Rejstříkový soud není oprávněn přezkoumávati zákonnitost postupu valné hromady při volbě členů představenstva akciové společnosti, proto není oprávněn při opovědi nově zvolených členů představenstva požadovati výkaz o řádném svolání valné hromady.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. prosince 1929 R I 852/29. Krajský soud v Litoměřicích Firm 3877/29.)
Rejstříkový soud vrátil opověď akciové společnosti k předložení výkazu, že byla valná hromada, ve které členové představenstva byli zvoleni, řádně svolána.
Společnost si do tohoto usnesení stěžovala, avšak soud rekursní stížnosti nevyhověl.
Odůvodnění: Stěžovatelka napadá usnesení soudu první stolice, poněvadž prý soud rejstříkový není oprávněn zkoumati zákonnost usnesení valné hromady, ve které členové představenstva byli zvoleni.
Stěžovatelka není v právu. Neboť mínění jejímu bylo by lze jen tenkráte přisvědčiti, kdyby, jak Staub Pisko v § 34 a k čl. 224 obch. z. uvádí, usnesení valné hromady nebylo předmětem zápisu do obchodního rejstříku. Tomu však v daném případě tak není, neboť zápis nově zvolených členů představenstva do rejstříku má se státi na základě usnesení valné hromady.
Příkaz soudu k doplnění opovědí nemůže odstraniti, zrušiti ani poukaz stěžovatelky na tu skutečnost, že stěžovatelka jako akciová společnost podléhá dozoru správních úřadů. (Staub Pisko § 34 b k čl. 224 obch. z.)
Nejvyšší soud vyhověl dovolací stížnosti, zrušil obě nižší usnesení a nařídil prvnímu soudu (rejstříkovému), aby nehledě k důvodům, pro které byla opověd vrácena, o ní po zákonu jednal.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá usnesení rekursního soudu pro zjevný rozpor se zákonem a stížnosti její nelze upříti oprávnění.
Podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z., jehož jest použíti na akciové společnosti, jak patrno z § 32 uvoz. zák. k obch. zákoníku, podléhají akciové společnosti dozoru správních úřadů a proto není třeba, aby rejstříkový soud přezkoumal zákonnitost postupu valné hromady při volbě členů představenstva, akciové společnosti.
Takové přezkoumací právo lze přiznati rejstříkovému soudu pouze tehdy, když zápis usnesení valné hromady do obchodního rejstříku má konstitutivní význam, takže jest povinností rejstříkového soudu, aby samostatně zjistil jak věcné tak formální předpoklady platnosti takovéhoto zápisu. O takové usnesení tu však nejde, což rekursní soud přehlíží, naříkané usnesení odporuje proto zřejmě zákonu a vyhovujíc dovolací stížnosti bylo se usnésti, jak se stalo. (Srov. Komentář Staub Pisko čl. 224 obch. z. § 34, Randa: Obchodní právo II. str. 87 § 20 pozn. 82 a), rozhodnutí Adler Klemens 981 a 1817, Dr. Viktor Ehrenberg: Handbuch des gesamten Handelsrechtes I. str. 570 a Dr. Alex. Marx: Firmenrechtliche Grundbegriffe str. 18.).
—r.