Z judikatury Nejvyššího a Nejv. spr. soudu.

Úrazové pojištění.
(Podává odborový přednosta Vladimír Šmídek.)
K § 2. vl. nař. č. 665/1919. Řízení. Nejvyšší správní soud nahlédnuv do spisů správních podle §§ 21. a 5. zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 bez dalšího řízení odmítl stížnost Severní dráhy Ferdinandovy v Moravské Ostravě do rozhodnutí ministerstva sociální péče ze dne 9. června 1926 č. j. 4836/1V-1 peto zařazení kamenouhelných důlních závodů stěžovatelky do nebezpečenských tříd a nebezpečenských procent z těchto důvodů:
Výměry Úrazové pojišťovny dělnické pro Moravu a Slezsko v Brně ze dne 27. května 1920 č. 11751/1 až včetně 11758/2 byly doly stěžovatelčiny v těchto výměrech uvedené zařazeny do IX. nebezpečenské třídy, nebezpečenského procenta 51 a koksovna v Přívoze do nebezpečenské třídy VII. nebezpečenského procenta 31.
Rozhodnutím ze dne 26. května 1924 č. 227-111. Xa zařadila zemská správa politická v Opavě kamenouhelné doly a sice důl „Alexander“ v Mal. Kunčicích a „Zárubek“ ve Slezské Ostravě do procenta 42, IX. třídy nebezpečenské, důl „Michal a Josef“ v Michálkovicích do procenta 44, IX. třídy nebezpečenské a důl „Hubert“ v Hrušově do procenta 46, IX. třídy nebezpečenské a připojila k tomuto výroku obsáhlé odůvodnění.
Do tohoto rozhodnutí podala Úrazová pojišťovna dělnická pro Moravu a Slezsko v Brně odvolání k ministerstvu sociální péče, brojíc podstatně proti názoru zemské správy politické, že podle zařazovacího nařízení třeba uhelné, doly revíru moravsko-ostravského zařaditi tak, aby se docílilo pro celý revír průměrně prostředního procenta (48) a že tudíž se má v témž poměru, jak celkově se zvyšuje procento nebezpečenství při podnicích nadprůměrně nebezpečných, snížiti i celkové procento nebezpečenství u podniků podprůměrně nebezpečných.
Naříkaným rozhodnutím ze dne 9. června 1926 č. 4836/4-1-1926 zrušilo ministerstvo sociální péče k tomuto odvolání Úrazové pojišťovny dělnické v dohodě s ministerstvem veřejných prací rozhodnutí v odpor vzaté pro vadnost řízení a nařídilo, aby ve věci bylo znovu instančně rozhodnuto.
Z tohoto skutkového stavu jde najevo, že naříkané rozhodnutí nerozhoduje ve věci samé, nýbrž rušíc z důvodů v něm uvedených rozhodnutí zemské správy politické v Brně, ukladá úřadu tomu, aby o námitkách stěžující si firmy znovu rozhodl, řídě se tím, co v důvodech naříkaného rozhodnutí jest uvedeno.
Není-li však ještě konečného rozhodnutí ve věci sporného zařazení v úvahu přicházejícího dolu nemůže vzhledem k ustanovení §u 5. zákona o správním soudu ani Nejvyšší správní soud věcí tou se zabývati a musel stížnost proto jako nepřípustnou odmítnouti
(Usneseni Nejvyššího správního soudu z 3. října 1927 č. 24639/26.)

Citace:

Z judikatury Nejvyššího a Nejv. spr. soudu.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 569-570.