Úprava řízení o námitkách nepříslušnosti podle zákona z 10. 6. 1936, č. 161 Sb. z. a n.

Dr. Vlastimil Sobota.
Podle důvodové zprávy k zák. č. 161/36 má nová textace § 261a civilního řádu soudního za účel zkrácení sporu o příslušnosti. Bude tudíž úkolem tohoto článku řešiti rozbor tohoto paragrafu, zda a pokud tohoto účelu bylo dosaženo. Zprvu hodlám se zabývati otázkou, zda ustanovení § 261a c. ř. s. se týká v podstatě ústních jednání a na první roky se vztahuje pouze potud, pokud jest v tomto paragrafu výslovně uvedeno, či vztahuje-li se jak na první roky, tak i na ústní jednání. Podle mého názoru jest nepochybně správná první alternativa; odůvodňuji-li blíže tento svůj názor, činím tak jen z toho důvodu, že v praksi, jak jsem se sám přesvědčil, jest zastáván názor opačný.
Již z umístění § 261a c. ř. s. za § 261 c. ř. s., tedy do oddílu civilního řádu soudního, pojednávajícího o ústním jednání, vyplývá, že ustanovení tohoto paragrafu se týká pouze roků, určených k ústnímu jednání, a nikoliv prvých roků. Jest dále těžko myslitelným, že zákonodárce, jenž podniká jen částečnou úpravu civilního řádu soudního, by pozměnil, aniž by to výslovně normoval, dosud platné předpisy o prvním roku, takže by při prvním roku bylo lze zamítnouti i námitky, na něž se dosud nevztahoval předposlední odstavec § 239 c. ř. s. Správnosti tohoto názoru se zdá nasvědčovati, že nebyla novelisována ustanovení § 27 II. c. ř. s. a dále §§ 261, 252 II. a § 440 II. odst. c. ř. s.
Ustanovení § 261a c. ř. s. o možnosti rozhodnouti o návrhu žalobcovu na postoupení spisů příslušnému soudu již při prvním roku a ustanovení poslední věty šestého odstavce citovaného paragrafu, lze uvésti v soulad s názorem mnou zastávaným tím způsobem, že novelou jest dána možnost žalobci, aby již při prvním roku, když žalovaný vznesl námitku nepříslušnosti a žalobce se přesvědčil, ať již sám před prvním rokem, neb na základě dobrovolně učiněného odůvodnění žalovaného, o nepříslušnosti dovolaného soudu, učinil návrh na postoupení spisů příslušnému soudu. Pouze v tomto případě lze při prvním roku protokolovati přednes žalovaného, odůvodňující vznesenou námitku a pak rozhodnouti o návrhu žalobcově na postoupení spisů, ovšem, jsou-li dány i ostatní předpoklady § 261a c. ř. s. Pakliže tento názor jest správný, nepostupuje se v praksi správně také potud, pokud jest již při prvém roku protokolován přednes žalovaného, sloužící k odůvodnění vznesené námitky nepříslušnosti i pro případ, kdy nehodlá žalobce učiniti návrhu na postoupení spisů. Jest stěží myslitelným, že by byl podobný postup zákonodárcem zamýšlen, neb by nebylo takto zajisté dosaženo úlevy soudům, naopak nastalo by nové zatížení protokolací zmíněných přednesů žalovaného při prvních rocích. Správnosti zastávaného názoru nasvědčuje také dále, že ustanovení § 239 c. ř. s. a zejména poslední odstavec nebyla vůbec změněna.
Ovšem, aby byly odstraněny zmíněné pochybnosti, bylo by de lege ferenda správnějším novelisovati § 239 с. ř. s. v tom směru, že za poslední větu tohoto zákonného ustanovení by byla vsunuta další věta: »kromě přednesu žalovaného, odůvodňujícího vznesené námitky nepříslušnosti, pakliže žalovaný hodlá učiniti návrh podle § 261a c. ř. s. O tomto návrhu žalobcovu budiž pak rozhodnuto již při prvém roku, jsou-li splněny ostatní předpoklady § 261a c. ř. s.«
Na základě shora uvedených úvah dospěli jsme k závěru, že § 261a c. ř. s. vztahuje se pouze na ústní jednání — ovšem kromě shora uvedených ustanovení a že jen při ústním jednání má žalovaný povinnost uvedenou v prvním odstavci tohoto paragrafu.
V této souvislosti dlužno uvésti, že v § 243 c. ř. s., rovněž novelou upraveném, jest uložena žalovanému podobná povinnost dokonce v širším rozsahu, neboť má nabídnouti i důkazy pro dolíčení pravdivosti námitky nepříslušnosti; pokud by šlo o řízení před okresními soudy, jest obsaženo podobné ustanovení již v § 178 c. ř. s. Novým jest tedy, pokud povinnosti žalovaného se týče, že jest povinen, avšak pouze při ústním jednání, označiti příslušný soud, jestliže však tak neučiní, nebude nesplnění této skutečnosti míti pro žalovaného žádných následků. Novým jest také další ustanovení § 261a c. ř. s., že námitka nepříslušnosti má býti zamítnuta, jestliže žalovaný nevyhoví povinnosti uvésti skutkové okolnosti, důležité pro posouzení příslušnosti soudu, ač soudem k tomu byl vyzván.
Tu však dlužno vzíti v úvahu:
§ 261a c. ř. s. mluví o námitce »nepříslušnosti«, aniž by rozlišoval, o jakou nepříslušnost jde, novelou nebylo však pozměněno ustanovení § 104 II. odst. j. n. Jde tedy o nepřesnou stylisaci ustanovení II. věty prvního odstavce § 261 c. ř. s., vztahuje se zajisté pouze na nepříslušnost prorogaci zhojitelnou.
§ 261a c. ř. s. zdůrazňuje dále, že žalovaný musí uvésti po pravdě všechny skutkové okolnosti, avšak sankci stanoví pouze na neuvedení »skutkových okolností«, ač byl žalovaný k tomu soudem vyzván; neuvede-li žalovaný průvody, nemá tato skutečnost v zápětí, že by jeho námitka mohla býti zamítnuta.
Novela mluví dále o »výzvě soudu«, nestačí však pouze vyzvání, dlužno zajisté i zde použiti povinnosti soudu stanovené v § 182 c. ř. s.
Shrneme-li tudíž shora uvedené úvahy, tu bude lze zamítnouti vznesenou námitku nepříslušnosti prorogaci zhojitelnou pouze tehdy, pakliže žalovaný na výzvu soudu neuvede žádnou skutečnost, čili vznesenou námitku vůbec neprovede. V takovémto případě prakse, ovšem až při konečném rozhodnutí, stejně námitku žalovaným vznesenou, avšak neprovedenou, zamítala.
Další ustanovení § 261a c. ř. s. v odstavcích 2.—5. jsou v podstatě shodná s ustanoveními, obsaženými v odstavci 6. § 261 c. ř. s., nyní zrušeném. Novela zdůrazňuje, že žalobce není vázán soudem, žalovaným označeným, učiní-li návrh na postoupení sporu.
Nové však jest ustanovení posledního odstavce § 261a c. ř. s., podle něhož před soudem, jemuž byl spor postoupen jako soudu příslušnému, nekoná se nový první rok, a další ustanovení s tímto souvisící, že příslušný soud, byla-li žaloba postoupena již při prvém roku, určí písemně lhůtu k žalobní odpovědi. Pakliže byl však postoupen spor od soudu okresního k soudu sborovému a nekonal-li se u okresního soudu prvý rok, bude dále ve sporu pokračováno bez nařízení prvního roku a bez žalobní odpovědi.
Dojde-li k postoupení žaloby již při prvém roku, musí býti při tomto prvém roku učiněn návrh na dání žalobní jistoty a rovněž při tomto prvním roku musí se pojmenovaný auktor přihlásiti (§ 239 II. c. ř. s.), a to ještě před rozhodnutím o postoupení žaloby; za těchže podmínek budou při něm ohlášeny i další námitky v § 239 II. odst. c. ř. s. uvedené a učiněné podle povahy věci i rozhodnutí uvedená v § 239 III. odst. c. ř. s.
Pokud pak řízení před příslušným soudem se týče, neuvádí novela, že nové jednání má býti provedeno a zahájeno podle § 138 c. ř. s., což se stalo vzhledem k novelisovanému ustanovení § 412 II. odst. c. ř. s. zbytečným. Novým jest také, že žalovaný nemůže nepříslušnost, pakliže ji namítl, opírati o důvody, které vznikly až po podání žaloby, což však stejně vyplývá ze skutečnosti, že účinky zahájeného sporu se neruší tím, že spor byl postoupen příslušnému soudu. Shrneme-li tudíž shora uvedené úvahy, dojde ke zkrácení řízení o námitkách nepříslušnosti hlavně tím, že bude lze již při prvním roku postoupiti žalobu, což ostatně se již dříve, avšak nesprávně, v praksi dělo, a že nebude zapotřebí u sborových soudů konati v těchto případech nový první rok. Jiná ustanovení nebudou míti v zápětí zkrácení řízení, neboť možnost, aby vznesená námitka byla ihned při ústním jednání zamítnuta, jest velmi omezena a v praksi k podobnému zamítnutí asi stěží kdy dojde.

Z PRÁVNÍ PRAKSE

Význam valutové, zvláště dolarové doložky jest posuzovati podle
konkrétního stavu jednotlivého případu.
Mezi stranami jest nespomo, že žalovaná firma dodávala v roce 1934 do mlýna žalobčina elektrickou energii podle smlouvy dojednané r. 1927 a doplněné 1. 8. 1928, podle které měly smluvní strany stanoveny určité jednotkové ceny elektrické energie v Kč s doložkou, že ceny se mění podle dočasné ceny dolaru v určitých dnech prosincových, parita New York Praha se zřetelem na relaci ze dne 1. 8. 1928 totiž 1 dolar = 33*85 Kč a sice v případě, že kolísání dostoupí rozsahu více než 10%. Dále jest nesporno, že za rok 1934 uplatňovala žalující strana u žalované strany cenu proudu v Kč vypočítanou podle středního kursu dolaru z prosince 1933 per 21 Kč 45 h, pročež zaplatila žalobkyně plně účtované žalovanou elektrárnou částky 43689 Kč 31 h, ale žádá v žalobě o vrácení přeplatku 33947 Kč 05 h.
Žalující strana odůvodňuje svůj žalobní nárok tím, že přeplatila za odebraný proud právě uvedenou částku, poněvadž ve smyslu oné smlouvy nastal pro rok 1934 případ snížení odběrní ceny, neboť původně smluvená valuta čsl. byla dodatečně změněna na valutu amerického dolaru a čs. koruna zůstala jen jako platební prostředek, a nebylo při stanovení dolarové směrnice myšleno na to, aby se zabránilo poklesu čs. koruny, ježto počítalo se i se stoupnutím kursu koruny oproti kursu dolaru, kdežto o poklesu koruny nemohlo jíti, jelikož této možnosti brání zákon číslo 102/25 Sb. z. a n.
Žalovaná strana namítá, že nenastal případ změny odbírací ceny, poněvadž změna v relaci mezi dolarem a čs. korunou nenastala poklesem této, resp. změnou na její straně, nýbrž umělým znehodnocením dolaru, který byl odpoután od zlata, takže pro takovýto případ ono dojednání stran neplatilo, nýbrž strany naopak předpokládaly, že dolar zůstane nezměněn.

Citace:

Úprava řízení o námitkách nepříslušnosti podle zákona z 10. 6. 1936, č. 161 Sb. z. a n.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 8, s. 512-516.