Č. 11256.

Zaměstnanci veřejní: Jde-li o určení nové pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. u bývalého uherského státního úředníka (lesního), není doba, odsloužená před vstupem do uherské státní služby ve službě župní, dobou započitatelnou nebo započtenou ve smyslu § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb., nebyla-li doba ta zvláštním aktem započtena pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, v němž se zaměstnanec nalézal v den skončení činné služby.
(Nález ze dne 2. května 1934 č. 12557/32.) Věc: Isabela H. v T. proti ministerstvu zemědělství o úpravu vdovské pense.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Josef H., manžel st-lčin, zaměstnán byl jako lesní praktikant u města Báňská Štiavnica od 1. října 1886 do 31. října 1887, dále jako lesní kurátor v župě Hontianské od 1. listopadu 1887 do 1. května 1896 a vstoupil do státní služby uherské dne 5. června 1896, ustanoven byv dekretem uher. min. orby z 25. února 1896 č. 7754 lesním v IX. hodn. třídě; službu konal až do své smrti dne 8. srpna 1906 dosáhnuv požitků 2. stupně IX. hodn. tř. Výměrem zem. úřadu v Bratislavě z 31. října 1930 vyměřena byla st-lce vdovská pense ročních 7920 Kč, to jest 40% pensijní základny jejího zemřelého manžela 19800 Kč (služné podle 6. platové stupnice, stupně d). Při tom vycházel úřad ze skupiny A časového postupu, rovné služební třídě I. b) a z rozhodné doby určené podle § 2 odst. 2 věty prvé vl. nař. č. 96/1930 Sb. v rozsahu 12 roků, 4 měsíců, 2 dnů.
Z tohoto výměru podala st-lka odvolání z 25. prosince 1930, kteréž zamítlo min. zeměd. v dohodě s min. fin. nař. výnosem. Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, kterou nss neuznal důvodnou.
Na sporu jest pouze otázka, zda bylo započísti do doby rozhodné podle § 2 odst. 2 a § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. i službu, kterouž manžel st-lčin konal od 1. listopadu 1887 do 1. května 1896 u župy Hontianské, čímž by se dospělo k rozhodné době v rozsahu 19 roků, jak tvrdí st-lka, či zda v daném případě jest dobou rozhodnou toliko doba v rozsahu 14 roků 3 měsíců 8 dnů, vypočtená podle § 2 odst. 2 věty prvé a poslední cit. vl. nař., jak tvrdí žal. úřad.
Podle § 2 odst. 1 cit. vl. nař. č. 96/1930 Sb. určí se úředníkům jmenovaným až včetně do IX. hodn. třídy... pensijní základna postupem v dalších odstavcích stanoveným... ve skupině A . .. podle 6. platové stupnice, stanovené v § 11 odst. 2 (po případě se zřetelem na ustanovení odst. 3 a 4) plat. zák. č. 103/1926 Sb.. ..
Postup, jak vypočísti jest dobu rozhodnou pro určení pensijní základny, upravuje odst. 2 § 2 cit. vl. nař., kde se praví, že se především v mezích časového postupu zjistí doba, kterou by musil zaměstnanec ve skupině časového postupu (§ 1 cit. vl. nař.) ztráviti, aby podle čl. III. a podle čl. V. § 1 zák. č. 541/1919 Sb. časovým postupem dosáhl požitků hodn. třídy a platového stupně, v němž byl při skončení činné služby; dosáhl-li těchto požitků za delší započitatelnou (započtenou) služební dobu (§ 50 cit. vl. nař.), než odpovídá lhůtám časového postupu uvedeným v předcházející větě, přihlíží se k této době. K takto zjištěné době se připočte započitatelná (započtená) služební doba v posledním dosaženém platovém stupni.
Jak patrno z této normace, jest zprvu zjistiti rozhodnou dobu podle lhůt časového postupu podle zák. č. 541/1919 Sb. s připočtením započitatelné (započtené) služební doby v posledním dosaženém plat. stupni a podle takto zjištěné doby rozhodné určiti pensijní základnu. Jen, když dosáhl zaměstnanec požitků hodn. třídy a plat. stupně, v němž byl při skončení činné služby, za delší dobu, než odpovídá shora uvedené době vypočtené podle lhůt časového postupu, jest přihlédnouti k této delší době a k ní pak ještě přičísti započitatelnou (započtenou) služební dobu v posledním dosaženém platovém stupni.
Co rozuměti jest při úpravě zák. č. 70/1930 Sb. a § 2 odst. 2 věty druhé a poslední vl. nař. č. 96/1930 Sb. dobou započitatelnou, pokud se týká započtenou, definuje předpis § 50 cit. vl. nař. v tom smyslu, že pokud se za podklad pro zjištění doby rozhodné pro určení pensijní základny béře započitatelná (započtená) služební doba, rozumí se, nepodává-li se z toho kterého ustanovení tohoto nařízení jinak, započitatelnou dobou doba ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, skutečně ztrávená a pro postup do vyšších požitků v tomto služebním poměru v den skončení činné služby započitatelná, dobou započtenou pak jiná období pro postup v tomto služebním poměru započtená ....
A tu není sporu o tom, že manžel st-lčin v den skončení činné služby, to jest v den svého úmrtí v činné službě dne 8. října 1906 byl státním úředníkem lesním s vysokoškolským vzděláním a že v této státní službě dlel pouze od 1. května 1896 do 8. října 1906, to jest jen 10 roků, 5 měsíců, 7 dnů. Naproti tomu jest služební doba ztrávená manželem st-lčiným u župy Hontianské od 1. listopadu 1887 do 1. května 1896 podle své povahy službou, kteráž nebyla konána u státu, nýbrž u jiného právního orgánu veřejného, to jest u župy. Obě služby jsou již svou povahou od sebe odchylné. A ježto podle přdepisu § 2 odst. 2 věty druhé a poslední vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest možno přihlédnouti ve smyslu tohoto předpisu jen k době započitatelné v tom služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, skutečně ztrávené a započitatelné pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru v den skončení činné služby, služební poměr ten však u manžela st-lčina byl nesporně služeb, poměrem státního úředníka, nelze k této započitatelné služební době státní přičísti jiná období, kteráž nejsou službou státní skutečně ztrávenou a započitatelnou ve služebním poměru v den skončení činné služby. Ke službě župní jako službě započtené bylo by lze toliko tehdy přihlédnouti, kdyby byla bývala manželu st-lčinu pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru státního úředníka započtena. Že by pak služba ztrávená u župy Hontianské byla manželu st-lčinu započtena bývala do služby státní pro postup do vyšších požitků ve službě státní příslušnými k tomu orgány a kterým konkrétním správním aktem, to st-lka ani v řízení správním netvrdila a ani nyní ve stížnosti netvrdí a není to ani ze spisů správních patrno. Vzhledem na jasný předpis § 2 odst. 2 věty druhé a § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. nelze proto souhlasiti s názorem st-lky, že i služba župní jest službou rovnocennou se službou státní s hlediska právě citovaných předpisů, které praví, jak bylo shora dovoděno, opak.
Shrnuv tyto vývody, dospívá nss k právnímu názoru, že jde-li o určení nové pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. u býv. uher. státního úředníka (lesního), není doba odsloužená před vstupem do uherské státní služby ve službě župní dobou započitatelnou nebo započtenou ve smyslu § 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb., nebyla-li doba ta zvláštním aktem pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, v němž se úředník ten nalézal v den skončení činné služby (státní) započtena. Za tohoto stavu věci přihlédl žal. úřad právem v daném případě k předpisu § 2 odst. 2 věty prvé a poslední vl. nař. č. 96/1930 Sb., ježto vykazuje výpočet podle těchto ustanovení rozhodnou dobu delší. Že by pak na tomto podkladě byl žal. úřad dospěl k nesprávným důsledkům a byl pensijní základnu určil a v kterém směru způsobem neodpovídajícím zákonu, to stížnost sama dále nerelevuje.

Citace:

č. 11256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 970-973.