Č. 11281.

Vodní právo. — Řízení před nss-em: * I. Rozhodnutí vodoprávního úřadu o otázce, zda stavba nějaká spadá pod pojem stavby podnikané z prostředků státních nebo zemských ve smyslu § 52 čes. vod. zák., podléhá přezkoumání nejvyšším správním soudem. — II. * Stavby podnikané okresem, obcí nebo vodním družstvem nemají povahu staveb podnikaných z prostředků státních nebo zemských ve smyslu § 52 čes. vod. zák. ani tenkráte, když se uvedeným korporacím k provedení těchto staveb dostalo podpory státní nebo zemské.
(Nález ze dne 16. května 1934 č. 10220.)
Věc: Bedřiška B. a spol. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. okres T. Dr. Jaroslav Vorel, vrch. rada pol. správy v Trutnově) o příspěvky k nákladům regulace potoka.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V roce 1926 předložila osk v Úpici osp-é v Trutnově projekt na regulaci potoka R. a žádala za provedení řízení vodoprávního a hlasovacího. Vypsavši o projektu tomto řízení hlasovací ve smyslu § 54 vod. zák. a řízení provolací ve smyslu § 82 vod. zák. a provedši řízení to ve dnech1 25., 26., 27. a 31. května až 4. června 1926 vydala osp v Trutnově Rudolfu J. v O. (předchůdci dnešního st-le Sylvestra H.) a st-lce Františce V. v O., kteří se v předchozím řízení vyslovili proti projektu, nález ze 14. prosince 1926 č. 25498, jímž zmíněná osp rozhodla ve smyslu §§ 54 až 56 vod. zák., že i Rudolf J. v O. a Františka V. v O. jsou povinni k podniku přistoupiti a určitým obnosem k jeho provedení podle oceněné výše jejich zájmů přispěti. Podotčeno, že ohledně výše tohoto obnosu bude s nimi po přesném zjištění celého nákladu jednáno obecním úřadem, a nebude-li dosaženo dohody, bude výše jejich pří-
52* spěvků určena zvláštním výměrem. Ostatním zájemníkům, kteří se při zmíněném hlasovacím řízení nevyslovili proti provedení regulace potoka R., mezi nimi i všem ostatním dnešním st-lům, vydán byl nález ze 14. prosince 1926 č. 32936, jímž osk-i v Opici ve smyslu § 86 vod. zák. bylo uděleno vodoprávní povolení k provedení úpravy potoka R. v délce 7,382 km v obvodu kat. obce R., B., Z. a O. podle předloženého projektu za podmínek v nálezu tom blíže uvedených.
Výměrem ze 13. června 1928 vyslovila pak osp v Trutnově, že nález ze 14. prosince 1926 č. 25498 a nález z téhož dne č. 32936 nabyly moci práva.
Výměrem okr. úřadu v Trutnově z 28. srpna 1929 byl dnešním st-lům předepsán příspěvek k nákladům regulace potoka R. V důvodech poukazuje úřad mezi jiným na pravoplatnost vodoprávních nál. ze 14. prosince 1926 č. 25498 a č. 32936, pak na to, že se okres. výbor v Trutnově vzhledem k tomu, že se s prováděním regulačních prací v I. sekci již začalo, usnesl na tom, aby podle § 45 vod. zák. byl všem zájemníkům prováděné úpravy předepsán příspěvek podle zájmové hodnoty chráněného majetku všech zájemníků a rozpočteného nákladu po odečtení zemského a státního příspěvku. Na to se v cit. výměru uvádí výše rozpočteného stavebního nákladu (1456000 Kč), dále výše státního příspěvku (40%) a příspěvku zemského (30%) v celkovém obnose 1019200 Kč a dospívá se k resultátu, že zájemníkům zbývá hraditi zbytek ve výši 436800 Kč. Na to se uvádí, že zájmová hodnota chráněného majetku zájemníků v první sekci oceněna byla na 1100149 Kč jakožto cena meliorační, a že podle rozpočtu připadá na zájmovou hodnotu chráněného majetku oceněného na každých 1000 Kč příspěvek 397,04 Kč. Podle tohoto klíče byl pak určen jednotlivým st-lům příspěvek.
Odvolání, která st-lé proti nálezu tomuto podali, byla nař. rozhodnutím zamítnuta a platební příkazy byly potvrzeny, při čemž tyto platební příkazy byly doplněny výrokem, že není-li strana spokojena s rozhodnutím vodoprávního úřadu (okr. úřadu v Trutnově), ať již v konstatování patrného užitku či ve stanovení příspěvku, může se obrátiti k soudu se žádostí za definitivní rozřešení obou sporných otázek.
O stížnostech uvažoval nss takto:
Předmětem sporu je otázka, zda st-lé jsou povinni resp. v jaké výši jsou povinni hraditi část nákladů na regulaci potoka R. Úřady obou stolic zodpověděly otázku tuto kladně a zároveň stanovily číselně výši těchto příspěvků. Kdežto však úřad I. stolice neopřel svůj příkaz výslovně o žádné ustanovení zákona a jen z předchozího řízení vychází, že měl na mysli ustanovení §§ 54 a násl. vod. zák., jednajících o vodních družstvech, odůvodnil žal. úřad v nař. rozhodnutí povinnost st-lů výslovně a výhradně ustanovením § 52 vod. zák.
Ustanovení toto zní: »Koná-li se z důchodů říšských nebo zemských stavba nějaká z příčiny užívání vody, někam jí vedení, nebo z příčiny uchránění se před vodou, a přináší-li stavba taková držitelům pozemků vedlejších nebo vedlejších zřízení vodních patrný užitek, aneb odvrací-li od nich znamenitou škodu, tedy mohou dotčení držitelé, i když tu nejsou výminky, pod kterými se může pozemek podle § 365 o. z. o. vyvlastniti, pořadem správním přidržováni býti, aby na stavbu přiměřeně přispívali. — Zdali ta stavba řečeným držitelům znamenitý užitek přináší, aneb znamenitou škodu od nich odvracuje, též mnoho-li mají přispívati, vyhledá a vyřkne se způsobem správním, a nebyly-li by s tím spokojeni ti, jichž se týče, vyřkne a ustanoví to soudce (§ 26 zák. říš.).«
Vzhledem k druhému odstavci tohoto zák. ustanovení dlužno předem zkoumati, zda resp. do jaké míry je nss příslušný nař. rozhodnutí přezkoumati, kdyžtě podle § 3 lit. a) zák. o ss jsou z příslušnosti jeho vyloučeny záležitosti, o kterých náleží rozhodovati řádným soudům.
Správní úřad maje rozhodovati podle § 52 odst. 2 vod. zák. musí si zodpověděti tyto otázky: 1. zda jde o stavby k účelům užívání, svádění nebo hrazení vod, konané z prostředků říšských nebo zemských, 2. zda držitelům sousedních nemovitostí nebo sousedních vodních děl, jimž hodlá příspěvek uložiti, přináší stavba znamenitý užitek neb od nich odvrací znamenitou škodu, 3. jaká je přiměřená výše náhrady.
Podle výslovného znění § 52 odst. 2 vod. zák. náleží o posléze uvedených dvou otázkách, nespokojí-li se strana s výrokem úřadu správního, rozhodnouti řádnému soudu. Avšak právě proto, že zákon výslovně jen rozhodování o posléze uvedených dvou otázkách přenechává řádným soudům, nemůže toto výjimečné kompetenční ustanovení býti rozšiřováno také na otázku prvou; naopak tuto otázku řeší si výhradně a s konečnou platností úřad správní a proto také jeho rozhodnutí o této; otázce podléhá přezkoumání nss-em, aniž tomuto soudu v tom brání předpis § 3 lit. a) zák. o ss.
Musil se proto nss také v daném případě zabývati otázkou, zda regulace potoka R. měla povahu stavby k účelům užívání, svádění neb hrazení vod, konané z prostředků říšských nebo zemských ve smyslu § 52 čes. vod. zák., avšak musil se také omeziti výhradně na zkoumání této otázky.
Žal. úřad prohlásil nař. rozhodnutím stavbu tu za stavbu takto kvalifikovanou proto, že projektantu , jímž jest okres Úpice, se dostalo 40% podpory státní a 30% podpory zemské. Žal. úřad pokládá tedy za směrodatnou okolnost, že stát a země poskytly stavebníku podporu v celkové výši 70% stavebního nákladu, kdežto okolnost, že jako subjekt, jenž stavbu podniká, oproti vodoprávním úřadům vystupoval okres, považuje za irelevantní. Naproti tomu namítají stížnosti, že povinnost k placení sporných příspěvků nemůže býti opřena o předpis § 52 vod. zák., ježto předpis ten se vztahuje jen na vodní stavby podniknuté státem neb zemí, kdežto v daném případě stavbu provádí okres. Stížnosti mají tedy za směrodatnou okolnost, zda stavbu provádí stát nebo země, kdežto skutečnost, že stát a země poskytly stavebníku podporu na úhradu stavebních nákladů, považuje za bezvýznamnou. Nss uznal toto zásadní stanovisko stížností správným.
Předpis § 52 čes. vod. zák. byl doslovně recipován z předpisu § 26 zák. z 30. května 1869 č. 93 ř. z. o právu vodním. Ježto cit. říšský zákon vodní v nadpise § 26 jedná o příspěvkové povinnosti soukromých majitelů k vodním stavbám na útraty státu nebo země, nutno míti za to, že zákon v textu § 26 stavbami podnikanými z prostředků říšských nebo zemských nerozumí nic jiného než stavby podnikané na útraty státu nebo země, tedy stavby podnikané státem nebo zemí jako podnikatelem, tedy na jeho účet a nebezpečí a také za jeho řízení a zodpovědnosti. Tomuto výkladu nasvědčuje i historický vývoj, zejména normál pro provádění vodních staveb, vydaný gubern. vyhláškou z 19. listopadu 1830 č. 49286, Sb. zák. prov. č. 252, jež rozeznávala jednak stavby vodní podnikané výlučně pro účely státní, jednak stavby podnikané výlučně pro účely soukromé, konečně stavby vodní, které třebaže se převážně podnikají z důvodů státních, přece jen také soukromníkům prospívají. V tomto posledním případě byli soukromí interesenti zavázáni k přiměřenému stavebnímu příspěvku. Povahu takovéhoto podnikatele neztrácí však stavebník — zejména okres, obec ev. jiná veřejnoprávní korporace — ani tím, jestliže se mu k provedení projektované stavby dostalo podpory se strany státu nebo země, zvláště stalo-li se tak z melioračního fondu, jak tomu bylo v daném případě. To plyne z následujících úvah:
Zákonem ze 4. ledna 1909 č. 4 ř. z. byla vláda zmocněna dáti podle dalších ustanovení tohoto zákona ze státního melioračního fondu finanční podpory mimo jiné i na to, aby snáze byly provedeny podniky zemí, okresů, obcí, nebo vodních družstev, jejichž účelem je chrániti nemovité vlastnictví od vodních škod. V § 7 pak se stanoví, že pro úpravu řek a potoků může býti z meloračního fondu poskytnut příspěvek ve výměře 40% nákladů min. orby schválených, je-li příspěvek adjacentů (resp. okresů, obcí nebo vodních družstev) obmezen na nejvýše 30%, a uhradí-li země zbytek nákladu. I zákon z 19. prosince 1919 č. 21 Sb. z r. 1920 mluví jen o podporách ze státního melioračního fondu. Třebaže úhrada nákladů podniků, které mají býti podporovány z melioračního fondu, má býti upravena zvláštní úmluvou mezi zúčastněnými činiteli (státní a zemskou správou jakož i zájemníky), a třebaže se státní správě vyhražuje určitý vliv (ostatně ryze kontrolní) na provádění a postup podniků těch (§ 3), nemění podpora státem nebo zemí podniku takovému poskytovaná nic na povaze podniku toho, podnik ten zůstává i nadále podnikem korporace, jež vystupuje na venek jako jeho podnikatel, a nestává se podnikem prováděným z prostředků státních nebo zemských. Třebaže se tedy v daném případě okresu úpickému jako projektantu dostalo k úhradě nákladů regulace potoka R. podpory státní a zemské v celkové výši 70% stavebního nákladu, nelze projekt ten považovali za stavbu prováděnou z prostředků státních nebo zemských, jak to má na mysli § 52 čes. zák. vod. Nař. rozhodnutí, které je založeno na názoru opačném, je proto nezákonné a slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss, čímž padá ovšem také výrok o uložení příspěvků st-lům.
Otázkou, zda snad by bylo možno příspěvkovou povinnost st-lů opříti o některý jiný předpis vod. zák., se nss zabývati nemohl, ježto žal. úřad svůj výrok založil jedině na předpisu § 52 vod. zák. a s jiných hledisek svůj výrok neposuzoval (§ 5 zák. o ss.). Proto nemohl se nss zabývati ani dalšími námitkami stížností, ať již se týkají otázky, jaký význam mají pro st-le nálezy okr. úřadu ze 14. prosince 1926 č. 25498 a č. 32936, či otázky, jaký význam má prohlášení st-lů, učiněné v seznamu zájemníků, či konečně výše příspěvků a způsobu, jakým k určení příspěvků jednotlivých st-lů došlo.

Citace:

Č. 11281.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1035-1039.