Č. 11 097.

Učitelstvo: * Učiteli veřejné školy národní, který dne 1. prosince vykonává činnou službu vojenskou, nepřísluší nárok na výplatu vánočního příspěvku podle zák. č. 144/1930 Sb.
(Nález ze dne 27. února 1934 č. 4163.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10 980/34.
Věc: Josef S. v J. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vánoční příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 15. února 1931 žádal st-l, učitelský čekatel, konající tehdy presenční vojenskou službu, o vyměření a poukázání vánočního příspěvku za rok 1930, poněvadž v roce 1930 vyučoval jako výpomocný učitel od 1. ledna do 30. dubna a jako učitelský čekatel od 1. května do 30. září, načež dnem 1. října 1930 byl povolán k výkonu presenční služby vojenské, kterou od té doby nepřetržitě koná. Podle ustanovení § 31 odst. 1 služeb. pragm. pro učitele obecných a občanských škol (vl. nař. č. 162/1928 Sb.) má se učiteli zachovati po dobu presenční služby vojenské postavení, které měl dříve ve službě učitelské, takže jest st-le považovati i ke dni 1. prosince 1930, kteréhož dne vykonával presenční službu vojenskou, za učitelského čekatele a přísluší mu podle § 1 odst. 3 zák. č. 144/1930 Sb. vánoční příspěvek.
Zšr výnosem z 27. února 1931 žádosti té nevyhověla, poněvadž žadatel nebyl dne 1. prosince 1930 v činné službě školní. Vánoční příspěvek se řídí podle služného, jež přísluší v den splatnosti, t. j. dne 1. prosince toho kterého roku. Nemá proto nároku na tento příspěvek ten zaměstnanec — učitel, který koná dne 1. prosince presenční službu vojenskou, když nemá nároku na plat.
Odvolání st-lovo z tohoto rozhodnutí zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodu rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí a dovozující, že st-l má ze zákona právní nárok na vyplacení vánočního příspěvku, splatného ke dni 1. prosince 1930, uvážil nss toto:
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. ze 14. října 1930 č. 144 Sb. »o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě« vyplatí se státním zaměstnancům tam uvedeným a učitelům veřejných škol národních dne 1. prosince každého roku pro výměru výslužného nezapočitatelný vánoční příspěvek ve výši 70% měsíční částky služného. Podle ustanovení odst. 2 téhož paragrafu jsou jak pro nárok na příspěvek tak pro jeho výměru směrodatnými okolnosti dané v den splatnosti. V odst. 3 téhož paragrafu se stanoví, že příspěvek přísluší pouze zaměstnancům, kteří konali v tom kterém kalendářním roce do dne splatnosti příspěvků aspoň po 10 měsíců službu, nehledíc k době nepřítomnosti ve službě z důvodu dovolené na zotavenou (škol. prázdnin) nebo placené studijní dovolené, nebo pro nemoc, dále k době zákonné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství anebo z důvodu presenční služby vojenské; nepřísluší však zaměstnancům, kteří jsou v den splatnosti v důsledku disc. (kárného) odsouzení vyloučeni ze zvýšení služného nebo služebního platu.
Hledíc k cit. ustanovení odst. 2 § 1 zák. č. 144/1930 Sb. jest tedy pro rozřešení dnešního sporu uvážiti, zda v den splatnosti vánočního příspěvku zákonem stanovené, t. j. v daném případě dne 1. prosince 1930, byly u st-le splněny zákonné předpoklady pro vznik nároku na vánoční příspěvek. Žal. úřad to popírá především z důvodu převzatého z rozhodnutí zšr-y, že st-l nebyl dne 1. prosince 1930 v činné službě školní. V tom nemohl však nss dáti žal. úřadu za pravdu.
Zák. č. 144/1930 Sb. nestanoví výslovně, že učitel, má-li míti nárok na vánoční příspěvek, musí v den splatnosti vánočního příspěvku konati skutečnou činnou službu školní. Ovšem v nadpise zákona se mluví o státních zaměstnancích a učitelích v činné službě, ale tomu jest rozuměti tak, že zákon tu rozumí zaměstnance, kterým přísluší právní postavení zaměstnanců v činné službě na rozdíl od zaměstnanců mimo činnou službu, t. j. zaměstnanců v trvalé nebo dočasné výslužbě nebo na dovolené s čekatelným. Pokud jde o vojenskou službu presenční, stanoví předpis § 31 odst. 1 služ. pragm. učitelstva národních škol č. 162/28 Sb., že se po dobu presenční služby vojenské zachovává učiteli postavení, které měl dříve ve službě školské; podle odst. 3 téhož paragrafu jest však učitelům, povolaným k presenční službě vojenské, která podle zák. trvá rok nebo déle, služební příjmy zastaviti; doba takové služby nepočítá se pro postup do vyššího stupně služného (adjuta, odměny).
Z těchto předpisů plyne, že učitel povolaný k presenční službě vojenské, zůstává sice i po dobu této služby v právním postavení učitele v činné službě, ale nenáleží mu při presenční službě vojenské delšího trvání nárok na služební příjmy a nárok na to, aby doba presenční služby byla počítána pro jeho postup do vyššího stupně služného. V této souvislosti možno poznamenati, že stížnost ovšem hledá jakýsi rozdíl mezi »zastavením« služebních příjmů a jich zrušením, leč nss nemohl v zastavení příjmů spatřovati nic jiného než dočasné zrušení nároku na služební plat, kdyžtě nejde o pouhé odsunutí splatnosti služebních platů. Vánoční příspěvek podle zák. č. 144/1930 Sb. je pak zcela nepochybně služebním příjmem a nenáležel by tudíž podle cit. ustanovení § 31 odst. 3 učit. služ. pragmatiky učiteli, konajícímu aspoň jednoroční presenční službu vojenskou, právní nárok ani na tento vánoční příspěvek, leč by ovšem ze zák. č. 144/30 Sb. bylo možno vyvoditi závěr opačný. K takovému závěru však nss rozborem ustanovení zák. č. 144/30 Sb. dospěti nemohl. V cit. zák. se sice nikde nestanoví výslovně, že státní zaměstnanec (učitel) má právní nárok na vánoční příspěvek jen za předpokladu, že mu v den splatnosti vánočního příspěvku, t. j. dne 1. prosince přísluší vůbec nějaký právní nárok na služební plat z důvodu jeho služebního poměru, ale zákon zřejmě z tohoto předpokladu vychází, jak je patrno z ustanovení odst. 2 § 1, podle něhož jest pro výměru vánočního příspěvku považovati za směrodatnou výši služného (služebního platu) v den splatnosti vánočního příspěvku, t. j. dne 1. prosince, při čemž zákon nečiní disposice pro případ, že by zaměstnanec tohoto dne neměl vůbec právního nároku na služné nebo služební plat z důvodu svého služebního poměru.
Stížnost ovšem se domnívá, že má hlavní oporu pro své stanovisko v ustanovení odst. 3 § 1 cit. zák. Leč neprávem. Ratio tohoto ustanoveni spočívá v tom, že zák. chce vyloučiti z nároku na vánoční příspěvek ty zaměstnance (učitele), kteří v tom kterém kalendářním roce do dne splatnosti příspěvku, t. j. do dne 1. prosince toho kterého roku po delší dobu (více než 1/8 roku), nekonali službu; tímto důsledkem nechce však zákon postihnouti ty zaměstnance (učitele), u nichž tato nepřítomnost ve službě (totiž přede dnem 1. prosince) byla způsobena okolnostmi v onom předpisu uvedenými, mezi jiným také konáním presenční služby vojenské. Z tohoto předpisu nelze tedy vyvozovati, že zák. tu výjimkou z nahoře uvedeného zásadního svého předpokladu dává nárok na vánoční příspěvek i státním zaměstnancům (učitelům) konajícím v den splatnosti vánočního příspěvku presenční službu vojenskou, přes to, že k tomuto dni nemají vůbec nároku na služební plat z důvodu svého státně-zaměstnaneckého (učitelského) služebního poměru. Rovněž z ustanovení na konci odst. 3 § 1 cit. zák., podle něhož nepřísluší vánoční příspěvek zaměstnancům, vyloučeným ze zvýšení služného nebo služebního platu v důsledku disc. odsouzení, nelze argumentací a contrario usuzovati, že tedy všem ostatním zaměstnancům nárok na vánoční příspěvek přísluší, kdyžtě ostatní obsah zákona zřejmě nasvědčuje tomu, že zákon zná i jiné důvody vyloučení z nároku na vánoční příspěvek (na př. delší nepřítomnost ve službě). Účelem tohoto předpisu bylo pouze stanoviti, že na vánoční příspěvek nemají míti platnosti předpisy o vyloučení ze zvýšení služného nebo služebního platu, leč by šlo o vyloučení z platového zvýšení jako disc. trestu.
Dospívá-li se výkladem předpisů zák. samého k závěru, že státní zaměstnanec (učitel), konající v den splatnosti vánočního příspěvku presenční službu vojenskou, nemá na vánoční příspěvek právního nároku, pak nelze opak dovozovati z obsahu sněmovních materiálu k zákonu. Ostatně ani tyto nemluví zřejmě proti výkladu, k němuž nss dospěl v hořejších vývodech, neboť praví-li se ve zprávě sociálně politického výboru senátu Nár. Shrom. (č. tisku 280-III. vol. období 3. zasedání) k § 1 odst. 3 zák. osnovy, že »zaměstnanci konajícímu presenční službu zachová se nárok na vánoční přídavek, a to tak, jakoby konal aktivně službu civilní t. j. každá vojenská služba vpočítává se do požadovaných 10 měsíců«, pak možno tento passus vztahovati na dobu oněch 10 měsíců, požadovaných v § 1 odst. 3, v tom kterém kalendářním roce uplynulých do dne splatnosti příspěvku, t. j. do dne 1. prosince, tedy na dobu nepřítomnosti ve službě z důvodu konání presenční služby vojenské před 1. prosincem toho kterého roku, nikoli též na nepřítomnost z tohoto důvodu trvající dne 1. prosince, t. j. v době splatnosti vánočního příspěvku.
Bylo tedy uznati, že druhý důvod, pro který žal. úřad upírá st-li nárok na vánoční příspěvek, totiž proto, že st-l neměl dne 1. prosince 1930 nároku na služební plat, je v souhlasu se zákonem.

Citace:

č. 11097. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 524-527.