Rušení náboženství.

I. Pojem.

Zločin rušení náboženství pojímá v sobě nejtěžší delikty proti náboženství směřující. Ty jsou:
1. Rouhání se bohu řečmi, činy, tiskopisy neb rozšiřováním spisů. Pojmem »bůh« vyrozumívejž se představa o bohu ve víře zákonem uznaných vyznání panující a nikoli snad pojem abstraktní o bohu; tvoří tudíž i rouhání namířené na Ježíše Krista skutkový základ rušení náboženství (rozh. kas. dv. ze dne 15. května 1874, č. 9 sbírky, ze dne 16. listopadu 1875, č. 88 sb.); tohoto zločinu může se dopustiti každý, i nevěrec (atheista) (rozh. kas. dv. ze dne 2. října 1875, č. 82 sb.). Rouhání řečmi nebo skutky nemusí se arciť státi veřejně, než přece za takových okolností, aby je jiný mohl zaslechnouti nebo pozorovati (rozh kas. dv. ze dne 6. června 1890 č. 1336 sb.). Úmysl záleží netoliko ve vědomí o urážející povaze řeči, nýbrž i v úmyslu urážeti přesvědčení a city náboženské jiných (Janka, str. 296. Rozh. kas. dv. ze dne 19. června 1890 č. 264 sb. žádá pouze úmysl, snížiti nejvyšší bytost).
2. Rušení náboženství v užším smyslu.
Toho dopouští se, kdo ruší výkony náboženské (ne toliko bohoslužebné) církve existující ve státě, tedy státem uznané (totiž: římsko-, řecko- a arménsko-katolické; řecké nesjednocené, evangelické obojího vyznání, unitářské, židovské a starokatolické) a to zúmyslně, t. j. překáží v pokračování náboženských výkonů buďsi po kratší nebo delší dobu; nebo kdo veřejně t. j. takovým způsobem, že výrok nebo skutek mohlo slyšeti resp. zpozorovati neurčité množství lidí (rozh. kas. dv. ze dne 4. května 1885 č. 783 sb.), dává na jevo zúmyslně opovržení vůči náboženství (t. j. vůči náboženským naukám nebo institucím, buďsi i jen jediné, rozh. kas. dv. ze dne 5. března 1886 č. 894 sb.). Toto opovržení lze projeviti též nakládáním zneucťujícím s nářadím k bohoslužbě určeným nebo jinými skutky, řečmi, tiskem neb rozšířenými spisy.
3. Rozšiřování nevěry. Každý pokus jest ve všech těchto případech (ad 1, 2, a 3) již dokonaným zločinem (§ 122 tr. z.).
4. Trestní zákonník zná ještě jeden druh tohoto zločina, jejž páše kdosi sváděje křesťana k odpadnutí od křesťanství nebo hledě rozšiřovati bludné učení příčící se křesťanskému náboženství. Toto ustanovení bylo zrušeno však čl. 7. zák. ze dne 25. května 1868 č. 49 ř. z. II. Trest na zločin rušení náboženství jest vězení od 6 měsíců až do 1 roku (§ 124 tr. z.). Zavdal-li však zločin podnět k veřejnému pohoršení nebo nastalo-li svedení nebo bylo-li s tímto podnikáním spojeno obecné nebezpečí, pak se určí trest těžkého žaláře od 1 do 5 let, při větší zlomyslnosti neb nebezpečnosti až do 10 let (§ 123 tr. z.).
III. Vojenský trestní zákon.
S předpisy posud uvedenými všeob. trest. zák. souhlasí též vojenský trestní zákonník (§§ 401—403) a trestní zákon pro Bosnu a Hercegovinu (§§ 197-199).
IV. Osnova nového trestního zákona.
Dle poslední rakouské osnovy tvoří veřejné rouhání se bohu toliko přečin, na nějž se ukládá vězení od 1 dne do 3 let (§ 183). Pro přečin tresce se dále vězením až tříletým, kdo stoupencům ve státě existující církve nebo náboženské společnosti brání u výkonu jich bohoslužby, používaje násilí neb vyhrožuje buď jím, nebo ublížením na těle, svobodě, cti nebo jmění: rovněž kdo překáží v bohoslužbě neb v některých bohoslužebných obřadech nebo společně konaných pobožnostech takové náboženské společnosti a tyto ruší (§ 182). Vězením až do 1 roku tresce se posléze pro přečin ten, kdo veřejně dává na jevo opovržení vůči náboženství, kdo veřejně se posmívá zařízením, učení nebo obyčejům zákonem uznané církve nebo náboženské společnosti nebo předmětům jich náboženského uctívání, kdo na předmětu bohoslužbě zasvěceném neb za posvátný pokládaném, v kostele neb na místě určeném k výkonu bohoslužby páše zlořád pohoršení vzbuzující (§ 184). (Viz též čl. »Uražení církve zákonem uznané«).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Rušení náboženství. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 186-187.