Č. 11020.

Řízení správní. — Řízení před nss-em. — Vodní právo: Podstatnou vadností ve smyslu § 6 zák. o ss je stiženo rozhodnutí úřadu (zemského ve věci vodoprávní), kterým úřad jednak odmítl rozhodovati o určitém nároku pro svou nepříslušnost a pro preklusi, jednak o nároku tom rozhodl meritomě.
(Nález ze dne 24. ledna 1934 č. 1284.)
Věc: Město J. proti zemskému úřadu v Praze o vodoprávní schválení projektu vodního družstva.
Prejudikatura: Boh. A 7518/28, 10425/33.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnosí řízení.
Důvody: Vodní družstvo pro Č. a okolí předložilo okr. úřadu v Hradci Králové projekt na dodatečné odvodnění pozemků ve svém obvodu s doplňkem drenáže a úpravou potoka N.-ského v kat. obci R. se žádostí o jeho vodoprávní schválení. O této žádosti zahájil okr. úřad v Hradci Králové podle §§ 17, 18, 19, 42, 83 a 84 vod. zák. stručné vodoprávní řízení. V příslušné vyhlášce bylo výslovně upozorněno také na ustanovení §§ 82 a 83 vod. zák. o podávání námitek. Podle protokolu sepsaného dne 3. července 1930 v Č., podal při komisionelním jednání zástupce stěžující si obce písemné prohlášení z 2. července 1930, ve kterém žádal: »aby dno a svahy potoka N.-ského v místech, kde tento křižuje cestu z R. do J., byly vydlážděny v délce asi 25 m po vodě i proti vodě (od silničního propustku), poněvadž v těchto místech jsou jímací studně pro vodovod města J. a ochranný pás stanovený v okruhu studní 50 m«. Dále žádal, aby v tomtéž ochranném okruhu byl svodný drén skup. 64 zajištěn tak, aby nemohl odssávati spodní vodu (drén se zabetonuje). Jinak proti projektu nic nenamítal. S meliorací souhlasil v předpokladu, že nebude míti škodlivý vliv na tyto studně v ohledu zásobení vodou.
K tomuto vyjádření zaujala komise toto stanovisko: Úpravou potoka N.-ského v těchto místech se dnešní poměry (dnes stojatá hnijící voda) daleko zlepší. Projektovaná meliorace odvádí povrchovou vodu a drenáž, která bude uložena do hloubky středně 1.15 m, nebude míti zásadního vlivu na vydatnost pramenů, které jsou 5 m pod povrchem (podle hloubky studní), na skalnaté spodině. Z ohledu veřejně zdravotního bude míti meliorace z okolního území nesporně vliv na zlepšení jakosti spodní vody. Z toho důvodu považuje komise požadavek zástupce města J. za neodůvodněný, ježto dlažba, která by měla býti provedena v žádaném úseku, měla by chrániti koryto potoka od jeho poškození vodou, což zde nemá významu, ježto, jak uvedeno již v technickém popisu, vyplývá z malého spádu malá rychlost vody. Co se týče požadavku o zajištění svodného terénu, jdoucího kolem studny, navrhla komise, aby mu bylo vyhověno tím, že styčné spáry budou zabezpečeny cementem.
Okr. úřad v Hradci Králové schválil výměrem z 8. července 1930 předložený projekt vodního družstva pro Č. a okolí vodoprávně, uznal v něm reprodukované stanovisko komise k požadavkům zástupce města J. za správné a schválil je. Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Praze odvolání, jež podala stěžující si obec z rozhodnutí první stolice, z těchto důvodů: Pokud jde o požadavek zřízení nové vodárenské studny, uplatňovaný v odvolání, jest z protokolu sepsaného při šetření dne 3. července 1930 patrno, že požadavek ten nebyl vznesen při místním vodoprávním řízení. Bylo pouze žádáno zatěsnění hlavníka a vydláždění koryta. Podle ustanovení §§ 82 a 83 zák. o právu vodním z 28. srpna 1870 č. 71 z. z. jest uplatňovati požadavky, resp. námitky nejpozději při místním komis, řízení, jinak k nim nelze přihlížeti. Proto nemůže bytí požadavek ten předmětem tohoto rozhodnutí, a nutno jej pro nastalou preklusi zamítnouti. Kromě toho se však dosud úbytek vydatnosti studen vlivem drenáže neprojevil a není důvodu, proč by mělo družstvo zřizovati obci J. novou studnu. V daném případě se nejedná o vedení vody tekoucí, nýbrž výhradně a určitě o vodu podzemní, jak u družstevní drenáže, tak u městské studny. Jedná se tedy o domnělý vliv odvedení vody podzemní opět na vodu soukromou podzemní, a nikoliv o vliv na vodu veřejnou a tekoucí. Není tu úřad vodoprávní příslušným. Kromě toho se jedná o vedení vody podzemní z vysokého (mělkého) horizontu, jež zdravotně jest závadná. Tato závadná voda bude drenáží odvedena, tím bude jímadlo městské bakterielně isolováno, a bude-li tu jaký vliv po stránce kvantity, bude vyvážen po stránce kvalitativní. Nad to jsou studny J.-ské tak daleko, že k nim vliv drenáže (jedná se při ní o zcela malou depressi hladiny) skoro určitě nedosáhne.
Uvažuje o stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení, musil nss především zjistiti pravý judikátní obsah nař. rozhodnutí.
Nař. rozhodnutím bylo vyřízeno žal. úřadem instančně odvolání, jež podala stěžující si obec z rozhodnutí první stolice. Podle stylisace enunciátu nař. rozhodnutí »Odvolání tomu nevyhovuji z důvodů v nař. výměru uvedených a z následující úvahy« jeví se nař. rozhodnutí na první pohled jen jako jeden judikátní výrok, zamítající odvolání z meritorních důvodů.
Po bližším přezkoumání nař. rozhodnutí nutno však konstatovati, že o požadavku obce, aby zúčastněnému vodnímu družstvu bylo uloženo zříditi vodárenskou studni, rozhoduje žal. úřad několika ve své podstatě samostatnými výroky. Na prvním místě je to výrok, jímž se tento požadavek zamítá (správně odmítá) z důvodu nastalé prekluse, ježto podle §§ 82 a 83 vod. zák. nebyl uplatněn při místním vodoprávním řízení. K tomuto výroku, opřenému o důvod čerpaný z práva procesního, připojuje však žal. úřad v nař. rozhodnutí souřadně (arg. verba »Kromě toho« ) výrok, založený na úvaze, že se dosud úbytek vydatnosti studen vlivem schválené drenáže neprojevil; zamítá jím tedy uvedený požadavek obce jako předčasný z důvodu věcného. Dále prohlašuje se zase žal. úřad jako úřad vodní za nepříslušný, aby o tomto požadavku rozhodoval, a to z té příčiny, že při něm jde o domnělý vliv odvedení podzemní vody opět na soukromou vodu tekoucí. Odmítá tedy o něm rozhodovati věcně z důvodu práva formálního. Přes to však koordinovaně s tímto výrokem (»Kromě toho . ..«) zamítá požadavek obce v dalším z důvodů meritorních. Z tohoto obsahu nař. rozhodnutí plyne, že o sporném požadavku obce žal. úřad rozhodl celkem čtyřmi výroky různé právní povahy. Výroky tyto jako judikátní sentence vedle sebe však obstáti nemohou, neboť vyslovil-li žal. úřad svou věcnou nepříslušnost rozhodovati o požadavku obce na zřízení studny vodním družstvem, pak nemohl o něm již vůbec věcně rozhodovati. Stejně nemohl o něm rozhodovati meritorně, odmítl-li jej z důvodů prekluse. Nelze přece logicky o určitém petitu odepříti rozhodnutí z důvodů formálních (nepříslušnost, prekluse), ale zároveň přes toto odepření pustiti se do zkoumání jeho věcné oprávněnosti a zamítnouti jej pak z důvodů meritorních. Rozhodnutí, obsahující takové vzájemně se vylučující výroky trpí samo o sobě vnitřním rozporem, který znemožňuje zjistiti skutečné právní stanovisko žal. úřadu k vznesenému petitu. Tím odňata jest i nss-u možnost, aby je mohl co do jeho zákonnitosti bezpečně přezkoumati.
Žal. úřad, který vydal takové rozhodnutí se vzájemné si odporujícími a logicky se vylučujícími výroky, porušil podstatné formy adm. řízení, k čemuž nss musí hleděti z povinnosti úřední (sr. Boh. A 7518/28 a 10.425/33). Nař. rozhodnutí bylo proto zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11020. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 327-330.