Řády stavební.

I. Část všeobecná.

Jsou to většinou důvody zdravotní, bezpečnostní a hospodářské, v městech pak předních i důvody okrašlovací (jmenovitě soudobé hnutí pro zachování starobylého rázu měst), které vybízejí živly zákonodárné k přesnému spořádání záležitostí staveb vůbec a staveb obytných zvlášť. Dotčená úprava stavebních záležitostí spadá té doby v kompetenci sněmů zemských a výrazem jejím jsou t. zv. řády stavební. Většina stavebních řádů vyšlých z prvních dob činnosti sněmů zemských pozbyla platnosti a nahrazena řády novými, které všímají si u vyšší míře potřeb zdravotnictví, volné komunikace a jmenovitě pokroků techniky stavební. Toho času platí: v král. českém stav. řád ze dne 8. ledna 1889 č. 5 z. z., na Moravě stav. ř. ze dne 16. června 1894 č. 64 z. z., ve Slezsku stav. řád ze dne 23. března 1867 č. 16 z. z., v Haliči stavební řád ze dne 28. dubna 1882 č. 77 z. z. (pro celou řadu měst) a stav. řád ze dne 4. dubna 1889 č. 31. z. z. vydaný pro větší obce, v Korutanech stav. ř. ze dne 13. března 1866 č. 12 z. z., ve Vorarlberku stav. ř. ze dne 20. března 1866 č. 19 z. z., v Istrii stav. ř. ze dne 18. března 1874 č. 6 z. z., v Krajině stav. ř. ze dne 25. října 1875 č. 26 z. z., v Horních Rakousích stav. řád ze dne 13. března 1875 č. 15 z. z., v Solnohradech stav. ř. ze dne 7. července 1879 č. 15 z. z., v Dolních Rakousích stav. ř. ze dne 17. ledna 1883 č. 36 z. z., v Dalmacii stav. řád ze dne 15. února 1886 č. 11 z. z. Vedle toho mají zvláštní stavební řády jednotlivá města a to: Vídeň (z. ze dne 17. ledna 1883 č. 35 z. z.), Praha s předměstími (z. ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z.), který rozšířen byl i na Plzeň zákonem ze dne 22. února 1887 č. 16 z. z. a na Budějovice zákonem ze dne 26. prosince 1887 č. 71 z. z.), Brno, Olomouc, Jihlava a Znojmo (z. ze dne 16. června 1894 č. 63 z. z.), Terst (z. ze dne 24. září 1884 č. 35 z. z.), Lvov (z. ze dne 21. dubna 1885 č. 31 z. z.), Krakov (z. ze dne 18. července 1883 č. 63 z. z.), Štýrský Hradec (z. ze dne 7. září 1881 č. 20 z. z.), Solnohrad (z. ze dne 2. dubna 1886 č. 27 z. z.), Linec a Wels a Uferfahr (z. ze dne 1. srpna 1887 č. 22 z. z.), Černovice (z. ze dne 7 prosince 1869 č. 1 z. z.), Gorice (z. z r. 1886 č. 6 z. z.), Celoveс (z. ze dne 9. února 1872 č. 6 z. z.), Štýr (z. ze dne 13. března 1875 č. 14 z. z.), Bolzano (z. ze dne 19. června 1886 č. 33 z. z.).

II. Řád stavební pro království České

vydaný dne 8. ledna 1889 č. 5 z. z. skládá se z 11 částí, které podrobným spůsobem stanoví předpisy o plánech polohy, o podmínkách k zřízení novostavby, o postupování pozemku obci k veřejnému používání za přiměřenou náhradu (část I. а II.); o povolení ke stavbě (udíleném stavebním úřadem) a o šetření konaném zvláštní komisí, pokud jde o zřízení provozováren živnostenských (část III.); o tom, kdo smí stavby provozovati a povinnosti osob takovýchto, čeho třeba dbáti při stavbě zdí, příčních stěn, sklepů, dvorů, schodů a chodeb, stropu, střech, stok, žump a záchodů, komínů atd. (část IV.); za kterých podmínek nastupují různá ulehčení při provádění staveb (část V.): o stavbách průmyslových pojednává část VI., o veřejných budovách, bazarech, skladech a pod. část VII., o dohledu k provádění staveb a jakých ustanovení třeba šetřiti, po skončení stavby, část VIII., část IX. podává ustanovení trestní, část X. o úřadech stavebních a část XI. zmiňuje se o poplatcích komisí a o poplatcích (taxách) stavebních. K tomu pojí se celá řada dalších zákonů, pokud se týká nařízení, z nichž zvláště jmenovati jest: nař. min. kultu a vyuč. ze dne 12. března 1888 č. 40 z. z. o zařízení budov veřejných škol obecných a měšťanských, zák. ze dne 27. března 1887 o tom, jak se mají stavěti nová divadla, jak se mají zařizovati a provozovati divadla vůbec, jak se koná v nich inspekční služba a jak jest v nich šetřiti opatření bezpečnostních, zák. ze dne 25. března 1880 o osvobození nových domů, přestaveb i přístaveb od daní a prováděcí nařízení k tomu min. fin. ze dne 1. prosince 1880 atd.

III. Řád stavební platný pro Prahu a předměstí, pro Plzeň a Budějovice (z. ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z.).

Spořádání naznačené shora při stavebním řádu pro království České a úprava stavebního řádu tohoto jeví úzkou příbuznost; rozumí se samo sebou, že přihlíženo k zvláštním poměrům velkoměstským, a hlavní zřetel věnován zdravotnictví (na př. ustanovení, že v hlavním plánu polohy a v rozvrhu pozemků na místa stavební pamatováno býti má na prostranná náměstí, obligatorní přítomnost lékaře při stavebních komisích v Praze, na venkově dle možnosti), upravena příslušnost ve věcech stavebních a pořad instancí (v 1. istanci městská rada, v 2. instanci sbor obecních starších, v 3. a poslední instanci zemský výbor), stanovena šířka ulic, hlavní třídy a ulice mají být nejméně 20 m., vedlejší ulice aspoň 17 m., krátké a postranní ulice pak aspoň 14 m. zšíří, obšírnější ustanovení shledáváme o průmyslových stavbách, o trestech, o úřadech stavebních atd.

IV. Osnova nového řádu stavebního pro král. hlav. město Prahu, pro Plzeň a Budějovice.

V osnově této obráží se věrně snaha stavebního ruchu: ve velkých městech zdravotní stránka jest nejpřednější; volné, široké ulice, četná a prostranná náměstí, sady na příhodných místech, vhodné a četné komunikace, důkladně provedená kanalisace a osvětlení — tím vyzdobeno býti má moderní velkoměsto, a dle nového stavebního řádu má býti Praha vzorem takto vypraveného velkoměsta. Se zvláštním uznáním sluší uvítati snahu v osnově projevenou, že totiž »při sdělání plánu upravovacího, jakož i při každé pozdější úpravě hleděno býti má .... k zachování starobylých památek a starého rázu jednotlivých částí obce, jakož i zachování starých a zjednání nových prospektů« (§ 6). Tím zajisté zaslouženou měrou dojde uspokojení vřelé přání všeho Slovanstva, aby Praha zůstala slavnou a věrnou památkou zlatých dob.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Řády stavební. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 254-256.