obapolnou smlouvu, nemůže tato býti změněna jinak než dohodou, a proto nemůže býti ke změně přinucena ani jednou ze smluvních stran. Vzhledem k tomuto stavu věci nemohlo býti vyhověno žádosti řím.-kat. církve ve Š., odvolání musilo býti zamítnuto a usnesení obce Š. jako správné potvrzeno.« K výměru připojeno poučení, že odvolání v instanční cestě není přípustno, ježto se podle platných zákonů proti dvěma rozhodnutím odvolání nepřipouští.
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané musil se nss nejen k námitce přednesené zástupcem zúčastněné strany při ústním líčení, ale i z moci úřední zabývati otázkou, zda stěžující si řím.-kat. biskup je oprávněn vystupovati před nss jménem řím.-kat. církevní obce, resp. farního úřadu své diecése. Nss neshledal tu nijaké závady, ježto podle organisace církve řím.-kat. a příslušných předpisů, které neodporují zákonům státním a jsou proto také státem uznávány, je povolán k zastupování práv a zájmů církve v celé diecési její ordinarius, který však může některá tato svá práva přenechati i místnímu faráři. Takové zájmy církve jsou zde tvrzeny a nečiní proto stížnost nepřípustnou fakt, že v řízení správním vystupoval místní farář, jemuž také rozhodnutí byla doručována, kdežto stížnost k nss je podána příslušným biskupem.
Zástupce zúčastněné strany vytýkal dále při ústním líčení, že církev se v daném případě domáhala určitého daru od politické obce a že šlo tu tedy o věc soukromoprávní, jež patří na pořad řádných soudů. Leč ani této výtce nebylo možno dáti za pravdu, neboť i kdyby tomu skutečně tak bylo — což však nss neměl zatím příčiny zkoumati — nebyl sporný požadavek vznesen církví z důvodů soukromoprávních, nýbrž z důvodů veřejnoprávních. Církevní obec domáhala se tu totiž určitých dávek k účelům církevním a takové dlužno považovati není-li opak dokázán — za věc práva veřejného, jak ostatně nss již mnohokráte vyslovil.
Konečně musel se nss nejen k námitce stížnosti, ale i z moci úřední zabývati předpoklady své příslušnosti s hlediska § 5 odst. 2 zák. o ss. K tomu cíli třeba především — a to opět z moci úřední — zkoumati otázku, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem ve věci příslušným. Pro zodpovědění této otázky jest pak rozhodným, jakou povahu mělo usne- sení obecního zastupitelstva ze 14. června 1930 (nikoli tedy usnesení z 25. května 1929) v dějové části uvedené.
Jak z podání st-lova ze 7. května 1930 k obecnímu zastupitelstvu obce Š., tak i z jeho odvolání ba i z nynější stížnosti plyne, že farní úřad domáhal se toho, aby obec svůj dříve převzatý právoplatný a v řízení správním nikterak nepopřený závazek k ročnímu příspěvku na úhradu potřeb katolické církve v částce 167 zl. 7 kr. plnila tím způsobem, aby uvedenou roční částku valorisovala na desateronásobek. Při tom bylo a jest nesporno, že obec závazek ten až dosud řádně plnila tím, že stanovenou částku každoročně vkládala do svého rozpočtu a ji vyplácela. Poněvadž pak st-l vycházel z toho, že k valorisaci této částky jest obec povinna, a obec naproti tomu povinnost tuto popírá, jest z toho zřejmo, že šlo tu o věc kultovou a st-l obracel se se svou žádostí na obec jako na stranu, která určitý závazek jím tvrzený kdysi převzala. Usneslo-li se tudíž obecní zastupitelstvo, že žádosti té nevyhoví a že vypláceti bude jen částku roční, k níž jest obec podle jejího názoru a ve smyslu dosavadního vyčíslení zavázána, pak dlužno v usnesení tom spatřovati pouhé prohlášení strany k podané žádosti ve věci kultové a nikoli již nějaké prvoinstanční rozhodnutí ve věci obecní. St-l podal sice proti tomuto usnesení obecního zastupitelstva »odvolání«, ale neučinil tím nic jiného, než že u okr. úřadu vznesl teprve nyní na spor otázku, zda v převzatém závazku obce ve věci kultové dlužno spatřovati i povinnost obce k valorisování stanovené částky přiměřeně k dnešním poměrům.
Z uvedeného se podává, že nešlo tu tedy o věc obecní, jak se žal. úřad vzhledem k citaci § 31 zák. čl. XXII:1886 mylně domnívá a nebylo již proto ani třeba s tohoto hlediska zkoumati otázku instančního postupu a konečnosti nař. rozhodnutí vzhledem k přesunům působnosti, provedeným ve věcech obecních podle vl. nař. č. 96/1928 Sb. Poněvadž však ve věcech kultových jsou zásadně povolány rozhodovati úřady politické a to v prvé stolici úřady okresní, bylo nař. rozhodnutí přes onen mylný právní názor co do subsumpce skutkové podstaty vydáno úřadem sice příslušným, nebylo však konečným.
Podle čl. 8 odst. 1 org. zák. lze se totiž z rozhodnutí okr. úřadu odvolati — pokud opravný prostředek není vyloučen — k zem. úřadu. Takové vyloučení dalšího instančního pořadu může podle usnesení adm. plena nss-u z 22. května 1933 nastati toliko výslovným předpisem. Jakožto předpis vylučující odvolání měl žal. úřad, uváděje ve svém rozhodnutí, že proti dvěma souhlasným rozhodnutím je další odvolání nepřípustno — na mysli patrně zák. čl. XX:1901 a nař. č. 4600/1901 M. E.; předpis ten však na daný případ nedopadá, ježto tu nejde o dva úřady státní politické správy a ježto nad to byly předpisy ty zrušeny zák. č. 125/1927 a nař. č. 8/1928 Sb., ani nss takového vylučujícího předpisu neshledal. Podléhalo tudíž rozhodnutí okr. úřadu z 11. srpna 1931 instančnímu přezkoumání zem. úřadem. Stížnost byla by tudíž vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss nepřípustnou; poněvadž však strana byla uvedena v omyl o svém právu odvolacím vadným poučením, daným jí žal. úřadem, nutno k vadě této s hlediska § 71 odst. 2 spr. řádu z moci úřední přihlédnouti jako k vadě podstatné a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
15*

Citace:

Č. 11066.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 441-443.