Nemocenské pojištění.
Sděluje Dr. J. Lašťovka.
Opětný důsledek faktického pojištění. Ministr sociální péče zrušil na základě ustanovení čl. XXL. odst. 1. zák. ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., nemocenskou pokladnu obchodního grémia v O., poněvadž tato pokladna nevyhovovala podmínce §u 11 cit. zákona, ježto neměla 31. prosince 1918 400 členu, a nařídil, aby tato pokladna zastavila svou pojišťovací činnost dnem 30. listopadu 1925. Rozhodnutí uvádělo, že pokladna sice měla dne 31. prosince 1918 400 členů, že však dlužno z tohoto počtu vyloučiti ony zaměstnance, pro které gremiálni pokladna podle tehdy platných předpisů nebyla příslušnou, a pouze povšechně poukázalo na osoby pro vyšší úkon služební obyčejně s ročním nebo měsíčním služným ustanovené. — Stížnost tu namítala, že ustanovení §u 11 n. z. jest vykládati tak, že sluší zrušiti jen onu pokladnu, která nečítala v kritickou dobu 400 pojištěnсů, t. j. osob u gremiálni pokladny přihlášených, u nichž pokladna ta nesla plné risiko pojistné podle nem. zák. a jichž řádné členství nebylo v této kritické době popřeno právoplatným rozhodnutím správního úřadu. — Nejvyšší správní soud dal stížnosti za pravdu. Zákon ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. а n., o jehož čl. XXL jest naříkané rozhodnutí opřeno, jest dle svého obsahu i nadpisu novelisací zákona o nemocenském pojištění dělníků. Uvádí-li § 11 tohoto zákona ve znění, jež mu dal čl. VII. shora cit. novely, mezi nemocenskými pokladnami, jež jsou oprávněny prováděti pojištění dle §u 1 společenstevní pokladny, které 31. prosince 191S měly aspoň 400 členů, třeba zde použitý výraz „člen“ — ježto zákon č. 268/1919 ani v cit. čl. VII. ani v čl. XXI. jinak nestanoví — vykládati dle všeobecných pravidel nemocenského zákona, jehož součástí se zmíněné články staly. Vzhledem k právnímu stanovisku, jež žalovaný úřad v naříkaném rozhodnutí zaujal, jest se při výkladu pojmu „člen“ omeziti na otázku, zda lze osoby u stěžující pokladny fakticky pojištěné, k jichž pojištění však pokladna ta nebyla příslušná, považovati za její členy čili nic. Odpověď na tuto otázku podává § 13, odst. 1., č. 1 nemocenského zákona, jenž nabytí členství ex lege u okresní nemocenské pokladny vylučuje tenkráte, když osoby pojištěním povinné jsou pojištěny u některé z pokladen v §u 11 jmenovaných způsobem a měrou v tomto zákoně stanovenou, spokojuje se tudíž tím, jsou-li u oné jiné pokladny splněny věcné zákonné požadavky. K pokladnám v §u 11 jmenovaným náleží nesporně i stěžující si gremiální pokladna. Z této úvahy však plyne, že příslušnost pokladny není zákonným předpokladem účinného pojištění. Na tomto právním stanovisku stál Nejvyšší správní soud již ve svých nálezech ze dne 31. ledna 1925, č. 1815/25, Sb. Bohuslavova č. 4376, a ze dne 29. března 1926, č. 6591, Sb. Bohuslavova č. 5535, v nichž vyslovil a podrobně odůvodnil právní názor, že i pojištění u nepříslušné pokladny po dobu svého trvání vylučuje nucené pojištění u okresní nemocenské pokladny, jen když ono pojištění co do způsobu a míry vyhovuje požadavkům nemocenského zákona. Nedostatek pokladniční příslušnosti sám o sobě nepůsobí, že dotyčného zaměstnance nelze považovati za pojištěna, tudíž za člena té které pokladny; příslušná pokladna může ovšem pojištěnce takového pro sebe reklamovati a tento přestává býti členem nepříslušné pokladny, jakmile kompetentní úřad (§ 66 nemocenského zákona) reklamaci vyhoví. Ježto naříkané rozhodnutí výrok o zrušení stěžující si gremiálni pokladny založilo na právním názoru, že do počtu 400 členů, požadovaných § 11 nemocenského zákona pro další trvání pokladny společenstevní, nelze počítati ony zaměstnance, pro které pokladna ta v den 31. prosince 1918 nebyla příslušnou, aniž zjistilo, zda byl již tehdy pro tuto nepříslušnost pokladny vysloven zánik členství kompetentním úřadem, octlo se dle hořenních úvah v rozporu se zákonem a bylo je zrušiti dle §u 7 zákona o správním soudě, aniž se musil Nejvyšší správní soud zabývati dalšími otázkami stížností do sporu vznesenými, zda stěžující si pokladna jest příslušnou pro pojištění obchodních zaměstnanců pro vyšší úkony služební ustanovených a zda jest vadou řízení, když úřad nevyřešil individuelně domnělé případy nepříslušného pojištění.
(Nález Nejv. správ. soudu ze dne 10. prosince 1926, č. 25531/26.)