České právo. Časopis Spolku notářů československých, 1 (1919). Praha: Spolek notářů československých, bez průběžného číslování stran
Authors:
= České právo, 1 (1919)
PDF

V nařízení o soupisu vkladů

ze dne 4. března 1919 čís. 110 jest mezera. Stanoví se totiž v něm, že seznam musí podati majitel vkladu osobně, po případě poslem, není však uvedeno (na rozdíl od nařízení ze dne 25. února 1919 čís. 85 a ze dne 12. března 1919 čís. 126 ohledně válečných půjček a cenných papírů), že seznam ten má podati také depositář, což jest důležito, poněvadž se zhusta stává, že strany skládají u právních zástupců peníze, jež notář, aby neležely ladem, ukládá pro ně na úrok a strana ani neví o tomto uložení, takže není dána možnost, aby vklady ohlásila. Tomu jest rovněž tak zejména při vkladech pozůstalostních, které teprve se mají rozděliti a o nichž ani strana, ani právní zástupce neb soud neví, kolik každému dědici neb odkazovníku připadne. Z tohoto důvodu mělo by nařízení doplněno býti tím, že by povinnost hlášení vkladů byla uložena též schovatelům.
Citace:
V nařízení o soupisu vkladů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 1, s. 15-15.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).