Rukojemství směnečné.

I. Pojem.

Rukojmím směnečným (per aval) jest ten, kdo se za směnečného dlužníka spolu zaváže na směnce; může tudíž rukojmí směnečný zavázati se za každého dlužníka směnečného, tedy za akceptanta (příjemce), vydatele nebo indossanta. I lze pak na rukojmím po přísném právu směnečném vymáhati splacení nebo splnění jinakého směnečného závazku avšak jen s tou podmínkou, že spolu podepíše směnku (čl. 81 sm. ř.).

II. Druhy.

Rukojemství směnečné může býti vlastní nebo nevlastní.
1. Vlastní rukojemství směnečné neboli rukojemství spočívající jedině na právu směnečném zakládá se:
a) tím, že rukojmí (per aval) spolupodepíše směnku pod jménem trassantovým a výslovně poznamená, že podepsaný poskytuje rukojemství za příjemce směnky. Výraz »aval« odvozen jest z vlašského »a valle« = pod, dole, jelikož totiž rukojmí má se podepsati svým jménem pod jménem toho, za koho se zaručuje. I sluší slovo »aval« pokládati za zvláštní označení rukojemství uskutečňujícího se spolu podpisem směnky;
b) tím, že rukojmí směnku spolupřijme;
c) indossaci. V obou těchto případech nepřipojuje se nijaká poznámka. Směnečnoprávní následky jsou však ve všech třech případech v podstatě tytéž, jelikož každý — ať se podepíše jako rukojmí směnečný nebo i bez označení toho — ručí dle práva směnečného t. j. solidárně. Rukojemství ad a) vylíčené vyskytuje se v obchodu směnečném po řídku; daleko častěji přistupuje třetí osoba k závazku dlužníka směnečného v té formě, že spolupřijme směnku nebo ji jako indossant dále vydá. Rukojmí směnečný jest dle čl. 81 sm. ř. přímým spoludlužníkem; zaplatí-li však směnku, nemá směnečnoprávního regresu (postihu) za ostatními osobami vedle čl. 81 sm. ř. zavázanými. Dlužno tudíž žalobu o směnečný postih, kterou podává rukojmí směnku zaplativší, a limine zamítnouti (rozh. ze dne 31. října 1882, »Centralblatt für jur. Praxis« č. 395). 2. Nevlastním směnečným rukojmím jest ten, kdo mimo směnku buďto ústně nebo ve zvláštní listině anebo třeba sice i na směnce přijímá závazek rukojemský, avšak výslovně prohlašuje, že nechce býti práv vedle práva směnečného. Řád směnečný (v čl. 81) zavazuje toliko vlastního směnečného rukojmího dle práva směnečného, odkudž plyne, že nevlastní rukojmí směnečný ručiti má pouze obecnoprávně. Vlastní rukojmí směnečný práv jest solidárně, nevlastní rukojmí toliko podpůrně. Vlastní rukojmí směnečný zavázán jest pravidlem všechněm osobám, kterým přísluší směnečný nárok za dlužníkem, za kterého se zaručil. Nevlastní rukojmí směnečný práv jest obyčejně jen tomu, v jehož prospěch rukojemství bylo dáno. Vlastní rukojemství směnečné mohou na se vzíti jedině osoby k směnkám způsobilé, naproti tomu přístupno jest nevlastní rukojemství směnečné i osobám nezpůsobilým k směnkám, jen když mají způsobilost zavázati se vedle práva obecného. Avšak i nevlastnímu rukojmímu, který zaplatil, musí být stejně jako vlastnímu rukojmímu vydána za náhradu útrat směnka a protest pro neplacení. Oprávněnost toho zakládá se nejen v právu směnečném, nýbrž jest důsledným a právním účinkem placení (§§ 1423, 1426 o. o. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Rukojemství směnečné. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 174-175.