Č. 11277.


Pojištění nemocenské: * Kancelářský praktikant soudní, který nahražuje kancelářského pomocníka a pobírá za to denní plat, pohléhá nemocenskému pojištění.
(Nález ze dne 15. května 1934 č. 11202/32.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3157/24.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Prostějově proti zemskému úřadu v Brně o nemocenské pojištění kancelářského praktikanta.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Prostějově z 25. března 1931 bylo vyhověno odvolání presidia vrch. soudu v Brně z platebního výměru okr. nemoc. pojišťovny v Prostějově ze 3. února 1928, pokud jím bylo předepsáno pojistné nemocenské za Františka G. za dobu od 15. června 1925 do 26. března 1927 částkou 359,10 Kč, a dotyčná část platebního výměru zrušena s tímto odůvodněním: Podle § 2 zák. č. 221/1924 Sb. jest pojištěním povinen ten, kdo vykonává práce neb služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Poměru takového u kancelářských praktikantů soudních není, poněvadž podle nař. min. sprav. z 18. července 1897 č. 170 ř. z. připouštějí se toliko k praxi, státu však nevzniká nárok na to, aby mu skutečně konali službu. Nárok ten je podstatnou značkou služební smlouvy neb poměru, a není-li onoho nároku, není tu ani služebního poměru nezbytného pro posouzení pojistné povinnosti. Okolnost, že František G. byl podle dekretu službou a nikoliv jen praxí přidělen okr. soudu v Plumlově, že pobíral po dobu, kdy konal kancelářské práce, denní plat, neb že vrchní soud se dotazoval, jak se chová, nemá vlivu na posouzení poměru jeho vůči státu, poněvadž poměr ten nelze snad posuzovati individuelně podle znění dekretu, nýbrž nutno bráti zřetel na všeobecný předpis upravující poměr této kategorie vůči státu. Předpisem tím je zmíněné již nař. min. sprav. a v důsledku něho vydaný interní výnos min. sprav. z 18. října 1923, podle nichž jedině lze poměr Františka G. určovati.
Odvolání okr. nemoc. pojišťovny v Prostějově z tohoto výměru zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím nevyhověl a potvrdil výměr okr. úřadu z jeho důvodů.
O stížnosti uvážil nss toto:
Spornou otázku pojistné povinnosti Františka G. posoudil žal. úřad podle § 2 odst. 1 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. Stížnost nedává nssl-u podnětu, aby zkoumal, zda jsou splněny předpoklady pro užití tohoto zák. na sporný případ.
Podle cit. § 2 odst. 1 jest pojištěním povinen a podle tohoto zák. pojištěn, kdo v republice Čsl. vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského (volontérského, praktikantského) a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. K založení pojištění podle tohoto předpisu jest, jak nss ustáleně judikuje, zapotřebí jednak konání prací nebo služeb, jednak právního titulu, t. j. uzavření smlouvy služební (učňovské). Vyžaduje se tedy, aby došlo k projevu souhlasné vůle, t. j. se strany zaměstnance nabídky konati práce nebo služby a se strany druhé, v daném případě justiční správy, přijetí této nabídky. Takovým vzájemným souhlasem projevu vůle obou stran vzniká smluvený poměr služební, z něhož pak přirozeně vyplývají práva a povinnosti pro obě strany smluvní a tedy i nárok justiční správy na vykonávání určitých prací zaměstnancem.
Stěžující si pojišťovna hájila v řízení správním, zejména i v odvolání z rozhodnutí okr. úřadu, právní názor, že poměr Františka G. k justiční správě dlužno posuzovati podle skutečných úkonů pracovních a služebních vůči presidiu vrch. soudu v Brně a nikoliv podle jeho titulu, a dovozuje, že podle konaného šetření byl G. kancelářským praktikantem ve vlastním slova smyslu jen, dokud neměl vůči státu mzdových nároků, zaručených mu dekretem, dokud nekonal práce pro stát na podkladě služebního poměru, čemuž podle názoru pojišťovny tak bylo v době, za kterou mu bylo předepsáno pojistné. Znaky služebního poměru a služební podřízenosti z tohoto poměru plynoucí spatřovala stěžující si strana zejména v tom, že podle dokladů připojených ke správním spisům František G. byl službou přidělen k okresnímu soudu v Plumlově, byl mu přikázán denní plat s rodinnými přídavky, kteréžto požitky mu byly přiznány výslovně s podmínkou, že bude u tohoto soudu nahražovati pomocnou sílu kancelářskou, že presidium vrchního soudu se dotazovalo, jak se G. osvědčil v pomocné službě kancelářské a okr. soud v Plumlově hlásil, že konal pomocnou službu kancelářskou s velmi dobrým prospěchem.
Stížnost vidí nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že žal. úřad stojí na stanovisku, že je lhostejno, jakou práci koná člověk, jenž byl přijat za kancelářského praktikanta a do této kategorie byl zařazen, přehlížejíc, že zákon č. 221/1924 Sb. jest založen právě na individuelním posudku práce osoby, o kterou jde, a dovozuje ve shodě s vývody stěžující si strany přednesenými během správního řízení, že v daném případě jde o konání služby kancelářského pomocného zaměstnance za mzdu na základě smlouvy služební.
Nss již opětovně zdůraznil, že otázka, zdali jsou dány předpoklady smlouvy služební, jest otázkou skutkovou, kterou nutno posouditi podle skutkových okolností toho kterého případu, tedy individuelně. Nař. min. sprav, z 18. července 1897 č. 170 ř. z. »o personálu kanceláře soudní«, jedná v §§ 19 a násl. o přípravné službě pro zkoušku kancelářskou, upravuje zde podmínky připuštění uchazečů, způsob a trvání přípravné služby, mající umožniti kancelářskému praktikantovi, aby se seznámil se všemi odvětvími kancelářské služby soudní (§ 25 odst. 3 a 4). Nař. to neobsahuje však nikde právního hodnocení poměru kancelářského praktikanta ke státu, aniž poměr upravuje tak, že by se podle toho dala posouditi existence služebního poměru, ba připouští různé modifikace tohoto poměru, tak zejména stanoví v § 28, že kancelářskému praktikantovi může býti povolen denní plat, jestliže jeho činností je nahrazen kancelářský pomocník.
Tvrdila-li tedy strana a dokazovala-li dekrety orgánů justiční správy, že František G. v kritické době konal práce kancelářského pomocníka s nárokem na mzdu, pochybil žal. úřad, když odepřel posouditi případ individuelně podle okolností případu a setrval na názoru, že poměr ten nelze posuzovati individuelně, nýbrž nutno bráti zřetel na všeobecný předpis upravující poměr této kategorie vůči státu. Veden jsa takto nesprávným názorem úřad opomenul v rámci námitek uplatňovaných okr. nemocenskou pojišťovnou posouditi podstatu poměru podle okolností případu, nezbylo proto nežli nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Vývody stížnosti dovozujícími, že i poměr kancelářského praktikanta, vyčerpávající se v přípravě ke zkouškám kancelářským (§ 25 cit. nař.), o němž nss jednal v nál. Boh. A 3157/24, za nového právního stavu, založeného zák. č. 221/1924 Sb., podléhá pojistné povinnosti podle tohoto zák., nemohl se nss vzhledem k předpisu §§ 5 a 6 zák. o ss zabývali, poněvadž, jak uvedeno, stěžující si strana v odvolání se takto nehájila, naopak zastávala právní názor, že G. podléhal pojištění podle zák. č. 221/24 Sb. až v době, kdy konal práce pro stát za mzdu.
Citace:
Č. 11277.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1027-1029.