Privilegované pořadí zákonného zástavního práva, jehož požívá dávka z majetku na nemovitosti.
V otázce privilegovaného pořadí dávky z majetku a promlčení téhož vyhověl nejvyšší soud usnesením ze dne 31. XII. 1935 č. j. R I 1207/35 dovolací stížnosti Občan, žáložny v H. a nepřisoudil z nejvyššího podání za realitu bernímu úřadu v H. na dávce z majetku 17.688 Kč 25 h v pořadí privilegovaném z těchto důvodů: Pohledávka berního úřadu v H. na dávce z majetku 17.688 Kč 25 h nebyla řádně přihlášena podle § 210 ex. ř. a proto nemůže býti přikázána v přednostním pořadí.
Podle § 62, odstavec 2. zákona čís. 309/1920 Sb. z. a n. promlčuje se zákonné právo zástavní — jehož požívá dávka z majetku na nemovitosti — nejvýše v částce 30% — přede všemi právy váznoucími na nemovitosti veřejnopráv. či soukromoprávních titulů — ve třech letech ode dne, kdy poslední lhůta dávky stala se splatnou a lhůta ta přetrhuje se soudním vymáháním této dávky. Poněvadž soud, rozvrhuje nejvyšší podání, musí rozhodnouti, zda přihlášeným daním a dávkám přísluší přednostní zákonné zástavní právo či nikoliv, bylo nezbytno, aby podle § 210 ex. ř. bylo včas doloženo, kdy se stala dávka, pokud se týče její poslední splátka splatnou, když ani z pozemkové knihy, ani ze zájemných nebo jiných exekučních spisů to zřejmo nebylo. Ježto se tak nestalo a podle podané přihlášky trvání přednostního práva zákonného pro přihlášenou dávku z majetku nebylo nijak osvědčeno, a soud není povolán ani oprávněn, aby nedostatečnou přihlášku z úřadu doplňoval, neprávem nižší soudy přiznaly dávce z majetku přednostní pořadí. Že na dávku z majetku bylo spláceno, jest pro promlčení zákonného zástavního práva přednostního bezvýznamné, ježto toto promlčení se přetrhuje podle § 62 zák. čís. 309/1920 Sb. z. a n. jen soudním vymáháním dávky. Názor rekursního soudu, že promlčení přednostního práva zákonného pro přihlášenou dávku z majetku nastati nemohlo, ježto prý dávka byla v určené době po splatnosti zajištěna na prodaných nemovitostech, nemá ani opory ve spisech. Podle výpisu z pozemkové knihy, týkajícího se prodávaných nemovitostí, je pro erár vloženo zástavní právo jen v položce 52, a to jen na polovici připsané V. S. za vykonatelné pohledávání eráru v sumě 162.246 Kč 87 h na základě výkazu berních poplatků berního úřadu v H. ze dne 14. června 1926, čís. 15 a povolení exekuce ze dne 20. června 1926, č. j. E 437/26. Není však ani doloženo, že v zajištěné částce 162.246 Kč 87 h, která vázne jen na polovici V. S., jest obsažena také dávka z majetku, o niž jde, a rovněž není doloženo, že povolení exekuce ze dne 20. června 1926 se stalo ještě včas, t. j. v době tří let po dni, kdy se dávka, pokud se týče její poslední splátka stala splatnou. Kromě toho jest uvážiti, že promlčení zákonného přednostního práva pro dávku z majetku se přetrhuje sice každým úkonem, kterým se zahájí podle zákona soudní vymáhání dávky z nemovitostí, že však ode dne tohoto zahájení počíná lhůta tří let plynouti znova, (odst. 3, § 62 zák. č. 309/1920 Sb. z. a n.). I kdyby tedy promlčení přednostního práva eráru bylo přerušeno dne 20. června 1926 povolením exekuce k jeho zajištění, byla by od tohoto dne ona lhůta tří let počala plynouti znovu a promlčení by bylo nastalo dne 20. června 1929.
Dr. Jos. Brejcha. Leč přes to v našem případě, nelze povoliti navrhovanou exekuci bez svolení ministerstva zemědělství, protože v platebním výměru, který je exekučním titulem, vykázané pojistné bylo předepsáno za dobu od 1. I. 1933 do 30. IV. 1934. Stalo se tedy aspoň z části splatným dříve než 2 léta před podáním exekučního návrhu, který k soudu knihovnímu došel 30. V. 1935. Pojistné splatné před 30. V. 1933, nebyvší do 2 let knihovně zajištěno, nepožívá již zákonného zástavního práva na nemovitosti a nepožívalo by přednosti před náhradou za příděl ve smyslu § 33 přídělového zákona. Soud ovšem nemůže jednotně v platebním výměru za celou dobu vykázané pojistné děliti podle toho, zda se stalo splatným před, či po 30. V. 1933 a nutno tedy, když platební výměr sám je nerozlišuje, stran celého pojistného v platebním výměru vykázaného vyžadovati svolení ministerstva zemědělství k povolení navržené exekuce.
Nelze ovšem přisvědčiti též názoru rekursu, že by bylo s odvoláním na ustanovení § 85 kn. zák. povoliti záznam práva zástavního, když nebylo předloženo svolení ministerstva zemědělství, ježto pro žádost za vklad nuceným zřízením zástavního práva neplatí ustanovení § 85, odst. 3, 1. věta knih. zák., ježto exekuci k zajištění záznamem práva zástavního lze povoliti jen na návrh k tomu směřující (rozh. ze 24. XI. 1908 R II 917/8 Gl. U. 4597) a mimo to tu nejsou předpoklady §§ 35, 38 a §§ 26, 27 knih. zák., ježto zajisté jedna scházející veřejná listina, totiž svolení ministerstva zemědělství, nemůže býti nahrazena jinou listinou, totiž vykonavatelným platebním výměrem pojišťovny. Je také zřejmo, že prvý soud právem nedbal prohlášení vymáhající strany, že si svolení ministerstva zemědělství dodatečně opatří, ježto nelze použíti ustanovení § 88 knih. zák., když prvopis listiny ještě v době podání žádosti ani neexistoval.
Právem tedy prvý soud pro nedostatek průkazů svolení ministerstva zemědělství s poukazem na ustanovení § 7 záborového zákona exekuční návrh zamítl a soud rekursní proto rekursu nevyhověl a napadené usnesení potvrdil.
Rozhodnutí vrchního soudu v Brně ze dne 25. října 1935 č. j. RI 365/35. Dr. Jan Konečný.