Těhotenství, porod, a šestinedělí jsou důležitá příčina podle odst. 1. § 1 zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n. (novela k § 1154 b) obč. zák.), bylo-li jimi při normálním průběhu zabráněno výkonu práce nebo služby. — Zabránila-li však výkonu tomu nemoc, mající původ v uvedeném stavu, příslušejí dělnici kvóty mzdy podle odst. 2. § 1 téhož zákona, pokud se jí nedostalo mzdy podle §u 1 odst. 1. uvedeného zákona.
Ministerstvo spravedlnosti dožádalo předsednictvo Nejvyššího soudu o posudek v otázce, zdali a do jaké míry jsou jednak těhotenství, jednak porod a šestinedělí důležitými příčinami podle § 1154 b) odst. 1. obč. zák., či jsou-li onemocněními podle §u 1154 b) odst. 2. obč. zák. Senát, jemuž byla sporná otázka předložena, zodpověděl ji, jak shora uvedeno.
Důvody: Otázce, položené min. spravedlnosti, nelze rozuměti tak, že by se dělnici mohlo dostati výhody §u 1154 b) obč. zák. jednak z důvodu těhotenství, jednak z příčiny porodu a šestinedělí, tudíž po případě dvakráte za příčinou jediného porodu, jednou za těhotenství, po druhé za šestinedělí. Těhotenství, porod a šestinedělí jest pokládati v právním smyslu za stav jednotný, jenž může v každém svém období býti příčinou nemožnosti a přerušení práce, přes to však může býti pouze jednou důvodem k poskytnutí uvedené výhody, ať již mzdy podle odst. 1.) anebo kvot podle odst. 2.) §u 1 zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 155 Sb. z. a n.
Těhotenství normálně probíhající, jež není spojeno s přerušením zdraví, bránícím práci, nepřijde v úvahu, ježto podmínkou nároku příslušejícího podle §u 1154 b) obč. zákona jest nemohoucnost výkonu práce. Došlo-li však přes to za těhotenství a z důvodu jeho k přerušení práce, bude rozeznávati, zda k těhotenství přidružila se porucha zdraví, jevící se jako nemoc v pravém slova smyslu, takže dělnice bude míti nárok nejen na lékařské ošetření, nýbrž i na nemocenské. V tomto případě bude užíti předpisu odst. 2.) §u 1 cit. zák., a přiznati dělnici nárok na kvóty mzdy tam vytčené, neboť jde tu o onemocnění. Jinak bude v případě, když těhotenství probíhá zcela normálně, přece však donutí, na příklad vzhledem k zvláštním okolnostem, za jakých práce se koná, anebo z jiného podobného důvodu, k přerušení práce. Tu bude rozeznávati, zda těhotné dělnici dostane se podpory šestinedělek podle §u 6. čís. 3 zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., (novela k nemocenskému zákonu z r. 1888) před slehnutím, a přihlédnouti k úmyslu zákonodárcovu vyslovenému v motivech jak k původnímu § 1154 b) obč. zák. tak i k novele jeho. V kladném případě bude přiznati nárok na kvóty mzdy podle odst. 2.), ač nejde o nemoc v pravém slova smyslu, neboť pro první čas dostane se jí podpory ve výši nemocenského, kdežto potřeba vyšších důchodů nastane v pozdějším čase, a tu zajisté vyhoví se úmyslu zákonodárcovu lépe přiznáním příplatků podle odst. 2.). Jedině po této stránce bude těhotenství klásti na roveň nemoci, třeba by jinak probíhalo normálně bez poruchy zdraví, a přisouditi dělnici nárok na 120% týdenní mzdy. Jinak však bude, když nemožnost práce nastala ještě před počátkem šestinedělní lhůty §u 6, čís. 3 zák. č. 689 r. 1920, takže dělnice nebude míti ještě nároku na podporu jako šestinedělka. V tomto případě je zabrániti tomu, by přerušením práce neoctla se v nouzi, čemuž chtěl zákonodárce odpomoci ustanovením odst. 1), takže půjde tu o důležitou příčinu podle tohoto zákonného předpisu.
O porodu bude po stránce § 1154 b) obč. zák. uvažovati jen tehdy, nedostalo-li se dělnici výhody tohoto §u již z důvodu těhotenství. Porod pravidelně proběhnuvší bude zpravidla důležitou příčinou podle odst. 1. Bude proto účelno přiznati dělnici nárok na nejvýše týdenní mzdu, a ne kvóty splatné teprve později, a to bez ohledu na podporu šestinedělek, na niž má dělnice nárok jen po dobu šesti týdnů po slehnutí, kdežto odst. 2.) přiznává nejvyšší kvóty teprve v 7. a 8. týdnu nemoci. Také potřeba vyššího příjmu bude zpravidla nejnaléhavější v prvním týdnu, byt i šestinedělce dostalo se podle zákona čís. 689 r. 1920 zdarma přispění lékaře, báby, i léčiv. Jinak by bylo ovšem, kdyby k porodu přidružila se nemoc jím vyvolaná, takže by bylo porod klásti na roveň onemocnění v pravém slova smyslu podle odst. 2.). Tu bude účelnější přiznati dělnici nárok na kvóty mzdy připadající k nemocenskému.
Podle toho, co bylo shora řečeno, nepřijde šestinedělí samo o sobě skoro nikdy v úvahu ve smyslu uvedeného zákona, neboť šestinedělce dostane se pravidelně výhody tohoto předpisu aspoň za příčinou porodu. Kdyby však přes to nastal případ ten, platilo by obdobně, co bylo shora řečeno o těhotenství. Pokud by tudíž šestinedělí probíhající normálně zavdalo příčinu k přerušení práce, měla by dělnice nárok na týdenní mzdu podle odst. 1.). pokud by však bylo příčinou nemoci, měla by nárok na kvóty podle odst. 2.). Na konec budiž uvažováno i o tom, zda by pro případ těhotenství a porodu mělo býti u nevdané ženy přihlédnuto k poslední větě odst. 1.), když dělnice přivodila si stav ten nezřízeným a nemravným životem. Vzhledem k tomu, že půjde tu i o zájmy dítěte, jehož počínající existence mohla by býti ohrožena odepřením výhody §u 1154 b) obč. zák. matce, jest otázku tu zodpověděti záporně.
(Posudek Nejv. soudu z 5. listopadu 1924, čís. 970/24.)