Důchod vdovy po zemřelém invalidovi, byl-li sňatek uzavřen po invaliditě. — Zemský úřad pro péči o válečné poškozence nepřiznal vdově důchod vdovský, ježto sňatek byl uzavřen po události zakládající nárok na důchod invalidní jejího manžela a ježto nejsou splněny podmínky §u 14, odst. 1, zákona č. 142/20, ve znění zák. č. 39 z r. 1922.
Ministerstvo sociální péče stížnost zamítlo, ježto invalida byl v době sňatku podle vyjádření úředního lékaře pouze 66%% práce neschopný, kdežto zákon klade podmínku nároku na důchod, aby invalida byl v době sňatku neschopen výdělku alespoň 80%.
Nejvyšší správní soud zamítl stížnost jako neodůvodněnou, neboť žalovaný úřad neuznal uplatňovaný nárok stěžovatelky na vdovský důchod jedině z toho důvodu, že manžel její nebyl v době uzavření sňatku aspoň 80% práce neschopným, ale jen v míře nižší, že tedy nebyla splněna tato podmínka stanovená v §u 14 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n.
Stížnost uplatňuje proti napadenému výroku jedině námitku, že podmínka tato. t. j. 80procentní výdělečná nezpůsobilost manželova v době uzavření sňatku, stávala, čímž popírá správnost závěru žalovaného úřadu ohledně skutečnosti, o kterou se výrok žalovaného úřadu výhradně opírá.
Otázka, v jaké míře manžel stěžovatelem v době uzavření sňatku,, t. j. dne 27. listopadu 1920, byl neschopným k práci, není však otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, kterou Nejvyšší správní soud podle §u 6 zákona o správním soudě, může přezkoumati pouze po stránce formální, t. j. může zkoumati, zda skutkový podklad závěru žalovaného úřadu byl získán způsobem procesně nezávadným.
V daném případě opíral žalovaný úřad svůj závěr ohledně stupně nezpůsobilosti ku práci manžela stěžovatelky o vysvědčení lékaře zemského úřadu, dle kterého nezpůsobilost manželova k práci v době sňatku činila nejvýše 66.2/3%.
Jestliže za tohoto stavu věci došel úřad k závěru, že stěžovatelce nenáleží, důchod vdovský, neboť manžel její v době uzavření sňatku nebyl 80% práce neschopným, nemohl soud shledati. že by závěr úřadu spočíval na vadném řízení.
Proto byla stížnost jiných námitek nečinící zamítnuta jako neodůvodněná.
(Nález Nejvyššího správ. soudu ze dne 20. září 1927, č. 19331/27.)