K §§ 13 a 20 zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. — Zemský úřad pro péči o válečné poškozence nepřiznal vdově a sirotkům po zemřelém manželi a otci K. Š. důchod vdovský a sirotčí, ježto smrt válečného poškozence, nastavší 3. srpna 1924, nebyla v žádné souvislosti s jeho válečnou invaliditou. Min. soc. péče zamítlo odvolání vdovy do výměru zemského úřadu z těchto důvodů: K. Š., od něhož se nárok na důchod odvozuje, byl dne 4. září 1914 na pravém stehně šrapnelovým výstřelem tak poraněn, že byl cestou superabitrace z vojska propuštěn a u sociálně- lékařské prohlídky 65% válečným invalidou uznán. Dne 2. května 1924 byl, jeda na kole, pouliční drahou zachycen a shozen, a utrpěl při tom těžkou zlomeninu lebeční, na níž téhož dne zemřel. Nastala tedy smrt jeho z jiného důvodu nežli ze zranění utrpěného jako vojín, pročež nepřísluší jeho pozůstalým ve smyslu zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 199 Sb. z. a n., pak z 20. února 1920 č. 142 Sb. z. a n. a z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. z. a n. (§§ 1, 13 a 20) nárok na důchod.
Stížnosti, zastupující stanovisko, že nejenom srážka K. Š. s pouliční elektrickou drahou, nýbrž i jeho invalidita byla příčinou úrazu a následovavší smrti. a. že tedy jest tu příčinná souvislost mezi poraněním K. Š. ve válce způsobeným a jeho úmrtím, nedal Nejvyšší správní soud za pravdu a zamítl ji jako bezdůvodnou po této úvaze: Zákon č. 142/20 o požitcích válečných poškozenců vylučuje v §§ 13 a 20 nárok na důchod vdovský a sirotčí, jestliže bylo zjištěno, že smrt nastala z jiného důvodu, nežli jest označen v §u 1 lit. a) zákona č. 199/1919 Sb. z. a n., t. j. nenastala-li smrt následkem poranění nebo nemoce získané nebo zhoršené ve vojenské službě válečné. Nárok na důchod vdovský a sirotčí má tedy za předpoklad, že bezprostřední příčina smrti jest v přímé příčinné souvislosti s válečným poraněním nebo válečnou nemocí. Pouze nepřímá souvislost nezakládá nároku.
V tomto případě jest mimo spor, že bezprostřední příčinou smrti K. Š. byla těžká zlomenina lebeční, kterouž utrpěl tím, že byl, jeda na kole, vozem pouliční dráhy zachycen. Poranění jeho ve válce utrpěné, pokud se týče invalidita následkem toho nastalá, nebyla tedy příčinou jeho smrti, jinými slovy poranění, jež utrpěl následkem srážky a jež přivodilo jeho smrt, nebylo v přímé příčinné souvislosti s jeho válečným poraněním, pokud se týče s následky jeho.
(Nález Nejv. správ. soudu ze 14. ledna 1927, č. 421/1927. — Srovnej též nález N. s. s. z 13. října 1924, č. j. 17378/24 v Soc. Revui, roč. 1925, str. 137.)