Rukopisy (Srovnání rukopisů).

Srovnání rukopisů (comparatio litterarum) je průvodem v řízení soudním, jím má býti popřená pravosť listiny prokázána.

I. Právo občanské.

A. Uvádíme též předpisy, jež platily ve starém řízení soudním, poněvadž ještě dlouho to bude trvati, než budou všechny spory ukončeny, jež dle přechodných ustanovení k novému řádu soudnímu dle starého práva projednati a rozhodnouti sluší.
1. Řízení řádné. Odvolá-li se strana, chtějíc dokázati popřenou pravosť listiny, k srovnání rukopisů, předlož ihned a při jednání ve věci hlavní spisy neb písemnosti, s nimiž má býti sporná listina srovnána. Nalézají-li se však spisy ku srovnání vhodné u úřadu veřejného, stačí poukázání na to se žádostí, by soudce listiny ty k srovnání písma opatřil (dv. dek. z 2. prosince 1825 č. 2150). Též lze užiti k srovnání písma listin odpůrcem probantovým předložených (rozh. z 27. března 1866 č. 2106 sb. 2429). Ač návrh na srovnání rukopisů musí býti učiněn podobně jako při ostatních průvodech v řízení samém, přece nemusí býti napřed nabídnut, jak z § 133 o. ř. s. vyplývá, lze návrh takový i po popření pravosti v čas učiniti. O provádění srovnání písma podrobných předpisů nemáme. Zákon nikde nepředpisuje, že by bylo třeba k srovnání rukopisů přibrati znalce; soudce může sám srovnání předsevzíti; dle ustálené praxe stalo se přibrání znalců pravidlem. Byl-li připuštěn důkaz znalecký, buďtež zachovány obvyklé předpisy (§ 187—202 o. ř. s.). Jaké víry zasluhuje srovnání rukopisů, uváží soud dle povahy okolností volně a sice i tehdá, když vyslechl znalce. Tak na př. může soudce uznati, že listina je nepravou, třeba se znalci vyslovili, že je pravou, jsou-li zde okolnosti tak konkludentní, že ve své souvislosti tvoří takový důkaz indiciemi, který se pokládá dle požadavků spravedlnosti a dle pravidel praxe za plný zákonný průvod (rozh. ze dne 12. července 1854 sb. 28). Rovněž může soudce uznati na přísahu o pravosti, ač znalci prohlásili, že listina je nepravou (rozh. ze dne 3. července 1874, ze dne 16. listopadu 1882 sb. č. 5414, 9185). Naproti tomu lze listinu pokládati za pravou pouze na základě srovnání písma bez dalšího důkazu (rozh. ze dne 27. března 1866 sb. č. 2429).
2. V řízení stručném předsebéře srovnání rukopisů z pravidla sám soudce. V pochybných případech ponechává se mu sice vyžádati si dobrozdání znalecké a ho při rozhodnutí použiti, avšak v takovém případě ustanoví se znalci z moci úřední a vyslechnou se v nepřítomnosti stran; opis příslušného protokolu doručí se straně při ztrativší; jestliže však žádná strana ve věci hlavní zcela nezvítězila, doručí se oběma stranám s rozsudkem (§ 43, 41 říz. ve v. str.) Nalézají-li se prvopisy spisů, jež srovnány býti mají, dle udání stran v uschování soudu neb jiného veřejného úřadu, postarejž se soud z moci úřední o zjednání jich (§ 30 říz. ve v. str.).
3. V řízení bagatelním předsevezme srovnání rukopisů rovněž sám soudce a může v pochybnostech vyžádati si dobrozdání znalecké. Nedostává-li se písemností ke srovnání, může býti probátovi nařízeno diktát u soudu psáti. Soud volně posoudí, jaký to má vliv, když se strana zdráhá rozkazu tomu vyhověti aneb patrně píše písmem zpitvořeným (§ 51 říz. ve v. nер.). Z pravidla dostačí v řízení bagatelním dobrozdání jednoho znalce (§ 49 cit. říz.).
B. Nový řád soudní.
Listiny tvoří důkaz jen tehdy, jsou-li pravými. Byla-li popřena pravosť listiny, dokaž ji ten, kdo listiny co průvodu užiti chce (§ 310 c. ř. s.). Důkaz pravosti, avšak i důkaz nepravosti listiny lze též vésti srovnáním písma. K srovnání písma lze užiti jen takových písemností, jejichž pravosť je nepopřena aneb se aspoň snadno dá prokázati. Písemnosti takové předloží buď dokazovatel (probant) nebo odpůrce (probat), ano i třetí osobě může býti k návrhu probanta nařízeno, by písemnosti takové předložila, arciť jen jsou-li tu podmínky, za kterých ona k vydání listin je povinna, poněvadž předpisy o předložení listin (§§ 298—309 c. ř. s.) platí i o předložení písemností k srovnání písma potřebných (§ 314 c. ř. s.). Nebylo-li by takových písemností, může býti nařízeno straně, o jejímž rukopisu má býti důkaz pravosti proveden, by buď před soudem procesním aneb před soudem dožádaným neb k příkazu činným (judex requisitus — deputatus) napsala několik slov (§ 314 c. ř. s.). Proti zmíněnému rozkazu opravný prostředek je vyloučen (§ 319 c. ř. s.). To, co strana napsala, připojí se k jednacímu protokolu. Srovnání písma může soud sám předsevzíti, aneb může si, má-li pochybnosti, vyžádati dobrozdání znalecké. O výsledku srovnání písma rozhodne soud volně, rovněž volně posoudí, jaký význam sluší tomu přikládati, když strana nevyhoví rozkazu, by před soudem několik slov napsala, aneb patrně píše písmem zpitvořeným (§§ 314 a 315 c. ř. s.).

II. Právo trestní.

Je-li otázka v řízení trestním, zda listina nějaká je pravou neb má-li býti vyšetřeno, čí rukou bylo určité písmo psáno, lze předsevzíti znalecké srovnání s písemnostmi patrně pravými a lze posléz, je-li pochybná pravosť písemnosti obviněnému přičítané, tomuto naříditi, by několik slov neb vět před soudem napsal, aniž by však k tomu směl býti přinucen (§ 135, 201 tr. ř.). Výsledek srovnání písma posoudí soudce trestní volně.

III. Právo trestní důchodkové.

Popře-li se pravosť podpisu na listině, neb jedná-li se o rukopis zemřelého nebo nepřítomného, dopouští důchodkový tr. z. od všeobecné a hlavní zásady, že totiž trestní úřad důchodkový dle přísných pravidel průvodních má rozhodovati, úchylku ve dvou směrech:
а) vyšetřující neb nalézající úřad může zpravidla sám pravosť rukopisu zkoumati a jen je-li toho třeba, dvěma znalci důkaz srovnáním s uznaným rukopisem provésti;
b) průvodnosť tohoto srovnání rukopisů posoudí však v každém případě nalézající úřad volně (§ 694 tr. z. důch.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Rukopisy (srovnání rukopisů). Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 175-177.