Oběžník Ústř. soc. pojišťovny z 10. prosince 1926, č. 32. o výkladu § 160. odst. 2.

Ústřední sociální pojišťovny docházejí četné dotazy o výkladu ustanovení § 160, odst. 2. zák. č. 221/1924, že „pojistné není platiti, nastal-li v osobě pojištěncově pojistný případ“.
Část nemocenských pojišťoven zastává názor, že cit. ustanovení vylučuje další předpis i pojistného za invalidní a starobní pojištění, onemocněl-li pojištěnec nemocí spojenou s pracovní nezpůsobilostí, byť odhláška nebyla podána. Výklad tento opírá se o okolnost, že § 160 odst. 2. mluví jen o „pojistném případu“ na rozdíl od §. 7 odst. 3., kde je použito slov „pojistný případ toho kterého druhu pojištění“.
Jiný názor je, že i § 160, odst. 3. má podle analogie § 7, odst. 3. na mysli pojistný případ toho kterého druhu pojištění.
Ústřední sociální pojišťovna samozřejmě nemůže předbíhati instanční rozhodnutí v případných sporech o výklad § 160, odst. 2.; dokud však judikaturou nebude rozhodnuto opačně, souhlasí s tím, aby nemocenské pojišťovny postupovaly podle výkladu uvedeného nahoře na prvém místě, t. j. nepředepisovaly pojistné invalidní a starobní za osoby pro nemoc ku práci neschopné.
Tímto oběžníkem jsou vyřízeny veškeré dotazy nemocenských pojišťoven, týkající se této záležitosti.
Ze zpráv k žádostem o odbytné bylo shledáno, že některé nemocenské pojišťovny předepsaly pojistné i přes den úmrtí pojištěncova. Ústřední sociální pojišťovna upozorňuje, že tento postup odporuje ustanovení § 160, odst. 2., ježto úmrtí je považovati jak v nemocenském, tak v invalidním a starobním pojištění za pojistný případ.

Citace:

Oběžník Ústř. soc. pojišťovny z 10. prosince 1926, č. 32, o výkladu § 160. odst. 2. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 126-126.