Č. 11286.

Vodní právo: I. * Namítá-li strana v řízení kolaudačním, že vodoprávní konsens je proti ní neúčinný, musí se úřad s touto námitkou vypořádati dříve než vodní dílo kolauduje. — II. * V řízení kolaudačním podle § 96 mor. vod. zák. nelze povinnost, aby odstraněny byly škodlivé účinky vodního díla řádně povoleného a ve shodě s konsensem provedeného, uložiti jen proto, že vodoprávní konsens spočívá na nesprávných předpokladech. — III. * »Dotyčnými obcemi« ve smyslu § 83 mor. vod. zák. sluší rozuměti ony obce, v nichž vodní dílo může projeviti účinky dotýkající se známých nebo alespoň předvídatelných interesentů.
(Nález ze dne 18. května 1934 č. 19193/33.)
Věc: Firma Št.-V.-cké cementárny, akc. společnost ve V. (adv. Dr. Eduard Schwarz z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o účinnost vodoprávního konsensu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V roce 1912 zažádala st-lka u býv. okr. hejtmanství v Novém Jičíně o udělení vodoprávního povolení jednak k odběru maxim. 2.000 m³ vody denně z B.-ského potoka pro účele své cementárny ve Št., jednak ke zřízení vodovodu na pitnou vodu ze dvou pramenů, zachycených nad bytem správce kamenolomu. Provedši zkrácené řízení vodoprávní, o němž vyhlášky uveřejněny byly jednak na úřední tabuli okr. hejtmanství v Novém Jičíně, jednak v obcích 2. a Št., schválilo okr. hejtmanství v Novém Jičíně nálezem z 29. ledna 1913 předložený projekt podle § 96 mor. vod. zák. a udělilo současně žadatelce povolení ke zřízení vodovodu na vodu pitnou z lomu K. ve Št. z pramenů již zachycených do cementárny a dále povolení na odběr vody z potoka B.-ského pro účele cementárny v nejvyšším množství 15 vteřinových litrů, jakož i zřízení vodovodu na vodu užitkovou podle předložených a schválených plánů.
V průběhu řízení kolaudačního, které se konalo teprve v létech 1926 až 1930, vznesli zástupcové obcí S., Z. a A. námitky, v nichž vytýkali v podstatě, že vodoprávní konsens z 29. ledna 1913 je proti) nim právně neúčinným, ježto k vodoprávnímu řízení v r. 1912 nebyly pozvány a nemohly tedy práv svých hájiti. Zástupcové zmíněných obcí poukazovali na to, že povolením odběru vody st-lce z B.-ského potoka jest ohroženo zásobování obyvatelstva těchto obcí vodou, dále že v případě požáru hrozí nedostatek vody v obcích těch a že nedostatek vody může míti v zápětí nejen vyschnutí potoka a tím uvolnění regulačních prací na potoce tom provedených, nýbrž i vznik epidemií. Mlynář Ludvík V. prohlásil, že se se st-lkou vyrovnal cestou soukromoprávní, a že proti vodnímu právu nečiní námitek. Ani zástupcové obce Št. nevznesli proti vodnímu právu st-lčinu námitek a žádali jen, aby jim st-lka nečinila překážek při projektovaném rozšíření městského vodovodu.
Výměrem okr. úřadu v Novém Jičíně z 26. února 1930 prohlášen byl vzhledem k výsledku kolaudačního řízení, provedeného ve dnech 3. prosince 1929, 21. prosince 1929 a 15. února 1930, vodovod na vodu pitnou a užitkovou, povolený st-lce vodoprávním výměrem býv. okr. hejtmanství v Novém Jičíně z 29. ledna 1913, za kolaudovaný, při čemž námitky zúčastněných obcí S., Z. A. a Št. byly zamítnuty pro nedostatek legitimace těchto obcí ke stížnosti v podstatě z toho důvodu, poněvadž se jedná o hájení zájmů veřejných, k jejichž ochraně je povolán toliko úřad, a poněvadž opatření vody k potřebám hospodářským a pro případ požáru je záležitostí obce podle předpisů zřízení obecního. Obce tyto jsou tím méně oprávněny vznášeti námitky nebo požadavky v řízení kolaudačním, ježto v řízení tom se má úřad omeziti toliko na zjištění, zda povolená stavba byla provedena ve shodě s konsensem, ve kterémžto směru nebyly řízením kolaudačním zjištěny závady. Tím, že vodoprávní konsens z r. 1913 nabyl moci práva, získala st-lka subjektivní právo i vůči úřadu, a nelze toto nabyté právo v řízení kolaudačním obmezovati, ani nelze v řízení tom vznášeti námitku směřující proti projektu samému. Konečně bylo v cit. rozhodnutí okr. úřadu vysloveno, že st-lka není z důvodů právě uvedených povinna zaplatiti útraty právního zastoupení zúčastněných obcí.
Nař. rozhodnutím vyhověl zem. úřad v Brně odvolání obcí S., Z., A., a dále odvolání mlynáře Ludvíka V., zrušil nař. výměr I. stolice z části pro nezákonnost, z části pro podstatné vady řízení a uložil okr. úřadu, aby po novém řízení znovu ve věci rozhodl.
V důvodech zabývá se žal. úřad v prvé řadě otázkou procesní legitimace zúčastněných obcí, a dovozuje jednak z ustanovení § 19 mor. vod. zák., podle něhož žadateli nesmí býti nikdy propůjčeno tolik vody, aby obce (osady) byly vydány nebezpečí nedostatku vody k hašení a k potřebám domácího hospodářství, jednak z § 27 odst. 2 mor. obec. řádu, podle něhož péče o bezpečnost osob a vlastnictví spadá do vlastního oboru působnosti obce, že uvedeným obcím nelze upříti legitimace k podání námitek, dotýká-li se projekt jejich práv, zaručených jim předpisem § 19 mor. vod. zák., a že tedy v odepření práva k podání námitek obcím těm nutno spatřovati nezákonnost. V dalším dedukuje naříkané rozhodnutí z textu § 83 mor. vod. zák., že úřad musí takové účastníky, kteří nebyli k místnímu řízení vodoprávnímu vůbec pozváni, nebo nebyli pozváni včas, a byli při místním řízení zjištěni, uvědomiti zvláštním výměrem s označením počátku a konce stanovené lhůty k podání námitek, dále konstatuje ze správních spisů, že vyhláška býv. okr. hejtmanství v Novém Jičíně z 3. června 1912 nebyla uveřejněna v obcích Z., S., A. (tehdy v obci N.), a že uvedené obce nebyly vůbec k dotyčnému vodoprávnímu řízení pozvány, řízení toho se nezúčastnily a že jim nebyla stanovena lhůta zvláštním výměrem, z čehož dospívá žal. úřad k závěru, že porušeny byly velící formální předpisy vod. zák., a že proto vodoprávní konsens z r. 1913 je proti obcím neúčinným; měl tedy vodoprávní úřad I. stolice stížnosti obcí projednati meritorně a zkoumati, zda zájmy obcí zákonem chráněné jsou projektem poškozeny nebo ohroženy, jakým způsobem potřeba uvedených obcí bude před propůjčením vodního práva ještě zajištěna, a zda tedy obce ty jsou v této vodní věci zájemníky čili nic. V tom, že úřad o těchto okolnostech neuvažoval a šetření v tom ohledu nutné neprovedl, shledal žal. úřad podstatnou vadu řízení.
V dalších vývodech poukazuje žal. úřad na to, že vodoprávní řízení je definitivně ukončeno teprve kolaudací, do kteréžto doby lze vodoprávním úřadem provésti znovu šetření, dále, že účelem § 96 vod. zák. jest umožniti vodoprávnímu úřadu působiti na takové provádění projektu, které by odpovídalo předpisům § 79 mor. vod. zák., ježto při udělování vodoprávního konsensu musí úřad často vycházeti z předpokladu různých skutečností, které třebaže jsou technicky odůvodněny, se mohou při provádění projektu ukázali nesprávnými. Ježto pak obce již před kolaudačním řízením a ještě dříve, než st-lka podala žádost o kolaudaci, uplatňovaly nedostatky a závady vodovodu, bylo povinností úřadu, nejprve meritorně (věcně) zjistiti, zda námitky jsou oprávněny čili nic, a pak teprve podle toho rozhodnouti týmž výměrem o žádosti za kolaudaci a za udělení konsensu k používání vodovodu na pitnou a užitkovou vodu. Jelikož se však tak nestalo, třeba i v této okolnosti spatřovati další podstatnou vadu řízení.
Poněvadž napadený výměr jest zrušen celý, vyslovil žal. úřad, že není třeba, aby se okr. úřad zabýval otázkou, zda odvolání města Št. bylo podáno včas. Konečně vyslovil žal. úřad, ježto není dosud rozhodnuto, kdo ve sporu podlehl, že nelze zem. úřadu rozhodnouti ve smyslu § 98 mor. vod. zák. po případě § 128 správ. řádu č. 8/1928 Sb. o nákladech právního zastoupení.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto;
Žal. úřad vychází v nař. rozhodnutí z právního názoru, že předpis § 96 vod. zák. sleduje účel, aby vodoprávnímu úřadu bylo umožněno působiti na takové provádění projektu, které by odpovídalo předpisům § 79 mor. vod. zák. a že tedy řízením kolaudačním lze sjednati nápravu, jestliže se při udělování konsensu vycházelo z předpokladů, které se později ukázaly mylnými. Názoru tomuto nemohl nss přisvědčiti.
Řízením kolaudačním má podle § 96 mor. vod. zák. býti zjištěno, zda provedené vodní dílo bylo provedeno ve shodě s konsensem; nedostatky a odchylky při tom shledané má úřad odstraniti. Jiného účele řízení toto nemá a nemá proto v předpise tomto opory právní názor žal. úřadu, že předpisem tím má vodoprávnímu úřadu býti umožněno působiti na takové provádění projektu, které by odpovídalo předpisům § 79 mor. vod. zák., a to i tehdy, když předpoklady, z nichž se při povolování vodního díla vycházelo, se ukázaly mylnými. Že předpis § 96 mor. vod. zák. nemá smyslu žal. úřadem hájeného, plyne nade vši pochybnost ze srovnání předpisu tohoto s předpisem § 97 čes. vod. zák., ježto sjednání nápravy v případech, v nichž při udělování konsensu se vycházelo z nesprávných předpokladů, je v čes. vod. zákoně upraveno specielním předpisem § 89 a tedy ani předpis § 97 čes. zák. vod., jehož text je úplně shodný s předpisem § 96 mor. vod. zák., nemůže míti smyslu žal. úřadem hájeného. Nemohlo tedy řízení kolaudačního ani podle mor. vod. zák. býti použito k tomu, aby odstraněny byly škodlivé účinky vodního díla řádně povoleného jen proto, že při jeho konsentování se vycházelo z nesprávných předpokladů.
Přes to však, že názor žal. úřadu ve příčině významu řízení kolaudačního není ve shodě s § 96 mor. vod. zák., nemohl nss nař. rozhodnutí z tohoto jediného důvodu zrušiti pro nezákonnost dokud nezjistil, zda nař. rozhodnutí nezůstává opřeno o ostatní důvody, jež žal. úřad k němu připojil.
Žal. úřad má za to, že řízení kolaudační nelze provésti, vzniknou-li pochybnosti o právní účinnosti konsensu, a že tedy v prvé řadě jest odstraniti tyto pochybnosti. Názor tento nelze označiti za nezákonný, ježto má-li řízení kolaudační za účel zjistiti shodu provedeného vodního díla s »uděleným povolením«, musí tu v prvé řadě takové povolení býti. Tvrdí-li tedy některý účastník, že tu platného vodoprávního povolení není, ať již proto, že nebylo vůbec vydáno, nebo že je stiženo takovou vadou, která zakládá jeho absolutní zmatečnost nebo konečně proto, že bylo vydáno bez přibrání jeho jako strany k tomu oprávněné, a že je tedy proti němu neúčinné, a uplatňuje-li tedy námitkami takovými, že chybí právní základ řízení kolaudačního, musí se úřad vypořádati nejdříve s těmito námitkami, než přikročí k zodpovědění otázky, bylo-li projektované dílo provedeno tak, jak bylo konsensem povoleno.
V daném případě uznal žal. úřad vodoprávní konsens z r. 1913 vůči zmíněným třem obcím neúčinným, jak plyne z děje, v podstatě z toho důvodu, že obce ty nebyly tehdy k vodoprávnímu řízení pozvány, ani vyhláška býv. okr. hejtmanství v Novém Jičíně ze 3. června 1912 nebyla v obcích těch uveřejněna, obce se řízení toho také nezúčastnily a nebyla jim k podání námitek stanovena lhůta zvláštním výměrem.
Zkoumaje otázku, zda vodoprávní konsens z r. 1913 byl proti zúčastněným obcím právem prohlášen za neúčinný, musil n$s přihlédnouti k předpisům §§ 81—83 mor. vod. zák. V § 81 cit. zák. vyslovena je zásada, že není-li proti projektovanému vodnímu dílu překážek z ohledů na zájem veřejný, má nastoupiti další řízení, které je zpravidla řízením vyzývacím, výjimečně pak řízením zkráceným. Náležitosti řízení vyzývacího (ediktálního) normuje předpis § 82, jímž o publicitu zamýšleného vodního díla je postaráno jednak tím, že vyhláška o projektovaném vodním díle se uveřejní v dotyčných obcích a v obcích bezprostředně sousedících, a kromě toho třikráte v zemských novinách, určených pro úřední vyhlášky, jednak tím, že vedle zástavních věřitelů a osob, kterým příslušejí dřívější práva služebností k dotyčným pozemkům, se žadateli a interesentům úřadu známým vyhláška ta zvláště doručí. Kromě toho ustanoví se neznámým interesentům nebo oprávněncům, jakož i těm, na něž zvláštní vyrozumění bylo řízeno, jimž však toto nemohlo býti doručeno, kurátor. Naproti tomu jest podle § 83 mor. vod. zák. zkrácené řízení vodoprávní zavésti tenkráte, jsou-li všichni účastníci známi a je-li jejich bezprostřední vyrozumění možno, dále jedná-li se o podnik zřejmě menší důležitosti. V řízení tomto odpadá veřejná vyhláška v zemských novinách, vyhlášku uveřejniti jest toliko v dotyčných obcích a pozvati jest žadatele, jakož i jiné známé interesenty ke komisionelnímu řízení, které jest stanoviti na dobu nejdéle 4 neděl. V obou případech a sice jak při řízení podle § 82, tak i při řízení podle § 83 jest námitky, které již dříve nebyly uplatněny, uplatniti nejpozději při komisionelním řízení, ježto jinak se má za to, že účastníci se zamýšleným podnikem a potřebným odstoupením nebo zatížením pozemkového vlastnictví souhlasí a nález se vydá bez ohledu na námitky později vznesené. Toliko při zkráceném řízení vodoprávním jest podle § 83 odst. 2 vod. zák. zůstaveno oněm účastníkům, kteří ke komisionelnímu řízení nebyli pozváni vůbec, nebo jimž pozvání nebylo doručeno aspoň 8 dní přede dnem komisionelního řízení, a kteří ke komisi se nedostavili, podati případné námitky písemně nebo ústně ve 14denní lhůtě úřadem stanovené.
Z ustanovení §§ 82 a 83 mor. vod. zák. je především zřejmo, že na rozdíl od ustanovení jiných vodních zákonů a zejména na rozdíl od předpisu § 83 čes. vod. zák. nastává prekluse všech námitek neuplatněných nejpozději při komisionelním řízení, resp. ve lhůtě podle § 83 odst. 2 mor. vod. zák. Ježto pak i mor. vod. zákon spočívá na ochraně existujících již vodních práv (arg. § 79 lit. d) a § 93 lit. a), dlužno v předpisech §§ 82 a 83 spatřovati vyjádřenu zásadu, že zákon chce chrániti všechna dosavadní vodní práva a sice i vodní práva těch interesentů, kteří úřadu nejsou známi, a že pečuje o to, aby i tito neznámí interesenti měli možnost o prováděném vodoprávním řízení zvěděti a svoje práva obhájiti. Pečuje o to tím, že jako pravidlo předepisuje řízení vyzývací (§§ 81 a 82) s uveřejněním vyhlášky nejen v dotyčných obcích, nýbrž i v obcích bezprostředně sousedících a v úředních zemských novinách, a pokládá publicitu takto provedenou za dostatečnou garancii, aby nejen umožněna byla interesentům ochrana jejich práv, nýbrž, aby i umožněno bylo podnikatelům vodních děl provedení vodních staveb a využití vodních zdrojů k účelům hospodářským.
Řízení zkrácené podle § 83 mor. vod. zák. má, jak již uvedeno, nastoupiti jen výjimečně a sice jedině tehdy, jsou-li všichni interesenti známi, dále jedná-li se o projekt menší důležitosti. I v tomto řízení zkráceném však zákon předepisuje uveřejnění vyhlášky »v dotyčných obcích«, a pozvání podnikatele, jakož i jiných známých účastníků k řízení komisionelnímu. Oněm účastníkům, kteří ke komis. řízení nebyli pozváni, nebo kterým obeslání nebylo doručeno aspoň 8 dnů přede dnem řízení, a kteří se k řízení nedostavili, zůstává vyhraženo uplatniti své námitky ve 14denní lhůtě, jež k tomu cíli úřadem má býti stanovena.
Podstatnou náležitostí zkráceného řízení vodoprávního je uveřejnění vyhlášky v dotyčných obcích. Mor. zák. vod. nařizuje sice i při zkráceném řízení vodoprávním, aby k řízení pozváni byli vedle žadatele i známí interesenti, leč opominutí této náležitosti nemá za všech okolností za následek zmatečnost řízení, ježto zákon sám stanoví, aby interesentům; ke komis. řízení nepozvaným a interesentům, kteří pozvání neobdrželi aspoň
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 53 8 dní přede dnem řízení, stanovena byla dodatečná lhůta k podání případných námitek. Byla-li tedy taková lhůta stanovena, nemá nedostatečné obeslání interesentů za následek zmatečnost řízení. Naproti tomu nutno uveřejnění vyhlášky o řízení komisionelním v dotyčných obcích považovati ohledně oněch interesentů, kteří ke komis. řízení nebyli individuelně pozváni a kteří se řízení toho nesúčastnili. za onu nezbytnou míru publicity, kterou zákon vodní považuje za nutnou, aby vodní práva interesentů byla před zamýšleným podnikem chráněna. Jde-pak jen o to stanoviti, které obce považovati jest za »dotyčné obce« ve smyslu cit. zákonného předpisu. Zástupce st-lky precisoval při veřejném ústním líčení svoje stanovisko v ten rozum, že výrazem »v dotyčných obcích« dlužno rozuměti toliko obce v jejichž obvodu se projektované vodní dílo zřizuje, a že tedy nebylo potřebí vyhlášku o komisionelním řízení o projektu na odběr vody pro cementárnu ve Št. uveřejňovati v obcích S., Z. a A. Je sice pravda, že judikatura ss-u stála na právním stanovisku, že »dotyčnými obcemi« ve smyslu § 83 čes. vod. zák. rozuměti jest ony obce, na něž se projektované vodní dílo vztahuje (srov. Budw. A 3893, resp. Budw. A 11887), leč nss nemohl se — i když mor. vod. zák. v § 83 mluví rovněž o »dotyčných obcích« — s tímto právním názorem, jejž zastává i Páce (srov. Mayrhofers Handbuch für den polit. Verwaltungsdienst vyd. 1901 V. sv. str. 1370 a 1371) ztotožniti.
Má-li ochrana, kterou vodní zákon dosavadním vodním dílům poskytuje proti projektovaným vodním dílům novým, býti účinná, nutno požadovati aspoň tolik, aby se známosti o projektovaném vodním díle dostalo oněm interesentům, kteří úřadu jsou známi, anebo aspoň aby známost ta byla umožněna oněm interesentům, jejichž práva by podle okolností případu a podle předvídatelných důsledků projektovaného vodního díla (srov. § 79 lit. b) a c) mor. vod. zák.) mohla býti dotčena. Nss má za to, že má-li veřejná vyhláška o vodoprávním řízení býti náhradou individuelního pozvání vodoprávních interesentů ať již úřadu jsou známi či nikoli, musí vyhláška ta býti uveřejněna v oněch obcích, v nichž vodní dílo může projeviti účinky dotýkající se oněch známých nebo aspoň předvídatelných interesentů.
To tedy pro konkrétní případ znamená, že vyhláška okr. hejtmanství v Novém Jičíně ze 3. června 1912 měla býti uveřejněna v obcích S., Z. a A. jenom v tom případě, bylo-li možno vzhledem k okolnostem konkrétního případu a zejména vzhledem k možným účinkům projektovaného odběru vody z potoka B.-ského pro cementárnu ve Št. důvodně předpokládati, že by odběrem tím mohla vodní práva interesentů v těchto obcích a tedy i právo obcí těch na ponechání nezbytně potřebné vody ve smyslu § 19 mor. vod. zák. býti dotčena. Jenom za splnění těchto předpokladů mohl by vodoprávní konsens z r. 1913 vůči zmíněným třem obcím býti prohlášen za neúčinný. Žal. úřad však daný případ s těchto hledisek neřešil vycházeje z právního názoru, že rozhodnou je okolnost, zda zákonem chráněné zájmy jmenovaných obcí byly projektem st-lčiným skutečně dotčeny nebo ohroženy, a že nepříznivé důsledky projektovaného vodního díla st-lčina na vodní práva obcí těch (§ 19 mor. vod. zák.) by mohly býti i v řízení kolaudačním odstraněny. Názor tento je však mylný, jak již svrchu bylo dovoženo, a nezbylo proto než nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11286.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1045-1051.