Č. 11 131.

Školství. — Samospráva obecní. — Církevní věci (Slovensko): * Předpis § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 sám o sobě nezakazuje politické obci, aby o své vůli hradila náklad na postavení budovy církevní školy.
(Nález ze dne 10. března 1934 č. 2405.)
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o rozšíření církevní školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V zasedání řím.-kat. školské stolice ve St. dne 19. dubna 1929 bylo usneseno dosavadní budovu a učitelské byty zbourati, odkoupiti dva sousední soukromé pozemky a na tomto komplexu vystavěti novou školu s tělocvičnou a byty pro učitele. Politická obec měla býti vyzvána, aby co budovatel a na základě 100letého práva povinný vydržovatel školy potřebné k provedení usnesení toho provedla. Po projednání věci v obecní radě a finanční komisi usneslo se obecní zastupitelstvo dne 16. června 1929, že obec školu dá vystavěti na pozemku dosavadních škol, aniž by žádala změnu katolického rázu školy.
Okr. výbor v Levicích, jemuž usnesení to bylo obcí ke schválení předloženo, zrušil je výměrem z 9. října 1930 z toho důvodu, že nebyly dodrženy předpisy o finančním hospodářství obcí.
Po novém projednání věci obecní radou (6. února 1931) a obecní finanční komisí (6. února 1931) usneseno ve schůzí obecního zastupitelstva dne 10. února 1931 za přítomnosti více než 2/3 členů 13:2 hlasům (plus 2 nehlasující) toto: »Obecní zastupitelstvo za předpokladu, že řím.-kat. církev pro školu odkoupí sousední dva stavební pozemky a na stavbu přiměřenou subvenci obdrží, dá na dvoře nynější řím.-kat. školy a na sousedních pozemcích postaviti 6ti třídní školu, nynější školy upraví na učitelské byty a pro správce škol dá postaviti nový byt. Stavby ty dá provésti podle projektu architekta Rud. C. a na pozemcích základiny řím.-kat. školy s rozpočtovým nákladem 670 000 Kč. Vlastnické právo ponechá obec i nadále řím.-kat. školské základině. Stavební náklad čítaje v to i státní subvenci, bude obec krýti půjčkou u Zemské banky v Praze ve výši 670 000 Kč na 4 1/2%, splatnou v 50 letech. (V dalším uvedeny detaily provedení a splacení zápůjčky.) Za půjčku usneseno dáti do zástavy pozemkový majetek obce.«
Usnesením okr. výboru v Levicích z 8. května 1931 bylo uvedené usnesení obecního zastupitelstva schváleno, avšak zmíněné usnesení okr. výboru bylo předsedajícím okr. náčelníkem ve smyslu § 97 org. zák. a s hlediska § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 zastaveno a předloženo zemskému presidentu.
Výměrem z 9. června 1931 zrušil zem. úřad v Bratislavě z moci svého dozorčího práva usnesení okr. výboru z 8. května 1931 z toho důvodu, že »vyřešení daného případu nespadá do kompetence okr. výboru, nýbrž okr. úřadu, poněvadž nejde tu o vyřešení otázky hospodářsko-finanční ve smyslu zák. č. 126/20 Sb., resp. zák. č. 125/27 Sb., ale jde tu výlučně o vyřešení právní otázky, zda obecní zastupitelstvo bylo oprávněno zavázati se k úhradě nákladu spojeného s výstavbou nové církevní školy. Ježto se však touto věcí zabýval okr. výbor a o ní i ineritorně rozhodoval,, osvojil si tím pravomoc, která mu nenáleží, v důsledku čehož muselo býti rozhodnutí to jako zmatečné zrušeno«. K výměru připojeno poučení, že jest v postupu instančním konečným. Odvolání proti němu podáno nebylo.
Výměrem z 25. června 1931 zrušil na to okr. úřad v Levicích na základě své dozorčí pravomoci, plynoucí z § 31 zák. čl. XXII:1886, usnesení obecního zastupitelstva v St. z 10. února 1931 z těchto důvodů: »Vydržovatelem školy jest ten, kdo ve smyslu platných předpisů jest oprávněn dotyčnou školu spravovati. To plyne z ustanovení § 9 zák. čl. XXVIII:1876, podle kterého obecní školy podléhají politickým obcím a školy církevní obcím náboženským. Tyto poslední zřejmě i tehdy, jsou-li ve skutečnosti vydržovány obcí politickou. Vydržovatelem řím.- kat. školy ve St. jest řím.-kat. církev, resp. její věřící ve St., zastoupení školskou stolicí. Církev sama a nikdo jiný zodpovídá za stav školy podle § 15 zák. čl. XXXVIII:1868. Z toho ovšem nikterak neplyne, že by stavební a udržovací náklady školy měla hraditi církev. Jest možný takový právní stav, že udržovatel-církev má nárok vůči třetí osobě, aby jí tyto náklady zcela nebo z části hradila. Řím.-kat. školská stolice tvrdí, že tu jde právě o tento případ a že touto třetí osobou jest obec St., tedy že tato jest povinna pro školu a učitelský personál budovy stavěti, tyto a školu udržovati, a to vždy v rozsahu přiměřeném potřebě, jak se toho času jeví. Názor tento opírá se o zmíněnou stať zápisnice o kanonické visitaci. Aniž by bylo nutno zkoumati, zda tato zápisnice v předpokladu, že by závazky stanovila, byla podepsána zástupcem obce a tedy zda má ráz dvoustranné smlouvy, konstatuje text této stati pouhou skutečnost postavení a udržování školy. Tvrzení, jako by zmíněná stať konstruovala anebo byla založila nějakou povinnost obce, v samém jejím textu ani jinak opory nemá. Zmíněný názor opírá se ještě o odůvodnění, podle kterého řím.-kat. církev více než 100letým — možno říci od nepaměti — ususem vydržela právo vůči obci, resp. povinnost obce na stavbu školní budovy. Ani tato konstrukce neobstojí. Jak uvedeno, jde o školu, vydržovanou výlučně z obecních prostředků, tedy o školu z kategorie, o níž prohlásil odst. 1 § 25 zák. čl. XXXVIII:1868, že školy takové nemají býti dále považovány za církevní. Výjimku z tohoto předpisu povolil obcím odst. 2, aby školy již stávající a do té doby z obecních prostředků udržované i nadále mohly podporovati. Zákon neobmezil obce ve lhůtě co do zastavení dobrovolné podpory, ale nezadatelně jim vyhradil svobodnou vůli kdykoliv podporu zastaviti. Tato svobodná vůle obce jest obmezena toliko tím, že zastavení podpory konfesionální školy podle odst. 2 § 25 cit. zák. může se státi jen za současného splnění povinnosti obce podle § 23 cit. zák. Proti vůli zákonodárce nemohlo nastati a nenastalo vydržení práva na vydržováni církevní školy obcí, jakéžto právo školská stolice tvrdí. Z uvedeného jest viděti, že právní poměr řím.-kat. školy a obce ve St. upraven jest jedině ustanovením odst. 2 v § 25 cit. zák. a že obec nemá povinnost řím.-kat. ludovou školu podporovati. Mohlo by se namítnouti, že i když obec nemá povinnost školu podporovati, resp. ji stavěti, — a tu jde právě o to — má k tomu právo. K této námitce jest především všeobecně poznamenati, že zák. čl. XXXVIII:1868 jest vybudován, pokud se týče vydržování ludového školství, na zásadě, že na ludové školství mají býti vynaloženy obecní výdaje toliko na školy obecní. Odst. 2 § 25 povoluje z této zásady výjimečnou, jak již uvedeno, odvolatelnou praksi, v rozsahu obmezeném. Obmezená jest proto, že odst. 2 § 25 povoluje obcím výslovně toliko vydržování církevních škol. Pod pojem vydržování nemožno subsumovati náklady rozšíření a náklady stavební, nýbrž jen náklady vydržování školy již stávající: oprava školní budovy a jejího příslušenství, čištění, otop učeben, zařízení účelným nábytkem, pomůckami a pod. Že stavba a vydržování nejsou pojmy totožnými, resp. že pod pojem vydržování se nedá zahrnouti pojem stavby, dokazuje kromě běžného smyslu těchto slov i § 42 cit. zák., který praví o obecních školách, že stavba školského bytu a jeho udržování jest povinností obce. Zákon povoluje výjimky s úmyslem, aby kruh jejich se zužoval a nikoliv rozšiřoval a aby se tak skutečný stav co nejvíce přiblížil stavu zákonem zamýšlenému. Proto nemá obec právo překročiti výjimečně povolené vydržování církevní školy podle odst. 2 § 25 cit. zák. a nesmí církevní škole na základě tohoto ustanovení dávati více, tedy na př. školu a učitelské byty stavěti. Proto okr. úřad odmítá názor, který z prakse, odvolatelné podle nezadatelného volného rozhodnuti obce a povolené výslovně jen na vydržování školy v r. 1868 již stávající, chce si konstruovati právo na věčné vydržování a na stavbu církevních škol. Vzhledem k uvedenému seznal okr. úřad, že předmětné usnesení obecního zastupitelstva zavázalo by obec k nákladu spojenému se stavbou nové budovy církevní školy a učitelských bytů, tedy zavázalo by obec k závazku a plnění, které zákon z uvedených okolností zakazuje. Bylo proto právem podle § 31 obec. zák. z moci dozorčí usnesení to zrušiti.«
Odvolání podané předsedou řím.-katolické školské stolice do uvedeného rozhodnutí okr. úřadu bylo žal. úřadem nař. výměrem zamítnuto z důvodů uvedených v rozhodnutí 1. stolice. O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Usnesením obecního zastupitelstva ve St. z 10. února 1931 bylo rozhodnuto, že na 6 parcelách (z nichž 2 jsou ze 3/8 vlastnictvím obce a zbytek, jakož i 2 další vlastnictvím základiny církevní školy, do něhož přejdou i 2 další v soukromých rukách se nacházející), vystaví obec novou 6ti třídní řím.-kat. ludovou školu a budovu pro správcovský byt, jakož i že opraví dosavadní učitelské byty, úhrnným nákladem asi 670 000 Kč, který má býti opatřen obecní půjčkou.
Nař. rozhodnutím, potvrdivším v plném znění zákrok okr. úřadu, bylo pak ono usnesení obecního zastupitelstva, proti němuž odvolání nebylo podáno, z dozorčí moci na základě § 31 zák. čl. XXII:1886 zrušeno, a to po té stránce, že usnesení, že obec postaví, resp. opatří pro řím.-kat. školu novou školní budovu a učitelské byty, odporuje § 25 zák. čl. XXXVIII:1868, který po názoru úřadu převzetí takového závazku politickou obcí zakazuje. — Stížnost pak, nepopírajíc zásadní oprávněnost úřadu k takovému dozorčímu zásahu, namítá v prvé řadě, že je nezákonným, zbavuje-li se takto politická obec svobodného, autonomního rozhodování.
Nss shledal stanovisko stížnosti důvodným.
Z citace § 31 zák. čl. XXII:1886, na němž žal. úřad zakládá svůj zákrok, je zřejmo, že nešlo tu o nějaké rozhodnutí ve věci správy školské či kultové, nýbrž o rozhodnutí ve věci obecní. Nešlo tu však ani o dozorčí zákrok s hlediska novel o finančním hospodářství obcí, neboť úřad se těchto nedovolával a také rozpočtově věc nezkoumal, k čemuž by ostatně zemský, resp. okr. úřad ve smyslu těchto novel ani nebyl příslušným.
V tomto rámci ovšem odpadá zkoumání otázky, zda a pokud politickou obec váže povinnost ke znovuvybudování církevní školy. Zkoumá-li se pak v těchto mezích tenor důvodů zákroku žal. úřadu, spočívajících v tom, že § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 zakazuje politické obci hraditi náklady na postavení církevní školy, pak nelze důvody ty uznati zákonnými. Neboť cit. zákonný předpis nejen nějakého podobného výslovného zákazu neobsahuje — a takového bylo by třeba vzhledem k zásadnímu postavení obcí jako útvarů autonomních —, ale naopak připouští v odst. 2, že obec politická se může svobodně rozhodnouti, zda chce »dosavadní praxi« ve příčině vydržování církevních škol, stávajících již v r. 1868, nadále zachovati. Tento předpis svědčí tedy o tom, že se §em 25 zák. čl. XXXVIII:1868 nikterak nevylučuje právo obce jako tělesa samosprávného plynoucí ze zák. čl. XXII:1886, rozhodovati se o příspěvcích na jakékoliv nezakázané účele bez ohledu na formu a rozsah těchto příspěvků; na tom nic nemění předpis § 23 cit. zák. čl. úřadem též mimo to dovolaný, který pouze stanoví, kdy je politická obec povinna zříditi školu obecní, ba ani předpis § 15 o úřední deklaraci toho, že povinnost tato nastala.
Pokud by takovému usnášení bránily předpisy finančních novel, nemůže nss v této relaci zkoumati, ježto — jak bylo již podotčeno — z těchto hledisek úřad usnesení obecního zastupitelstva nezkoumal, ba ani zkoumati nebyl příslušný. Z uvedeného tedy plyne, že důvod zákroku žal. úřadu. nemá opory v zákoně; bylo proto nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu; zrušiti, podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalšími otázkami stížností rozvinutými, zda jest tu též nějaký nárok církve vůči. politické obci.

Citace:

č. 11131. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 616-620.