Rozkaz zatýkací.

I. Pojem.

Rozkaz zatýkací jest soudcovské nařízení důvody opatřené, kterýmž způsobiti se má zatčení jisté osoby. Ochrana svobody osobní uznaná v každém právním státu žádá však, aby po zákonu upraveno bylo jakékoli omezení této osobní svobody. Nejstarší zákon na ochranu osobní svobody jest magna charta, jež v konečné platnosti dovršena byla t. zv. habeas corpus acte v Anglii. Nařizuje pak obdobně jako staré saské právo »že žádný svobodný muž nesmí být zatčen ani žalařován, leda po rozsudku zákonném od osob stejného stavu na základě zákonů země.« Po způsobu anglického práva pokusily se pak i moderní ústavy jiných států stejnou měrou zajistiti osobní svobodu. Jmenovitě do řízení trestních pojata byla. ustanovení, dle níž musí býti zevrubně vytčeny důvody a formy zatčení potřebného k účelům řízení trestního, aby se všeliké libovůli předešlo a co nejpřesněji zachován byl svrchovaný požadavek každého právního státu »ochrana osobní svobody«. Ostatně pro postavení obviněného má rozhodnou důležitost, že cestou zákona vytčeny jsou podmínky, za kterých může býti před vynesením trestního rozsudku svobody zbaven.

II. Náležitosti rozkazu zatýkacího.

1. Příslušným vydati rozkaz zatýkací jest toliko soudce.
2. Rozkaz zatýkací musí být vyhotoven písemně a to v zájmu právní bezpečnosti a k zachování práva stížnosti příslušejícího zatčenému.
3. Rozkaz zatýkací má obsahovati: zevrubné označení osoby zatykačem stihané k zabezpečení totožnosti, udání činu jí za vinu kladeného, důvod zatčení.
4. Zatčení může vykonati bezpečnostní úřad a bezpečnostní orgány (§ 24 trest. ř).

III. Druhy zatýkacího rozkazu.

Rakouské řízení trestní rozeznává srovnale s německým zákonem trestním:
1. předváděcí rozkaz, na základě jehož obviněný postaven jest k soudu s použitím násilí a má místo tehdy, nedostaví-li se obviněný k soudu neoznámiv náležitého důvodu k omluvě své (§ 174 tr. ř.).
2. Rozkaz zatýkací, kterýž vede k prozatímní vazbě, až se rozhodne o vazbě vyšetřovací. Rozkaz tento má místo, jestliže osoba podezřelá z nějakého zločinu nebo přečinu
a) při činu samém přistižena jest nebo bezprostředně po činu označena jest úředním honěním nebo veřejným hlasem za podezřelou ze zločinu nebo přečinu nebo dopadena jest se zbraní nebo s jinými předměty, které pocházejí ze zločinu nebo přečinu nebo poukazují k účastenství v něm.
b) Jestliže osoba taková chystala se na útěk nebo je-li podezření, že by uprchla ze strachu před výší trestu dle všeho jí hrozícího, nebo je-li podezřelá pro svůj potulný život, nebo proto, že v krajině známa není, nebo nemůže se vykázati potřebnými doklady (o osobě své) nebo domovským právem nebo z kteréhokoli jiného závažného důvodu lpí na ní podezření, že by uprchla.
c) Jestliže hleděla působiti na svědky, znalce nebo spoluobviněné takovým způsobem, aby se nedala pravda vyšetřiti, nebo lze-li se důvodně obávati, že by se tak stalo.
d) Jestliže zvláštní okolnosti vzbuzují obavu, že by obviněný dokonaný čin opakoval, nebo že by provedl čin, o který se pokusil, nebo kterým vyhrožoval (§ 175 trest. ř.).
3. Vlastní zatýkací rozkaz, jímž se nařizuje vazba vyšetřovací. Vyšetřovací vazba musí být nařízena, jde-li o zločin, při kterém dle zákona nalézti jest na trest smrti neb alespoň na žalář desítiletý. Rozhodnutí vyšetřujícího soudce o vazbě vyšetřovací dlužno obviněnému sděliti i s důvody, a poznamenati v protokole, že se tak stalo. K žádosti sluší obviněnému rozhodnutí toto i s důvody do 24 hodin též písemně oznámiti (§ 180 trest. ř.).
IV. Zákon na ochranu osobní svobody ze dne 27. října 1862 č. 87 ř. z., kterýž byl státním zákl. zákonem ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. prohlášen za součást tohoto stát. zákl. zákona, nařizuje, že osoba smí býti zatčena toliko po soudcovském rozkazu důvody opatřeném. Tento rozkaz musí být zatčenému doručen ihned při zatčení nebo do nejbližších 24 hodin. Pro značné veřejné pohoršení způsobené činem trestným nemůže býti nařízena ani vazba schovací ani vyšetřovací. Jakékoli obmezení osobní svobody podniknuté při výkonu úřadu nebo služby proti ustanovením tohoto zákona posuzovati jest, zjistí-li se zlý úmysl, jako zločin zneužití moci úřední, jinak jako přestupek a nastoupiti má za trest vězení do 3 měsíců, a dojde-li k opětnému odsouzení, propadá vinník trestu tuhého vězení do 3 měsíců. Vazba schovací a vyšetřovací může odpadnouti nebo se zrušiti, dá-li se kauce nebo záruka za určitou sumu, kterouž vyměří soud podle následků činu trestného, podle poměrů osoby zatčeného a podle jmění toho, kdo jistotu dává.
V. Výjimečně lze osobu podezřelou z určitého zločinu nebo přečinu stíhati honěním a předběžným uvězněním bez písemného nařízení k tomu účelu, aby předvedena byla orgány neb úřady bezpečnostními v těchto případech.
1. v případu § 175 č. 1 trest. ř. (dopadení při samém činu);
2. v případech § 175 č. 2, 3 a 4 (podezření z útěku atd.), pokud nelze vymoci soudcovského rozkazu, je-li totiž nebezpečí v prodlení (§ 177 trest. ř.).
3. V případě výjimečného stavu (viz tento čl.).
4. Další výjimečná ustanovení jsou:
a) Zřízenci železnice jsou povinni toho, kdo překročí předpisy obsažené v §§ 93—100 doprav. řádu ze dne 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z r. 1852 a neuposlechne byv jimi napomenut nebo spáchal-li skutek rušící bezpečnost dopravy a ohrožující zřízence samé, zadržeti a odevzdati nejbližšímu politickému úřadu nebo soudu k dalšímu řízení, není-li pohotově okamžitá pomoc úřadů politických nebo soudu.
b) Stráž finanční má u výkonu své služby právo zatknouti a nejbližší vrchnosti k dalšímu úřednímu řízení odevzdati kohokoli, jenž se protiví jejím úředním úkonům, ji ohrožuje nebo ji slovy nebo skutky uráží (vyhl. min. fin. ze dne 30. října 1858 č. 195 ř. z. a výn. min. fin. ze dne 27. července 1864 č. 64 ř. z.).
c) Osoby zřízené k ochraně lesů a polí smí ihned zatknouti osoby, kteréž postihly při spáchání pychu lesního nebo krádeže polní nebo na škodě v poli, nebo které jsou podezřely z pychu lesního, jsou-li osoby tyto neznámy nebo nemají stálého bydliště; jiné známé osoby pak smí zatknouti, protiví-li se jim, spílají jim nebo na ně ruku vztáhnou, nebo je-li značnou škoda jimi způsobená. Zatčené osoby jest ihned odevzdati úřadu (§ 57 pat. ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z. a § 14 nař. ze dne 30. ledna 1860 č. 28 ř. z.).
d) Obdobná ustanovení platí o osobách zřízených k ochraně honitby.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Rozkaz zatýkací. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 144-146.