Zjišťování náhrady za vyvlastněné pozemky.

První soud stanovil k návrhu vyvlastnitelovu náhradu za jím vyvlastněné pozemky podle posledního způsobu jejich obhospodařování (jako louky).
Rekursní soud zvýšil náhradu s ohledem na to, že pozemků dá se použíti jako pozemků stavebních alespoň v budoucnosti, jelikož regulační plán města sahá právě až k pozemkům těm a že pozemky okolní na vyvlastněné pozemky takřka hraničící, již stavebními parcelami jsou.
Dovolacímu rekursu nejvyšší soud v rozhodnutí svém ze dne 28. ledna 1919 R I 18/18 nevyhověl uváživ:
Dle §u 4. zákona ze dne 18. února 1878 č. 30 ř. z. a §u 365. obč. z. musí vlastnictví věci za přiměřené odškodné býti postoupeno. Odškodnění jest vyměřiti nikoliv dle výnosu, nýbrž dle prodejní hodnoty. Při tom dlužno všechny pro stanovené odškodnění rozhodné okolnosti, z úřední moci vyšetřiti. Těmto zásadám vyhověv, ocenili rekursní soud vyvlastněné pozemky jako stavební parcely, ne váza v se tím, že užívány byly skutečně jako louky. Ze sond při stanovení odškodnění posudkem znalců není vázán, plyne jasně z §u 30. cit. zákona, dle něhož soud rozhoduje o odškodnění nejsa vázán průvodními pravidly. Ku stanovení obecné ceny dospěl soud rekursní srovnáním cen posud docílených a odpovídá cena ta daným poměrům úplně.

Citace:

Zjišťování náhrady za vyvlastněné pozemky. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 128-129.